„Brácha mi totiž před zápasem psal, ať dám gól. Tak jsem se mu vysmál, protože jich moc nedávám, letos vlastně žádné. Přinesl mi štěstí," pochvaloval si návštěvu Martin Hamrlík.
Kdy jste se dozvěděl, že ze zámoří přiletí?
V pondělí přiletěl, tak jsme si před zápasem napsali. Chtěl lístky, tak jsme se domluvili. Nebylo to ale žádné překvapení, věděl jsem o něm předem. Přesto mě jeho přítomnost nějak víc nemotivovala.
Bavili jste se po zápase?
Ano, přišel za námi do kabiny, mluvil s trenéry i s dalšími kluky. Přijede v pátek do Zlína na víkend, ale nevím, jestli stihne zápas.
Zkoušeli jste jej lanařit?
Ani jsme se o tom nebavili.
Každopádně situace v NHL není ideální. Máte od něj informace, jak celou výluku vnímá a sleduje?
Ano. Jediné, co by chtěl, je, aby se konečně začalo hrát.
Extraliga pro něj nepřichází v úvahu?
Nevím, nemůžu to říct za něj, ani jsme o tom nemluvili. Ale byl bych určitě rád, kdyby u nás hrál.
V Chomutově jste vyhráli sedmý zápas v řadě. To už nebude náhoda. Souhlasíte?
Venku jsme méně nervózní. Nemusíme hrát pohledný hokej. První třetiny máme dobré, ale jakmile nedáme gól, tak se vezeme. V posledních domácích zápasech jsme snad ještě nevedli. A pak už na nás spadne deka. Stejně jako včera. Dáme první gól a jde vidět, že domácím se hra zbortí.
Zažil jste podobné série?
Ano, kdysi jsme to měli opačně. Doma jsme vyhrávali, naopak zvenku jsme nic nevozili. Je to pár zápasů, ale někdy to tak prostě vyjde.
Bude to tedy i v pátek proti pražské Spartě o prvním gólu?
Může být a nemusí. Většinou to tak ale bývá. Trenér Jandač s nimi byl minulý rok, tak věřím, že je zná. Vyhráli s ním prezidentův pohár. Patří mezi nejlepší trenéry u nás.
Svůj první gól v sezoně jste vstřelil pro vás trošku netradičně, když jste si najel mezi kruhy jako falešný útočník na Balaštíkovu přihrávku a střelou švihem jste skóroval…
Jejich útočníci nesmyslně propadli a vznikla tam obrovská díra. Věřím, že by tam najel i můj syn.
Už vloni jste na svůj první gól čekal do 31. kola, ve středu jste se dočkal o jedenáct zápasů dřív. Nebyl jste trochu nesvůj, že se vám nedaří prosadit střelecky, přestože jste nasbíral dosud ve 20 zápasech devět asistencí?
Bylo mi to jedno. Tím se nezatěžuji.
Ale byl jste zvyklý na vyšší produktivitu, ne?
Gól možná chyběl, ale spíš se cením výhry. Ve čtyřiceti letech mě to opravdu moc netrápí. Soustředím se na to, abych na ledě nehořel. Góly jsou jen nadstavba. Moc jich navíc nedáváme. Jsem hlavně rád, že vozíme body. I kdybych neskóroval, tři body a pokec s bráchou jsou pro mě víc.
Vrátili jste se k původnímu složení s Jaroslavem Balaštíkem. Cítíte se lépe než na začátku sezony?
Baláš (Jaroslav Balaštík – pozn. aut.) hraje pořád stejně. U něj je to jen o těch gólech. Nikdy nebyl tvořivý, ale když byl v šanci, dokázal ji proměnit. Teď mu to tam začalo jen padat. Lidé, co hokeji rozumí, se na to dívají jinak a takhle je to i opačně.
Jak na vás působil celý benefiční zápas s Jaroslavlí?
Emočně to bylo hodně těžké. Ale zase to beru jako velký zážitek na celý život.
