„První kontakty směřovaly do Zlína. Jsem rád, že vyšla první volba, že jsem nemusel hledat jinou alternativu,“ reagoval včera Köhler, jenž podepsal víceletý kontrakt.

Hrál roli i fakt, že vám sezona v Brně tolik nevyšla?

Byl jedním z důvodů. Sezona nevyšla podle mých představ ani Komety. Hledali jsme řešení. První myšlenka, která mě napadla, byla návrat do Zlína. Probral jsem ji s agenty. Řekl jsem jim: zavolejte do Zlína, chtěl bych se vrátit. Řešme jen Zlín. Jsem rád, že jsme se dohodli. Jednání byla krátká a korektní. Jsem rád, že to klaplo.

Proč jste se nevrátil už z Hradce Králové a vzal to oklikou přes Kometu?

Brno byla moje volba. Měli větší ambice. Pro mě byly tehdy důležité sportovní ambice. Dojížděl jsem ale do Brna každý den. Manželka chodí do práce, děti do školy a školky, kluk tady hraje hokej. Nyní jsem už nechtěl nikam stěhovat rodinu. Jsem tady doma. Sjedu z kopce a za šest minut jsem na zimáku. Pokaždé, když jsem přijel s Hradcem i Brnem, jsem si sedl na střídačku a koukal na prázdný zimák. Přitom kluci mi říkali, jak sem neradi jezdí. Pro hostující týmy není Zlín atraktivní, ale já jsem se sem vždycky těšil.

Ačkoliv jste Ostravák, ve Zlíně jste se tedy zabydlel?

Manželka je také z Ostravy, ale narodily se nám tady děti. Už tady žijeme dlouho. Dům nikam nepřestěhujeme. Jsme tady doma. Mým cílem bylo vždy dohrát kariéru ve Zlíně.

Je tedy optimální čas pro návrat?

Věřím, že opravdu ještě mohu zde něco ukázat, mám týmu co dát. Věřím, že dokážeme oproti loňsku udělat ještě krok navíc. Čas na návrat opravdu dozrál.

Jaká je nyní vaše role po odchodu hvězdné generace Čajánka a spol.?

Počítám, že bych měl převzít pozici lídra. Už v Hradci jsem byl v této roli, jsem na to zvyklý. V Kometě jsem sice takové postavení neměl, ale nyní je jasné, co se ode mne očekává.

Sezona pro vás v Brně skončila teprve nedávno vyřazením v semifinále proti Liberci. Budete tedy nyní dobírat dovolenou?

Sice jsem ještě s novým trenérem osobně nemluvil, ale vzhledem k vytížení posledních týdnů bych si rád nyní ještě o týden více odpočinul. Rád bych si odpočal tři neděle v kuse, hlavně hlava to potřebuje.

Už z vás zklamání vyprchalo?

Upřímně, už uplynul nějaký čas a vyřazení je minulost. Samozřejmě den dva po posledním zápase člověk hledal příčiny neúspěchu, který zápas se mohl lépe zvládnout, ale už na to nemyslím, hokej pořádně nesleduji. Nyní se věnuji hlavně rodině, vozím děti do kroužků. Nejvíce jsem ale na zahradě a starám se trávník. (smích)

Jak jste ale prožíval sezonu v Brně, když jste postupně ztrácel svou pozici v týmu?

To je hokej a život. Plány vám ne vždy vyjdou, obzvláště ve sportu. Někdy změny prostředí podobné situace přináší a hráč si to nedokáže vysvětlit, marně hledá chybu. Tak to bylo nyní u mě, třebaže jsem pořád zodpovědně pracoval. Za mě jsem udělal vše, co se dalo.

Nečekal jste více prostoru?

Vše se odvíjí od výkonu. Chtěl jsem významnější roli, nevyšlo to.

Sešli jste se opět ve Zlíně s Liborem Kašíkem, který s vámi v Brně marně hledal stabilní místo. Už jste spolu hovořili?

Ještě ne. Když Káša přišel do Brna, bydlel v bytě, kde jsem já přespával po zápase. Strávili jsme spolu více času, probírali naši situaci. Padlo hodně myšlenek v našich dlouhých debatách. (smích)

Co říkáte na hráče, kteří za vás hráli třetí čtvrtou lajnu a v uplynulé sezoně patřili k tahounům?

Mají můj obrovský respekt, mile mě překvapil nejen Jirka Ondráček, ale i Kuba Šlahař nebo Tomáš Fořt. Klobouk dolů před nimi, uhráli si to. Po mém odchodu skončili i Lešoun (Petr Leška), Baláž (Jaroslav Balaštík) i Čája (Petr Čajánek). Odešla jedna generace, která se už asi nezopakuje. Přišla ale druhá, pořád dvě třetiny kádru znám. Kluky, výsledky a postavení jsem sledoval.

Jak dlouho chcete ještě hrát hokej na nejvyšší úrovni?

Vůbec nemám konkrétní rok konce. Stále chci mít nějakou významnou roli v týmu, radost ze hry. A je jedno, jestli na buly do obrany nebo bránit oslabení. Když skončí zápas a vyhraje se, musíte mít pocit dobře vykonané práce a potřebnosti v týmu. To byl důvod, proč jsem se dohodl s Kometou na ukončení smlouvy. Když nejsem prospěšný pro tým, nemá cenu pokračovat.

Když jste byl naposledy ve Zlíně, toužil jste vystřídat Čajánka, Lešku, Balaštíka a spol. v jejich roli?

Ano. Tehdy to pro mě byla hlavně obrovská škola vidět kluky v těžkých situacích. Přál jsem si vnímat hokej jako oni. Pořád jsem se učil a snad hodně věcí zapamatoval. Třeba Balaštík byl strašně chytrý hokejista, růst vedle nich mi dalo strašně moc. Dnes když vidím situaci, co byla tehdy, vzpomenu si na jejich rady, jak z toho. Rada byla aktuální a pomohla. Vzal jsem si hodně.

Do vámi zmiňované výjimečné generace patří i Martin Hamrlík, váš bývalý spoluhráč a nyní trenér. Jaké to bude?

Měli jsme k sobě blízko, jezdili nějaký čas na zápasy autem. Na jednu stranu se na něj těším, na druhou stranu mám respekt, že se náš vztah změní. Sám jsem zvědav, jak se vše vyvine. Už jsme byli spolu na obědě. Doteď jsme byli kamarádi, kteří se vidí na Silvestra nebo kterého pozvete na narozeniny. Sám jsem zvědav, jak budeme na sebe reagovat v kabině, jestli to bude moci pokračovat dál ve stejných kolejích.

Už během vašeho působení v Hradci Králové jevil zájem o váš návrat. Co jste na to říkal?

Každý chlap má své ego, mě to těšilo. Lichotilo mi to. V tu chvíli jsem byl v Hradci, bylo to neprůstřelné. Bylo to fajn, vnímal jsem to.