Pojďme postupně. Vaši svěřenci vás považují za progresivního trenéra. Co je základem vaší práce?
Zaměřuji se na všechny okruhy, včetně silové a kondiční přípravy. Tréninky nemám založené pouze na nabírání síly a běhání, důležitá je také práce s neurologickými věcmi – od vizuálního systému, přes reakce, rovnováhu až po poúrazové stavy.
Vaše práce je tedy hodně komplexní…
Všechno na sebe navazuje – doba, kdy hráči museli být jenom silní, je pryč. Teď je potřeba, aby byli také hodně atletičtí. Hokej a sport se všeobecně zrychluje, reakční doba se musí měnit. Tyto věci jsou nové. Rozhodují detaily. Klienti jsou většinou překvapeni, často netuší, jak tělo funguje.
Loni v říjnu jste nastoupil k A-týmu hokejových Beranů. Jak to tehdy vypadalo?
Kluci měli jen tréninky na ledě, nenavazovalo se na letní přípravu. Má práce tak pro ně byla úplně nová – nejprve jsme jeli po malých částech, postupně se jim přidávalo. Když v sezoně chcete vidět větší posun, tak je potřeba trochu více času. První rozdíl šel poznat tři čtyři týdny po mém příchodu.
Ideální to tedy nebylo?Rezervy tam byly. Co jsem měl informace, tak posilovnu absolvovali jen jednou týdně. A to ve větším objemu. Je těžší to pak udržet, síla se začne vytrácet. Nastavili jsme, že budou chodit každý den, v menším objemu. Výsledky se pak dostavily.
Hráči nejednou odcházeli fyzicky po dvou třetinách…
První zápas jsme hráli se Spartou, dvě třetiny to byl vyrovnaný hokej. Ve třetí třetině jsme se však nedostali přes červenou čáru. Při úvodní repre pauze jsme do toho šlápli, začalo se to obracet. Hlavně bylo důležité najít s hráči systém – aby nebyli unaveni a nebylo to kontraproduktivní. Po komunikaci s kluky se nám to podařilo. Dostával jsme i kladnou zpětnou vazbu od trenérů.
Viděl jste od října do konce sezony progres?
Progres byl velký. Nikdy to není pouze o fyzické připravenosti, ale také o tom, jak hráčům funguje hlava. A ta vinou neustálých porážek tolik nefungovala. Nejvíce pak šel vidět rozdíl v poslední čtvrtině sezony, mimo jiné při obratu v Litvínově. Dokázali, že to jde, odehráli nejlepší zápas. Spousta z nich šla fyzicky nahoru.
Jak hráči reagovali na vaše tréninky?
Změn tehdy bylo více – přišli noví trenéři, stal jsem se součástí realizačního týmu. Kluci ani neměli kondičáka na plný úvazek. Můj příchod tak uvítali. Když je to ze začátku nové a zajíždíte do toho, tak je vidět nadšení. Po nějaké době se to stane rutinou. Hráče to každopádně udrželo v tréninku, měl jsem pozitivní ohlasy i od starších, posilovna je bavila. Celý tým pracoval dobře.
Ubylo i zranění, že?
A to i díky super spolupráci s Jankem Križkem, se kterým jsme si předávali informace o hráčích. Zdravotní problémy jsem vypozoroval už loni v srpnu, zaměřili jsme se tak na prevenci zranění. Základem je totiž zdravotní stav, až pak můžeme myslet na sílu a kondici. Celé to přijde dohromady – když je hráč zdravý, cítí se dobře. Jinak si věří, odlišná je také hra.
U Beranů jste zůstal i v Chance lize. Jak probíhala letní příprava?
Před sezonou jsem všechny hráče obvolal a zjišťoval, co mají za zranění a limitace. Podle toho jsem volil nastavení. Už od prvního tréninku měli také individuální plány, vždy je dostávali na týden. Samotná letní příprava byla založena na zesílení, postupně jsme přidávali kondici. Tréninky sice byly kratší, ale hodně intenzivní, aby byl i čas na regeneraci. Kluci pak na pauzu před ledem dostali plány na doma. Každý hráč během těchto třech týdnů věděl, co má udělat. Pak nastoupili na led, kromě bruslení se pokračovalo v nabírání kondice.
Poznal byste hned, kdyby hráči do toho nedávali maximum?
Poznat by to šlo. Přípravu jsem měl namyšlenou tak, že během této třítýdenní pauzy to budou mít spíše lehčí, udržovací. Když pak začali znovu pracovat, silově ani rychlostně nešli dolů. Začínali na stejném bodě, což bylo pozitivní. Mělo to tak výsledný efekt.
Zaměřovali jste se na kondici i po začátku Chance ligy, tedy během druhé poloviny září a v říjnu?
Kondice musí jít se začátkem sezony trochu dolů – hráči už absolvují ostré zápasy, hrají o body. Tréninky se přesto prokládaly kondičním bruslením. Soustředili jsme se hlavně na to, aby se fyzicky cítili co nejlépe. V říjnu jsme pak už extra nabírání kondice nedělali.
