„Potěšilo mě, že mě zvolili fandové i členové síně slávy,“ poděkoval 80letý Kožela hlasujícím.

Kdy jste se dozvěděl, že jste nominovaný?

Moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Nevěděl jsem, jak hlasování probíhalo a jak dopadlo. Předminulý domácí zápas mi jen marketingový manažer (Libor Kožík - pozn. aut.) sdělil, že mě fandové a veteráni, co už visí u stropu, zvolili mezi sebe. Jsem asi známější tím, že jsem delší dobu působil v klubu než všichni ostatní. Ještě do sezony 2015/2016 jsem byl v klubovém představenstvu. Pořád jsem se někde v hokeji objevoval. Navíc jsem hrál nejen v počátcích nejvyšší soutěže, ale prošel jsem si všemi funkcemi. Asi mě mají lidé víc zafixovaného.

Co vám na to říkalo okolí? Byla oslava?

Byla, protože se mi ženil vnuk. (smích) Ale moc jsme to nekomentovali. Akorát mi vnuk říkal, že se na to z Prahy přijede podívat. Ale potěší, když vás zvolí fandové. Není to nadirigované vedením klubu. Potěšilo mě, že si lidé na mě vzpomněli.

To je jistě příjemnější než během nevydařené sezony 2002/2003, kdy vás lidé před zimním stadionem vyháněli z funkce generálního manažera, že?

Tehdy mně to ani tolik nevadilo. Lidé tenkrát nebyli schopni pochopit souvislosti, že nám odešlo moře hráčů a ještě jsme měli dva klíčové hráče zraněné. Nevyšlo osmé místo a postup do play-off, které jsme měli na dosah. Bylo ale vidět, že mužstvo bylo výborně poskládané, protože malé doplňky příchozích hráčů a trenéra Bokroše, které jsme získali, nakonec vedly k mistrovskému titulu. Jak říkal Zdeněk Venera, to už bylo připravené.

A vy jste pak symbolicky už z pozice prezidenta Asociace profesionálních klubů (APK) předával pohár do rukou tehdejšího kapitána Zlína Miroslava Okála…

To jsem končil v APK, předávali jsme jej společně s Karlem Gutem. To byla mimořádná událost předávat mistrovský pohár na svém stadionu vlastnímu klubu. To mě potěšilo nejvíc. Celý život jsem s klubem soucítil a žil. Usilovali jsme o to být na špici soutěže. To se podařilo až na sklonku mého fungování ve funkci v APK. Bylo to nejlepší ukončení funkcionářské kariéry, jaké vůbec mohlo být.

Jste den před vyhlášením nervózní?

Nejsem. Žertovně jsem to přirovnával, jako by mě už dávali do rakve. (směje se) Je potěšující, že tam budeme ještě pár let, než ty dresy sundají při nějaké rekonstrukci. Myslím, že i můj bratr tam měl už dávno viset, protože byl výjimečný hokejista. Nevím, jaká kritéria vedla k vyvěšení lidí, co tam už jsou. Ale osobně to beru tak, že by tam měli být především ti, co kus práce udělali pro Zlín.

Máte už vybraný oblek?

Právě jsem si říkal, že v saku se mně určitě jít nechce. To by vypadalo moc oficiálně. Vezmu si nějakou bundu.

Kolik přátel se půjde jen kvůli vám podívat?

To nevím, jestli se půjdou podívat. Jestli ještě vůbec někoho zajímám. Snad jen rodina a pár přátel, se kterými se znám osobně. Lístky jsem objednal jen pro vnuka a jeho novomanželku.

Kolik čekáte diváků? Nemáte obavy, že kvůli fotbalu bude menší kulisa?

Určitě bude. Kolidování sportů i za mé éry vždycky ovlivnilo návštěvnost utkání. Bezesporu to tak bude i nyní.

res se bude vyvěšovat při zápase s Plzní. Co vás pojí se Škodovkou?

V Plzni mám jednoho ze svých nejlepších kamarádů, bývalého trenéra i Zlína pana Zdeňka Habera. Přebíral jsem po něm funkci prezidenta (APK). Od té doby se tak přátelíme. Dodnes si voláme, jsme v kontaktu a pořád se setkáváme.

Jaký dárek byste si od současných hráčů přál?

