Pak se ale „vykoupil" důležitým první gólem, když dokázal ze vzduchu sklepnout nahození Žižky.

Z hlediště se nezdálo, že by vaše teč byla chtěná. Jak to bylo?

Ten puk je těžké trefit. Nikdy to není chtěné. Snažíte se jen tečovat puk a čekáte, jestli skončí v bráně nebo se to někde odrazí. A pak se to snažíte dorazit do brány.

Dá se tečování nějak natrénovat? Cit do rukou, případně odhad na puk?

Natrénovat se to dá. Ale ten můj gól byla fakt náhoda.

Už jste vyrovnal své maximum z loňské základní části. Troufáte si n avíc, než na čtyři góly?

(Rozesměje se.) Letos mám odehraných nějakých 25 zápasů. Ale u mě góly zase nehrají takovou roli. Ze čtvrté lajny se dávají těžko. Ale každopádně jsou potřeba.

Z posledních šesti zápasů máte dva góly. To je ze čtvrté formace slušné, ne?

Slušné ano, ale hlavně aby to vydrželo. Čtvrtá pětka má nějakou roli, tedy hlavně abychom góly nedostávali. Od toho se musíme odrazit. Když dáme, je to něco navíc.

Ve čtvrté lajně momentálně hrajete s Davidem Šťastným, který přišel z druholigového Přerova. Adaptoval se už na extraligu?

Je to šikovný kluk, přechod zvládl dobře. Poslední zápasy navíc hraje fakt výborně. Když bude takhle pokračovat, jen dobře pro něj. Je silný na puku, dokáže na sebe navázat a udržet soupeře. Jeho schopnosti musíme využívat.

Už jste si zvykl na jinou pozici?

Vždy mi bylo celkem jedno, jestli jsem nalevo, nebo napravo. Když ale po delší době změním post, musím si zvykat. Najíždění je tam jiné. Nechci fauly k tomu nějak přisuzovat. Ale po gólu to ze mě spadlo a bylo to dobré.

Obě vyloučení byla za hákování. Byly to skutečně fauly?

U prvního mně podklouzla brusle a chtěl jsem se natáhnout po puku a stoupl mi na hokejku. To je jasný faul, i když zbytečný. Ve druhém případě byl spíš taktický. Kdybych ho nezahákoval, mohl jet klidně sám. Byl jsem poslední hráč na modré, takže aspoň něco řešil.

Nedávno jste odehrál dva zápasy za Havířov v první lize proti Kladnu a Kadani. Co vám tahle zkušenost ukázala?

Ve dvaceti letech jsem ji hrál a vím, že je to kvalitní soutěž.

Zvýšilo vám to motivaci, abyste ještě zabral a v extralize zůstal?

Viděl jsem, jak to v obou soutěžích funguje. Nebral jsem to tak, že by to bylo za trest. I vedení mi potvrdilo, že jsem vlastně jediný, kdo splňoval extraligové pravidlo. Byl jsem snad jediný, kdo neodehrál 26 zápasů. Jel jsem tam jen pomoct, ale nevím, jestli se to povedlo. (Směje se.) Oba zápasy jsme prohráli. Ale v tu dobu hrát zápasy pro mě bylo lepší než jen trénovat.

Čeká vás zápas s Libercem, kde momentálně působí i někdejší spoluhráč Jaroslav Balaštík. Bude to proti němu speciální?

Jardu známe. Ale nebude to nic výjimečného. Už jsem proti němu hrál, když byl v Mladé Boleslavi. Ale možná on bude víc vyhecovaný. My tam jedeme hlavně urvat nějaký bod a nedívat se, jestli tam hraje Jarda nebo ne.

V Liberci jste vyhráli z posledních devíti zápasů jen jednou, v uplynulé sezoně 4:0. Čím to je, že se vám pod Ještědem nedaří?

Nevím. Jsou zimáky, kde se nám jezdí dobře a může to být i těžší soupeř. Ale jsou i místa, kde to prostě nejde, ať chcete sebevíc. Je těžké pak odtamtud něco dovézt. Když ale budeme hrát jako poslední dva domácí zápasy, něco bychom urvat mohli.

Liberec prohrál čtyři zápasy v řadě, navíc pokud vyhrajete, můžete se od 11. místa odpoutat na sedm bodů. Je to velká motivace?

Určitě. Celou sezonu se díváme za sebe. Jen když jsme byli poslední, tak před sebe, abychom se na někoho dotáhli. Před reprezentační pauzou vlastně všechny čtyři zápasy hrajeme s týmy kolem nás. Právě s nimi potřebujeme bodovat. A tím byla Olomouc a jsou i Liberec s Vítkovicemi. To jsou zápasy o šest bodů. Když prohrajeme, dotáhnou se, když ne, náskok zvýšíme. Proto jsou to nesmírně důležité zápasy.

V posledních dnech ale nepanuje zrovna vlídné počasí. Čeká vás asi dlouhá cesta, co?

Cesta je dlouhá, ale nedá se nic dělat než tam jet. Na tohle se nemůžeme vymlouvat. Že tam jedeme šest hodin, nehraje roli. Hodinu a půl od Zlína si po cestě dáme oběd a po něm skoro všichni usneme. V okolí Prahy se pak probíráme.