Kliknutím zvětšíte„Trenér neměl v úmyslu, abych ho měl v lásce. Ale jsem mu vděčný,“ usmíval se v rozhovoru pro Deník 19letý Jakub Sirota, který se chce i v nadcházející sezoně do zámoří vrátit.
Jakou má soutěž kvalitu a úroveň? Je to jen o typickém zámořském: A vzhůru za kotoučem?
S českou juniorkou se to určitě srovnávat nedá. Není to tím, že by v Česku nehráli dobří hráči, ale že většina kvalitních hráčů chodí v 18 letech, tedy jako prvoročáci v juniorce do A-týmu a tím kvalita klesá. Stejné je to s konkurencí. V tomhle věku se kluci musí rozhodnout, jestli se budou věnovat hokeji nebo jiným věcem a spousta z nich se na hokej vykašle. V Americe na vás nikdo nečeká. Ačkoliv mě trenér ani jednou neposadil, stejně jsem žádné předzápasové ráno nevěděl, jestli budu večer vůbec hrát.
Co na vás v zámoří po hokejové i životní stránce udělalo největší dojem?
S hokejem jsem byl více než spokojený. Nehrál jsem asi dvacet zapasů kvůli zranění, ale i tak jsem podle mě udělal velký pokrok. Každým zápasem jsem se posunul. Myslím, že ani ne fyzicky, spíš psychicky jsem vyrostl hodně. Co se týče života, tak jsem byl možná i trochu zklamaný. Amerika je doopravdy země možností, ale bez nějaké velké historie a kultury. Dřív jsem si neuvědomoval, jak krásná města v Česku máme. Pokud v Americe nežijete v hlavním městě daného státu, málokdy je vůbec kde se ve městě projít.
V zámoří hraje poměrně dost kluků původem ze Zlína. Byl jste s některým z nich v kontaktu?
S Nickem (Nicolasem Werbikem – pozn. aut.) jsme byli v kontaktu asi nejvíc. Byli jsme spolu na Prospect Game a neudělali jsme jeden bez druhého krok. Trochu mě mrzí, že jim rozhodující zapas v play-off nevyšel.
Původně jste měl hrát v Des Moines Buccaneers, sezonu jste ale nakonec strávil v Cedar Rapids RoughRiders. Proč to nakonec nevyšlo v původním klubu?
Ano. Před sezonou jsem všechno odehrál v Des Moines a poslední možný přestupový den mě trenér poslal domů. Každý tým má povoleny čtyři importy. Bylo nás původně devět a já jsem byl jako poslední import, který se nevlezl.
Bydlel jste u některé z rodin, jak to obvykle v zámoří funguje?
Ano. Byl jsem v rodině, která měla dceru z domu a syna, který pracoval na zimáku, takže to bylo super.
Zkuste přiblížit váš režim v den zápasu.
Když jsme hráli doma, režim byl vždycky naprosto jasný. Ráno budíček 8:30. Pak cesta na zimák. Před tréninkem ping-pong a poté lehký trénink na ledě. Vrátil jsem se domů na oběd. Poté jsem si volal s někým z Česka, s našima nebo kamarády. Mezi půl třetí a půl čtvrtou jsem se vyspal a jel na zimák. Před zápasem pak proběhlo pár rituálů jako jóga nebo míchání si s kovovou kuličkou. Pokud se hraje venku, tak se snažím aspoň dobře jíst před zápasem a vyspat se v autobuse.
Kolik na vás chodilo v průměru lidí a jaká byla atmosféra? Případně dělají z hokeje velkou show, jak je v zámoří zvykem?
Z atmosféry jsem byl vždycky nadšený. Jak se v Evropě před utkáním stojí vždycky na modré, tak v Americe vždy vyvolávají jména hráčů první formace. Hymnu pokaždé zpívá někdo jiný. Zkrátka je to velká show. Na naše zápasy chodilo zhruba dva tisíce lidi. Většinou v sobotu jich bylo víc než v pátek.
Ve 39 zápasech základní části jste měl bilanci 4 góly a 3 asistence. Bylo těžké se prosadit?
Při mé cestě do Států jsem s tím počítal a taky jsem vždycky hrál tak, že jsem se snažil být ofenzivní obránce. V USHL a potom i na univerzitě si dávají nadmíru záležet na obraně. Není to jak v Kanadě, kdy není zvláštní, že v zápase padne více než deset gólů. A tak jsem se první musel naučit pořádně bránit.
Tým se nedostal ani do play-off do boje o prestižní Clark cup, který v minulosti vyhrál třeba Lukáš Buchta. Bylo to v klubu zklamání?
Ono před sezonou má každý tým nějaké cíle, ale jelikož jsme nevyhráli do půlky listopadu zápas, tak nějaké naděje na play-off rychle odešly. Pak trenér vyměnil polovinu týmu a my začali vyhrávat, bohužel už pozdě.
Jaký na vás udělal dojem generální manažer Mark Carlson, který je v klubu dlouhých osmnáct let?
Mé dojmy zase tak důležité nejsou. Prostě a jednoduše, nebylo to moc jednoduché. (směje se) Je to člověk, který není nikdy spokojený a který po vás vždycky šlape. Je to samozřejmě dobře. Naučil mě strašnou spoustu věcí, za což jsem mu vděčný. Sice ho moc v lásce nemám, ale po tom všem si myslím, že aby ho měl někdo v lásce, ani v úmyslu neměl.
Budete nyní pokračovat v zámoří, případně nebyl ve hře i návrat do Zlína, kde tým převzali trenéři Robert Svoboda s Martinem Hamrlíkem, se kterými se znáte?
Domluvil jsem se s panem Svobodou, že mě nechají na letní přípravu s A-týmem, ale příští rok chci určitě zpátky do USHL.
Dáváte si nějaké šance na blížící se draft NHL?
Být draftovaný by bylo určitě skvělé, ale zatím to pro mě není tak důležité jako vysoká škola.
5
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
