Člen trenérského štábu zlínských hokejistů se totiž narodil ve slovenské Skalici, jenže do Baťova města se vydal už před 27 lety.

Od té doby ve Zlíně trvale žije. Za svými hráčskými i trenérskými angažmá cestoval. Také občanství má dvojí.

„Národnost mám slovenskou, ale v osmnácti letech jsem se přestěhoval sem. Za vlády prezidenta Klause jsem musel mít jen jedno, tak jsem zvolil české. Ale nyní mám už i slovenské," vysvětluje Jurík, jehož rodiče přitom stále ve Skalici bydlí.

Do města sídlícího pouhých 12 kilometrů od Hodonína a 63 kilometrů od Zlína dojíždí za rodiči. Hokej však příliš nesledují. „Mamka se mu nevěnuje a i táta s tím přestal. Ale na zápasy ve Skalici chodí, protože se kolem něj celý život pohyboval. Rozhodně to ale nebere tak, že když Slováci prohrají, zboří se svět," tuší Jurík.

Podobný odstup si drží i zlínský trenér. Kvůli dnešní bitvě si nehty rozhodně neukouše.

„Na hokej se dívám proto, že mě baví, nebo ne a odejdu. Doba, kdy jsem někomu nebo něčemu fandil, je už dávno pryč. Když trénuju, fandím svému mužstvu, ale jinak hokej sleduji z profesionálního hlediska. I proto to zatím vypadá, že se budu dívat doma," líčí Jurík.

Co v dosud odehraných zápasech 45letý hokejový odborník vypozoroval? Příliš pozitivního toho věru není.

„Je vidět, že světový hokej hraje pět mužstev. První čtyři, co postoupila přímo do čtvrtfinále a k nim ještě Rusové. Zbytek zaostává, ať už v pohybu, nebo hře obránců. Všichni jsou kreativní, doplňují útok a naše největší bolest je právě hra beků do ofenzivy. A samozřejmě koncovka. Ale ta je dlouhodobě největší slabost celého českého hokeje," připomíná Jurík.

I tak ale mírně on sám favorizuje soubor Aloise Hadam᠆czika před týmem Vladimíra Vůjtka, který Juríka v polovině devadesátých let také trénoval.

„Vidím to tak 60:40 ve prospěch Čechů. Přece jen máme zkušenější hráče. Ale pozor, většinou v derby favorit prohrává. Slovákům by zase trochu psychicky mohl pomoct zápas s Rusy (0:1 po nájezdech), ale celkový dojem obou reprezentací není optimální a momentálně se setkávají soupeři přibližně se stejnou formou," zůstává obezřetný zlínský kouč.

Velmi pesimisticky pak Jurík vidí dle předvedených výkonů české šance na zisk medaile.

„Nedokážu si představit, že by vítěz našeho osmifinálového zápasu porazil ve čtvrtfinále Ameriku," udeřil hřebíček na hlavičku Jurík a umí si živě představit, co by se v případě neúspěchu v jeho rodné zemi dělo.

„Pocházím z příhraničí, takže to tam lidé zase tolik neprožívají. Ale dokážu si představit, že nálada třeba v Banské Bystrici bude jiná. Tam to budou všichni prožívat. Slováci jsou hodně nacionalistický národ, jsou na své hráče hrdí. Když se nedaří, jsou schopni je zatratit. Ostatně, jako každý fanoušek," rýpl si Jurík do vrtkavé přízně sportovních fanoušků, který žádné hecování na téma bratrovražedné bitvy neočekává.

„Abych řekl pravdu, moc přátel na Slovensku nemám, kteří by to tolik prožívali. Mezi fanoušky je nálada jiná. Určitě spolužáci ze školy by byli schopni mě popíchnout, ale bývalí spoluhráči se už na to dívají s nadhledem," předpokládá rovněž bývalý forvard Olomouce a Opavy.

Jenže i od jeho „slavných chvil" proteklo řekou Dřevnicí mnoho kubíků vody a světový hokej se posunul o kus dál. I tak ale zlínská kabina má přehled, ačkoliv rozbory od trenérů nečekejte.

„To kluci řeší mezi sebou. I oni mohou sledovat, že světový hokej je dnes někde jinde. Prolínání obránců a útočníků je na vysoké úrovni. Ukazuje se, že NHL je o dvě třídy dál než KHL a ostatní soutěže. My se je snažíme nabádat k tomu, aby si všímali koncovky hráčů ze zámoří, která je obdivuhodná," smekl Jurík.

Kromě „svého" sportu jsou pak u beranů oblíbené především freestyle disciplíny, například Šárka Pančochová na snowboardu. „Jsou to novinky, což pro nás starší už moc není," pousmál se někdejší vynikající bruslař a střelec.