U Beranů jste skončil s nástupem GM pana Roberta Hamrly, resp. nového hlavního trenéra Miloše Říhy mladšího. Očekával jste to?
Když se nám přišel pan Hamrla představit, tak z jeho slov šlo vycítit, že změna může přijít. Po zápase s Kolínem si zavolal realizační tým, včetně mé osoby. Na mě padla jedna otázka: „Proč jsou hráči během zápasu občas v předklonu?“ Řekl jsem, že tam byly icingy, oslabení, hráli jsme na tři lajny. Někteří hráči byli pořád na ledě, bylo jasné, že se musí vydýchat. V předklonu se navíc lépe regeneruje. Další možnost na vyjádření jsem už nedostal. V podstatě jsem měl příležitost to zhodnotit pouze ve dvou větách. Druhý den mi bylo řečeno, že končím.
„K mužstvu přišel nový trenér, který rozhodl o novém realizačním týmu. V něm Libor Chytil nefiguroval. Nepotřebuji mediální válku, více to nepotřebuji komentovat.“
Robert Hamrla, generální manažer zlínských Beranů
Měl jste ve vašich očích málo času se obhájit?
Zarazilo mě, jakým způsobem k tomu došlo, nedostal jsem žádné vysvětlení. Dost mě to zaskočilo. Přijde mi, jakoby se hledalo, co jsem udělal špatně. Za týden jsem se dočetl, že to bylo kvůli špatné kondici a výsledkům testů. S tím ale vůbec nesouhlasím! Výsledky z předchozího roku mám u sebe, rozhodně je tam zlepšení – ať už ve vertikálním výskoku, skoku do dálky, VO2 max nebo bruslení. Prostě ve všem.
Čím si to tedy vysvětlujete?
Přijde mi to jak nějaká předvolební kampaň, všude se říká, že hráčům chybí kondice. V podstatě se to ale jen upravuje podle toho, jak zápas dopadne. Po Šumperku jsem si přečetl, že hráči ve druhé třetině nestíhali fyzicky. V Jihlavě se pak uhrál bod a fyzička se údajně zlepšila. Tak rychle to ale jít nemůže – pokud ve středu odcházeli fyzicky, tak nejde, aby o tři dny později vydrželi celý zápas.
To může být i příchodem nového trenéra…
Určitě ano, vnímám to tak, že je to hodně o hlavě. Ve Zlíně se poslední roky prohrávalo, z poloviny jsou zde stejní hráči. Když jsem byl na střídačce a dostali jsme gól, tak jsem cítil, že projev mužstva šel dolů. Najednou se nestíhalo, byl tam strach. Toto není o fyzické kondici.
Udělal byste něco jinak?
Vůbec ne, nic bych neměnil! Stojím si za tím, co jsem hráčům nachystal. Stejně jako za tím, jak hráči pracovali a jaké měli výsledky. U mužstva jsem chtěl setrvat, mít šanci to ovlivnit. Rozhodnutí pana Hamrly chápu, chce se obklopit lidmi, kterým věří.
Jaké slovo jste měl ohledně kondice u tehdejšího realizačního týmu?
Trenérům musím poděkovat, dostal jsem od nich plnou důvěru. Dali mi hodně volnou ruku, své poznatky jsem s nimi pak konzultoval. Ohledně kondičního bloku jsem měl k ruce na ledě i mimo něj Oldu Horák. Společně to fungovalo.
Berani měli v neděli dvoufázový trénink, podle sociálních sítí nyní hodně dbají právě na kondičku. Sledujete to?
Zaráží mě, že se to pořád omílá, jakoby si v případě neúspěchu dělali alibi. Souhlasím s tím, že hráči musí v pauze pobruslit. Přijde mi ale zbytečné je nahánět na kole. Je to stejné, jakoby plavec byl hodinu na ledě a bruslil. A díky tomu byl lepší v plavání.
Jsou tyto metody podle vás zastaralé?
Dříve to bylo více o vytrvalosti, hráči při jednom střídání byli schopni vydržet minutu deset, minutu patnáct. Dnes je to 30 až 45 vteřin v intenzivním tempu, čemuž je potřeba přizpůsobit trénink. Neříkám tím, že tyto metody jsou špatné, něco to určitě přinést může.
Po vašem konci vám na instagramu děkovalo několik současných hráčů klubu, podpořil vás i bývalý obránce Zlína Roberts Mamčics. Je to pro vás to nejdůležitější?
Přesně tak. Vím, že u hráčů jsem zanechal nějakou stopu. Nebylo to ale pouze na instagramu, hráči mi děkovali i do zpráv, měl jsem spoustu telefonátů. Odezvy byly jen pozitivní. Velmi si toho vážím, je to další motivace do mé práce. Vím, že jsem na správné cestě.
Budete s některými hráči Zlína pokračovat po individuální stránce?
Momentálně netuším. Je to už na klucích. Musí zjistit, jaké tréninky bude mít nový trenér, jaký bude program.
Po odchodu od Beranů strádat nebudete, že?
Do teď jsem spoustu času strávil s týmem na trénincích a zápasech. Nyní budu mít více prostoru na osobní klientelu.