Přál bych si, abychom začali produkovat tvořivější hokej. Zatím mě to moc neladí. Líbil se mi výkon proti Třinci, od té doby jsem dobrý výkon neviděl. Očekávám, že půjdou ještě nahoru. Hráči, kteří tvoří páteř mužstva, Honejsek s mladým Okálem a Hermanem, chybí. Snad se jejich návrat projeví. Zatím ale zůstávají za předpoklady, které jsem od nich očekával.

Jaroslav Stuchlík
„Dlouho byl můj velký vzor po stránce přístupu k zápasu, v přípravě a tréninku i morálce. Stejní byli i jeho bratři, které jsem znal z Uherského Ostrohu. Vždycky mě na nich fascinoval jejich precizní přístup a zápasové nasazení.“

Ladislav Maršík
„Výborný kluk s perfektním bruslením a úžasným zápalem pro hokej. On dokonale prožíval každé utkání. Jeho zápasy byly s vypětím všech sil a absolutním nasazením. Zároveň můj velký kamarád.“

Jiří Králík
„Precizní gólman. Pro Zlín toho udělal méně, než mohl. Samozřejmě měl velký talent a pomohlo mu, že odešel do Jihlavy, která tenkrát vévodila celé lize. Tam se stoprocentně prosadil. Pro mnohé vytvořil vzor sportovního idolu a hokejisty a brankáře. Nikdy jsem s ním nehrál, znám ho jako mladého hokejistu. Udělal velkou kariéru. Je vzorem pro spoustu mladých hokejistů.“

Jiří Vodák
„Hokejový nezmar, který šel s obrovským nasazením do každého zápasu. Cholerik, který všechno prožíval. Vynikající bruslař a dobrý parťák. Kdyby měl ještě o něco lepší koncovku, byl by určitě i platným hráčem pro národní tým. Měl vynikající kondici. Bylo tady málo hráčů, kteří ji měli jako on. Znal jsem už jen dva, kteří se jmenovali Ruda Rabertz a možná Milan Charous. Všichni tři byli typově podobní hráči.“

Miroslav Okál
„Perfektní kluk, který nepotřeboval dělat žádného manažera nebo agenta. Všechno si vyřizoval sám. Naprosto férový a poctivý ogara s gottwaldovským neboli zlínským srdcem.“

Luděk Čajka
„Tragický případ našeho hokeje. Kluk, kterého jsme dotáhli do Zlína z Havířova. Velký talent a výborný ogara. Dodnes se kamarádím s jeho tatínkem, protože on pochází z mého kraje z Veselí nad Moravou. Když chodím na hřbitov, zastavuji se u jeho hrobu a dávám Luďkovi sem tam svíčku. Předčasně ukončený život hokejisty.“

Karel Rachůnek
„Setkal jsem se s ním i jeho celou rodinou. Všichni jsou nadšenci pro hokej. Hokejem žila naprosto celá rodina. A je to vidět. Všichni hráli hokej. S nadsázkou i s maminkou a tatínkem. Všichni (Karel, Ivan i Tomáš – pozn. aut.) byli výborní kluci.“

Martin Hamrlík
„Hokejový zázrak. Zavolal na mě můj bratr se slovy, pojď se podívat, Martin zase začíná bruslit. Když jsem ho po nemoci viděl, jak se plížil kolem mantinelu a držel se o něj, aby se znova naučil bruslit, říkal jsem si, že to bude těžké, aby se dostal do ligy. A poté přišel velký šok, co všem divákům vystavil. Několik sezon byl absolutně nejlepší obránce v kanadském bodování v extralize. Co víc k tomu chcete dodat? Hokejový génius, nadaný a bohem políbený obránce, který měl tak šikovné ruce jako málokdo.“

Vizitka B. Kožely
Zlínskému hokeji zasvětil celý život. Začal v 50. letech za Spartak Gottwaldov, v roce 1960 pomohl k premiérovému postupu do nejvyšší soutěže. Odehrál v ní 6 ligových sezon s bilancí 156 zápasů, 19 branek a 13 asistencí. V roce 1969 ukončil úspěšnou hráčskou kariéru. Působil také jako trenér prvního týmu v 98 zápasech i mládeže. Na přelomu 80. a 90. let se dostal do vedení klubu, kde účinkoval až do roku 2003. Kromě funkcí ve zlínském hokeji byl i prezidentem APK. Z této pozice předal také mistrovský pohár Miroslavu Okálovi v roce 2004.