„Nevím ještě. Budu to řešit tak někdy v dubnu. Chuť je, i fyzicky se cítím dobře, ale jako člověk si spíš říkám, jestli to mám ještě zapotřebí," nechal vše otevřené 39letý Petr Leška.

„Možná nakonec nechám rozhodnutí na manželce," rozesmál se od ucha k uchu Leška. „Protože já bych asi chtěl hrát furt."

Ať už hrát bude, nebo ne, bude se muset vytvořit nová osa týmu. Zodpovědnost na sebe budou muset vzít ještě víc hráči, kteří dosud byli v hierarchii kabiny spíše v pozadí. „Bez Čáji to bude jiné. Dostanou příležitost jiní kluci. Oni by měli být lídři a táhnout tým," myslí si Leška.

Tím myslí třeba Petra Holíka, Romana Vlacha nebo Zdeňka Okála. „Těch kluků je tam moc. Ale v kabině zatím z těch mladších nevidím nikoho, kdo by uměl zakřičet jako Čája. Ale asi budou muset. Měli určitý respekt, že do toho nechtěli moc mluvit, ale teď už to na nich bude stát," předpokládá Leška.

Čajánek bude podle Lešky chybět především na ledě. „Chybět bude jeho bojovnost a to, že uměl strhnout ostatní. Jeho důležitost bych viděl spíš na ledě, v tom jeho zodpovědném přístupu," myslí si Leška.

Navzdory vydařené druhé polovině základní části a famózní jízdě z posledního místa až k postupu do čtvrtfinále play-off jsou v klubu po vyřazení ze sezony zklamaní a kritičtí. „Sezona byla těžká, z něčeho jsme se vyhrabali. Ale teď jsme se dostali do takové situace, že to je trochu i zklamání, že jsme na to měli, ale v tom rozhodujícím zápase jsme to nezvládli," mrzí Lešku, pro něhož uplynulá sezona patří k nejtěžší v celé kariéře.

„Možná i jo. Je fakt, že na tom posledním místě jsme byli dlouho a vypadalo to s námi špatně, ale je super, že jsme to alespoň takhle uhráli," poznamenal Leška.

Ten se v jednu chvíli obával i pádu do baráže. „Samozřejmě, hrozba tam byla. Záleželo, jak se s tím porveme a zvládli jsme to. Druhou část sezony jsme měli dobrou a naštěstí jsme baráž odvrátili,"oddechl si.