Na led vyjel mezi prvními, modrou čáru při tradičním pozdravu naopak opouštěl jako úplně poslední. Lotyšský zadák se ještě chvíli zadíval směrem k brance Libora Kašíka, poté už zamířil ke svému gólmanovi. „Na zápas i bývalé parťáky jsem se hodně těšil, snažil jsem si to užít. Bylo to dost emotivní. Klub i fanoušky stále hodně respektuji za to, co pro mě všechno udělali. Vstoupit na led v cizím dresu bylo trochu zvláštní, ale byl jsem nadšený. Jakmile puk poprvé padl na led, tak jsem měl husí kůži,“ nezastírá 27letý obránce.

Jaké to bylo hrát proti bývalým parťákům?
Jak se v hokeji říká, na ledě neznáte bratra. Když vyjedete na led, tak se respektujete, ale v danou chvíli jde kamarádství stranou. Nyní však šlo pouze o přípravný zápas. Chtěl jsem být velmi opatrný, nikoho jsem nechtěl zranit. Oběma týmům brzy začíná sezona. Je tak důležité, aby ji zahájily v co nejsilnějším složení.

Za Berany nastoupil také váš někdejší parťák z obrany Daniel Gazda. Jak na tuto spolupráci vzpomínáte?
Během zlínského angažmá jsme měli dobré pouto, většinu zápasů jsme odehráli v jedné lajně. Velmi jsem si to užil. Kdykoliv jsem mu nahrál, tak jsem věděl, že v polovině případů to skončí gólem. (se smíchem) Má vážně velkou pumelici.

V průběhu zápasu jste se několikrát popichovali, že?
Trochu jsme spolu komunikovali už během rozcvičky, několik vět prohodili také po zápase – o životě i našich týmech. V průběhu zápasu jsme maličko vtipkovali, díky čemuž je to pak zajímavější a zábavnější. Po konci utkání jsem mu pak říkal: „Samozřejmě jsem věděl, že dáš rozhodující gól.“ Když v prodloužení jel sám na našeho brankáře, tak jsem dobře věděl, kam to umístí. (úsměv)

Fanoušci vás po zápase vyvolávali. Jaké to bylo?
Fanouškům jsem po zápase chtěl poděkovat. Po podání rukou jsem však viděl, že hráči Zlína stojí před nimi a oslavují vítězství, nechtěl jsem je vyrušovat. Šel jsem tak do kabiny. Měli jsme pak týmovou debatu, jeden z členu realizačního týmu mi najednou řekl: „Hele, oni tě vyvolávají!“ Dost mě to překvapilo. Rychle jsem ze sebe sundal věci a šel na led. Nikdo tam však pak už nebyl. (úsměv)

Došlo nakonec k setkání s fanoušky?
Když jsem šel do autobusu, tak jsem se s některými fanoušky potkal, podal si s nimi ruku, vyfotil se nebo se jim podepsal. Každému jsem chtěl poděkovat. Když jsme nastartovali bus, tak jsem slyšel, že vyvolávají mé jméno. Bylo to vážné krásné. Moc se mi to líbilo.

Ve Zlíně jste působil od konce října uplynulého roku do začátku letošního února. Pak jste se zúčastnil olympijských her v Pekingu. Jaké pro vás bylo opustit klub v situaci, kdy ještě bojoval o záchranu?
Upřímně to bylo velmi těžké rozhodnutí, pravděpodobně jedno z nejtěžších v mém životě. Nejprve jsem od národního týmu obdržel pozvánku do tzv. taxi squad, což jsem však odmítl. Potřeboval jsem hrát, rovněž vedení klubu mi řeklo, že mě v posledních zápasech sezony bude potřebovat. Nakonec mi však zavolali a pozvali mezi osmičku obránců. Po debatě s vedením klubu jsem se rozhodl olympiády zúčastnit, startovat pod pěti kruhy se může poštěstit jednou za kariéru. Klub mě podpořil a do Pekingu uvolnil.

Do Zlína jste se už nevrátil, sezonu jste dohrál ve švédském Linköpingu
Po olympiádě mě kontaktoval tým z nejvyšší švédské soutěže. Je to jedna z nejlepších lig v Evropě, hrají tam velmi zkušení hráči, včetně těch, kteří dříve působili v NHL. Berani mě pustili, v té době už bylo téměř nemožné se zachránit. Hodně mě podporovali a pomohli mi udělat další krok v mé kariéře, vedení klubu se nedívalo jen na sebe. Díky tomuto rozhodnutí je vždy budu respektovat.

Bylo vůbec reálné, abyste i v této sezoně nastupoval za Berany?
Na jedné straně jsem si zde přál zůstat, na té druhé už nejsem na začátku kariéry. Musím se také dívat dopředu a nastupovat ve vyšších soutěžích. Neříkám tím, že Chance liga je špatná soutěž, pokud se však nějaký manažer klubu podívá do mého životopisu a bude se rozhodovat mezi hráčem z nejvyšší slovenské soutěže a hráčem ze Chance ligy, tak půjde po tom z té vyšší soutěže. Jak však sami vidíte, hokej je nepředvídatelný, o budoucnosti můžeme pouze snít. Ve středu jsme hráli proti Zlínu, byl to vyrovnaný zápas. Když se hráč po konci sezony musí rozhodnout o své budoucnosti, tak je to vždy těžké rozhodnutí.