Právě on totiž o sedm minut později v euforii z vyrovnávající trefy na 2:2 upadl v návalu radosti na led. Nakonec to stačilo na bod.

Přitom právě zlínský bijec byl jeden z tajných trumfů v rukávě kouče Vlacha, jenž nakonec na penalty kromě gólmana Kašíka poslal trojici Čajánek, Holík, Honejsek. Poslední jmenovaný to vzal z fleku přímo z druhé řady náhradníků.

„I mně se trenér ptal, jestli nechci jet. Ale už v prodloužení jsem si sundal chránič a ledoval jsem si koleno. Bral jsem si i prášek od bolesti. Kdybych byl zdravý, tak bych jel. Rád bych si to vyzkoušel," pousmál se Kubiš.

Sahali jste po výhře, Třinec jste jasně přehrávali. Není proto bod pro vás málo?

Dobrý je i ten bod. Hokejově i bruslařsky jsme na to byli lépe. Ale stejně jako na Kladně jsme museli dotahovat dvougólovou ztrátu. To stojí taky síly. Na nájezdy byli šťastnější.

Čím si vysvětlujete, že vám v posledních dvou zápasech utekl začátek a museli jste dotahovat?

Nevím. Přitom šance jsme na ně měli. A po jedné střele naráz inkasujeme. Tohle tým určitě srazí. Hrubec chytal dobře, ale málo jsme chodili do brankoviště. Přitom střely máme, ale musíme to tam prostě docpat podobně, jako jsme inkasovali v prodloužení na Kladně.

S Polanským jste ještě v první třetině řešil pozůstatky z loňského semifinále play off?

Ale ne, kdepak. Dorážel tam do našeho gólmana, takže jsme ho hned chytil. Přece jen jsme hráli na tři lajny a bylo by ode mě hloupé, kdyby se do něj pustil a nechal se vyloučit do konce zápasu. Ale kdyby to jeden z nás shodil, šel bych do toho. Bitkám se rozhodně nevyhýbám.

Polanskému se ale nevyhýbal ani Petr Čajánek nebo Jaroslav Balaštík. Pije vám hodně krev?

Je nepříjemný, ale souboj s Třincem je vždycky vyhrocený. A tohle k tomu prostě patří. Proto bych neřekl, že je někdo provokatér. Vždy ale někoho chcete v zápase rozhodit, aby se vykolejil. Zrovna on patří k třineckým klíčovým hráčům, proto ho hecujeme. Oni také jdou do našich klíčových borců.

Vypadalo to, že vám hra na tři lajny svědčí. Souhlasíte?

Dostali jsme se do tempa, ale zase ztrácíte síly na útok. Pořád chcete bránit, ale když se dostanete do útoku, musíte s nimi jinak hospodařit. Už v pátek jsme hráli na tři lajny a do toho navíc cesta zpět z Kladna, takže síly chyběly. Ale zvládli jsme to dobře.

Zrovna ve třetí třetině ale nevypadalo, že vám síly scházely. Třinec jste přestříleli 10:2.

Ale jo, rozjezdili jsme to. Ale museli jsme hrát jinak, s jinou úsporou. Když chytnete tempo zápasu, tak je to pro tým ideální.

Jak dlouho se dá takhle hrát na tři lajny?

Když se hraje pátek-neděle-pátek, tak se to dá. Ale kdybychom hráli třikrát týdně, odvaříme se. Ale natrénováno máme, ale stačí se během jednoho střídání zavařit, a pak se z toho celou třetinu dostáváte.

Před vaší gólovou situací jste si tam šikovně počkal na pohyb brankáře Hrubce a pak zavěsil pod víko. To byl záměr?

To asi ne. Měli jsme tam tolik šancí, že to tam už muselo padnout. Je dobře, že to tak dopadlo. Sahali jsme po výhře, ale nakonec dobrý bod. Za to, že jsme dotahovali a že se za svůj výkon nemusíme stydět. Dřeli jsme a museli to ocenit i diváci.