„Osm dní jsem jen ležel v posteli. Když jsem včera byl na kontrole, tak mi doktor řekl, že můžu pomalu zkusit zátěž a potom se uvidí podle toho, jak se budu cítit," popisoval včera Kubiš oblečený v červeném „nehrajícím" dresu.
Kdy by mohl naskočit, přesto není jisté. Optimistické prognózy mluví snad o domácích zápasech o víkendu. „Uvidíme, co udělá větší zátěž, nechám to na trenérovi. Ale je moje přání hrát," podotkl 29letý Kubiš.
Lítání po doktorech už má zase plné zuby. Zná to každý, už jen pohyb po nemocnici není žádný med. A pak ta zdlouhavá vyšetření. „Zkoušeli klepání do kolene, různá rovnovážná cvičení. Nejde o to, jestli to byl lehký nebo těžký otřes mozku. Záleží, jaké to má následky, jestli bolí hlava nebo něco jiného. Když to srovnám s předchozími, tak tento byl nejhorší," připustil Pavel Kubiš, který se po střetu jen těžko sbíral z ledu.
Pomohli mu až lékař, masér a spoluhráči. „V kabině už jsem o sobě věděl normálně, ale na ledě ne. Když jsem se díval teď na helmu, tak jsem měl plexisklo na půlky, takže to musela být rána," poukázal Kubiš.
Jenže zatímco třeba i jeho spoluhráči schytají podobně tolik ran jako on, Kubiš si z drsného střetu odnese nepříjemné zranění. Zatmění mysli a bolesti hlavy. „Ptal jsem se doktorů, proč jsem na to tak náchylný, jestli na to něco není. Ale závisí to na spoustě faktorů, třeba delší krk, není tak zpevněný proti nárazům. Je to docela depresivní," připustil Kubiš.
Ostatně, série otřesů mozku za posledních pět let se může podepsat na jeho zdraví v budoucnu. „Mluvil jsem o tom s doktorem. Teď ty otřesy nemusí nic znamenat, ale potom na stáří se mi mohou projevit dřív nějaké nemoci. Strach z toho mám, ale otřes mozku si můžete přihodit kdekoliv, ať budete hrát hokej, nebo ne. Když se to má stát, tak se to stane," ví Kubiš.
Jenže vykládejte to rodičům či přátelům, kteří mají strach. Bojí se, aby to jednou neskončilo „jen" otřesem mozku. „Máma mi už několikrát říkala, že má o mě strach, ale hokej mám rád a neuvažuji, že skončím," vzkazuje bojovník Kubiš.
Ani on nebude zítra chybět na palubě klubového autobusu směr Brno. „S kluky pojedu a budu na ledě, trénovat oba dva dny a budu chodit na kolo. Potom budu někde v hledišti," plánuje rodák z Náměště nad Oslavou a odchovanec Třebíče.
A to přitom nemá ani vyřízené lístky. „Nevím, jak těžko se shání. Pro nás hokejisty by tam snad měli mít. Pro rodinu jsem ani nesháněl, když jsem viděl, jak to tam vypadá. Doufám, že nás tam postaví někde bokem, na ten zápas už se docela těším," nabíjí se Kubiš pozitivní energií.
I přes různé zdravotní patálie se za smolaře odmítá považovat. „Kdybych nad tím tak přemýšlel, tak bych se dostal do blbé nálady. Na druhou stranu se mi i něco povedlo. Třeba jsem vyhrál titul. Musím si říkat, že to není smůla, že to tak má být," věří na osud Kubiš.