Zdeněk Albrecht se do srdcí fanoušků z města Tomáše Bati zapsal také v historické sezoně 1984/1985, kdy po boku Miloše Říhy, Jiřího Králíka, Rostislava Vlacha, Zdeňka Venery nebo Luďka Čajky vybojoval bronzové medaile.

„Třetí místo pro nás tehdy bylo obrovský úspěch. Dobře se to tam sešlo, mužstvo klapalo,“ vzpomíná Albrecht na slavnou chvíli, která pro tehdejší TJ Gottwaldov byla tou největší v historii.

Velkou zásluhu na úspěchu měl legendární brankář Jiří Králík.

„Největší devízou všeho byl právě Jirka, který nás hodně držel nad vodou. Často jsme vyhrávali o gól,“ připisuje Zdeněk Albrecht zásluhy o osm let staršímu Králíkovi.

Desetileté působení Albrechta, který v dresu Gottwaldova odehrál 369 zápasů, bylo umocněno jednou skutečností – vyzkoušel si zde také roli kapitána!

„Tuto funkci jsem vykonával pouze rok. Spíše jsem patřil k těm demokratičtějším typům,“ přiblížil rodák z Uherského Hradiště.

„Jelikož se chodívalo na schůze, tak se dá říct, že jsem byl prodlouženou rukou trenéra,“ říká bývalý obránce se skvělou rozehrávkou, který během dekády v Gottwaldově nasbíral 97 kanadských bodů za 43 branek a 54 asistencí.

Sezona 1990/1991 byla pro Zdeňka Albrechta na východě Moravy tou poslední. Konec kariéry to však pro něj neznamenalo – ještě se stihl vydat na nezvyklou hokejovou výpravu do Norska.

„Zdejší angažmá pro mě z pozice hráče bylo nejsilnějším hokejovým okamžikem kariéry. Věnoval jsem se tam pouze hokeji,“ vrací se úsměvem na rtech k působení v norském klubu Stjernen Hockey.

Jak se vlastně k takovému angažmá dostal?

„Poslední sezona v extralize se mi vydařila. S nabídkou angažmá mě oslovil Pavel Soudský. Nakonec jsem tam strávil pět let,“ těší Albrechta i s odstupem času.

Ačkoliv Norsko patří do Skandinávie, klimatické podmínky drsné nebyly. „Bylo to podobné jako u nás. Akorát v zimě máte skoro pořád tmu. V létě je naopak samé světlo. Působilo to zvláštně. Chvíli trvalo, než jsme si zvykli. Ale pak už to bylo v pohodě,“ popisuje zkušenost se severskou zemí.

„Norové nemají s ničím problém, všechno bylo v pohodě. První tři sezony jsem tam navíc strávil s rodinou,“ zmiňuje důležitý faktor aklimatizace.

Zdeněk Albrecht ovšem nezářil pouze jako hráč. Úspěchy slavil také na trenérské rovině. Tím nejvýraznějším byl v sezoně 2009/2010 zisk mistrovského extraligového titulu se zlínskými juniory.

„Byl jsem pouze asistent, největší zásluhu na něm měl Jirka Šulc,“ zůstává skromný Albrecht, pod jehož rukama mimo jiné prošli současní členové prvního týmu zlínského mužského výběru Libor Kašík, Dalibor Řezníček, Jakub Šlahař a Tomáš Fořt. Nechyběli ani další jména extraligy Petr Holík nebo Petr Zámorský.

V čem byl podle Zdeňka Albrechta hlavní důvod úspěchu? „Byl to skvělý ročník, sešlo se to parádně. Měli úžasnou partu. Semkli se. Semifinále a finále bylo fantastické,“ vybavuje si s radostí výhry nad Spartou Praha (2:1 na zápasy) a Slavií Praha. (2:0 na zápasy)

Pozici hlavního trenéra si přitom nikdy nevyzkoušel. „Normálně chodím do práce, trenérství jsem měl jako koníček,“ uvádí Albrecht.

I přesto byl po zásluze vybraný do zlínské hokejové Síně slávy, která byla zveřejněna předloni krátce před Štědrým dnem.

„Jmenování jsem vůbec neočekával, bylo to pro mě velké překvapení. Hodně mě to však potěšilo,“ přiznává Albrecht.