„Určitě si více cením gólů. Hranice šesti, sedmi, osmi, nebo i devíti set zápasů ještě není nic výjimečného. Až tisící utkání by se mělo, nikoliv přímo oslavovat, ale více o něm mluvit,“ tvrdí 36letý Leška.

Takže máte před sebou další dvě mety zároveň.

Uvidíme, jak to bude střílet. Záležet bude i na zdraví. Když se vydaří ještě jedna nebo dvě sezony, dalo by se jich dosáhnout. Ale dnes mám šest gólů, takže pokud půjdu takovým tempem, tak jí dosáhnu asi těžko.

Dokážete si vybavit většinu svých gólů?

Nejsem ten typ, že bych objížděl beky jeden na jednoho a vymíchal gólmany. Spíše jsou to dorážky nebo střelba zpoza beka nebo úhlu. To jsou moje typické góly.

Jaký typ zakončení máte nejraději?

Nejraději zakončuji do prázdné brány. (Smích.) Určitě rád střílím na lapačku, a když jedu sám na gólmana, tak blafák do bekhendu.

Trénujete ho často?

Když jsem byl mladší, tak jsem to trénoval. Teď už to mám celkem v ruce. (Směje se.) Už se tomu nevěnuji tolik, ale když jsou cvičení, tak tato místa hledám.

Který z hráčů umí takhle nejlépe zakončit?

Béďovi pořád dávám za vzor Breta Hulla, který do čeho plácl, z toho byl gól.

V uplynulé sezoně jste měl po odehraných 29. kolech nastřílených 14 gólů. Nyní jen šest…

(Skáče do řeči.) Tak to byla pěkná sezona. Nyní jsme v půlce, takže by se to nyní mohlo otočit a do konce bych jim mohl mít čtrnáct.

Takže je pro vás složitější střílet góly bez Balaštíka?

Určitě. Jarda tam udělal spoustu práce před brankou. Měl jsem více času na dorážky do prázdné branky nebo přehodit ležícího brankáře. V tomhle nám chybí určitě.

Který byl váš nejdůležitější gól?

Jsou góly, na které rád vzpomínám. Ale nerad bych některý z nich vyzdvihoval.

Na které rád vzpomínáte?

Třeba se Znojmem, když jsme hráli sedmý zápas čtvrtfinále v prodloužení (2001/02 – pozn. aut.). Nebo se Slavií ve finále 2004. Většinou jsou to góly v play off.

Nejpěknější si nevybavíte?

Ani snad takový nemám.

A co třeba piruety za brankou?

(Směje se.) To se líbí mým malým klukům. Ale moc efektivní to není.

Dlouho jste je nezkoušel. Nechystáte se připravit třeba už nyní chaos do třinecké obrany?

Nikdy to neplánuji předem. Vyplyne to vždy ze situace. Moc gólů z toho ale dát nejde. Zatím jsem z toho dal jeden nebo dva góly.

Pochválila vás v úterý večer po zápase manželka?

Ani nevěděla, že na něco takového čekám. Brala to normálně.

Co vám říkal váš tatínek a bývalý ligový útočník Gottwaldova, který téměř nevynechá váš domácí zápas?

Negratuloval mi, ale on to určitě oslavil sám.

Dorazila textová zpráva od Jaroslava Balaštíka?

On už v Klubu kanonýrů je, tak mi napsal: Vítej v klubu. (Úsměv.)

Od Martina Hamrlíka jste se pochvaly dočkal?

Larry mě chválí vždy, když dám gól. (Směje se.) Samozřejmě, jako většina kluků, mi pogratuloval. Ale nic speciálního nebylo.

Kde nakonec skončil puk, který vám schoval Petr Čajánek?

Puk je s ostatními věcmi doma v krabici.

Po zápase jste říkal, že spoluhráče čeká větší neobvyklá svačina. Co se tedy servírovalo?

Ještě nic. Až bude na to čas. Možná během přestávky. Ale ani kuřata, ani pizza nebude. Snad nějaká večeře, když pojedeme někam den předem.

Všiml jsem si, že nyní již vládla uvolněnější nálada než v pondělí před zápasem s Kladnem. Zlepšila se atmosféra v kabině po vstřelených šesti gólech?

Určitě. Nálada je už dobrá. Vyhráli jsme a doufejme, že se rozjedeme a v sobotu tady zase nebudeme naštvaní. Snad odehrajeme solidní utkání a přivezeme nějaký bod.

V Třinci se vám dlouhodobě nedaří. Z 38 zápasů jste vyhráli pouze pětkrát a navíc třikrát v prodloužení. Čím si to vysvětlujete?

Doma hrají ofenzivní hokej. Ale nám se příliš nedaří tam, jim zase u nás. Navíc v minulém zápase jsme tam vyhráli po nájezdech, takže ani tentokrát nejsme bez šancí na bodový zisk.