Když dnes v Plzni neuspěje, po posledním zápase kariéry se mu bude houpat na krku třetí stříbrná extraligová medaile. V neděli si pak pojede do Prahy na letiště pro syna Matyáše, který přiletí z New Yorku z návštěvy strýce Romana.

„Proto byl rád, že jsme ve středu rupli. Bál se toho, že vyhrajeme a sérii ukončíme v pátek v Plzni a nic by neviděl. Teď mi říkal, ať vyhrajeme a může se na sedmý zápas mrknout," vyprávěl ve výtečné náladě lidový vypravěč zlínské kabiny Martin Hamrlík.

Opravdu vám v hlavě nešrotuje, že to dnes může být váš poslední zápas?

Ne. Nic s tím neudělám. Byl jsem na to připravený už před sezonou, v play off se to jen oddaluje.

Je vám jedno, jestli budete končit před domácím publikem, nebo venku?

Na tisíc procent bych chtěl končit u nás ve Zlíně.

Ale zase prohrát sedmý rozhodující zápas finálové série doma je nejhorší pro hokejistu, co může být, ne?

Na žádnou rozlučku nemyslím, ale bylo by fajn zamávat lidem a vyházet výstroj, vysvléknout se a rozházet fanouškům i ribano.

Můžete je hodit i fanouškům, kteří dorazí do Plzně?

Tam je kotel kdesi pod střechou. Hoď tam brusli, vole. (Smích.) Je jasné, že by bylo příjemnější se loučit vítězným zápasem. Nejsem sentimentální, nedá se nic dělat. Nejsem první hokejista, který končí. Žádnou vědu z toho nedělám. Život jde dál. Když prohrajeme, v neděli sednu do auta a pojedu vyzvednout na letiště Matyho (syn Matyáš – pozn. aut.), který přiletí z New Yorku od bráchy. Když vyhrajeme, su rád, že pro něj nemusím jet, protože mi ho doveze otec a můj syn uvidí sedmý rozhodující zápas doma. Má to jen samá pozitiva. Konce se nebojím.

Pamatujete na série se Znojmem v roce 2002 a s Vítkovicemi 2005, kdy jste obrátili sérii z 1:3 na 4:3?

Zúčastnil jsem se, ale už si to nepamatuji. Hlavně že jsme to tenkrát otočili.

Může to být pro vás povzbuzení, že jste se dokázali dostat i z horších situací?

Že jsme to dokázali, sice ano, ale každý rok je jiný. Nemůžete to brát podle nějaké historie. V Plzni bychom museli vyhrát stejně, třebaže bychom doma uspěli. V hlavách bychom sice měli, že když prohrajeme, budeme mít k dispozici ještě sedmé utkání. Budeme mít větší šanci než doma. Tady nám to letos nejde.

Co se děje v nitru hráče, když jde proti mečbolu?

Budeme ve výhodě, protože už nemáme co ztratit. Vím z vlastní zkušenosti, že když máte mečbol a můžete rozhodnout, je to psychicky těžší. Je to dost svazující, už to máte v hlavě, že jste v jednom kole. Jen tak ten pocit z hlavy nevytlačíte.

Ačkoliv jste prohráli, výchozí pozici nemáte zase špatnou, jak může za stavu 2:3 vypadat. Souhlasíte?

Jo, vyspali jsme se z toho. Nenaděláte nic, život jde dál. Mohli jsme na tom být daleko hůř. Před sezonou bychom brali být dva vítězné zápasy od titulu.

Také se můžete nechat inspirovat sami sebou, protože i během sezony jste vyhráli několik už ztracených zápasů, například v Českých Budějovicích, kdy jste otočili vývoj utkání z 0:3 na 6:3?

Dívej se, takhle už nepřemýšlíš. Ale víme, že síla tady je a můžeme to udělat. Venku budeme pod menším tlakem než doma. Očekávání fanoušků bylo velké a nezvládli jsme to. Je možné, že nás to venku nakopne víc. Teď jsou pod tlakem oni. Jim budou přeskakovat puky.

Když si vybavíte poslední pátý zápas finále 2004 se Slavií. Vzpomenete si, jestli jste také byli nervózní?

Určitě. Pamatuji si, že jsem seděl na trestné lavici za stavu 3:1 a klepal jsem se, nemohl jsem tomu věřit.

Někteří hráči už hrají svůj sedmdesátý zápas. Cítíte únavu?

Jsem vyždímaný, ale benzin v nádrži pořád je. Sice kontrolka svítí už od prosince. (Úsměv.) Máme nevýhodu, že jsme polámaní a je nás málo. Celé play off jsme hráli na tři pětky a pak to někde chybí.

Radim Tesařík říkal, že ho nabíjí sluníčko. Co vás?

To ne, počasí sice dělá hodně, ale na druhou stranu hokej se hraje lépe, když je hnusně a je na zimáku kosa. Bylo tady fakt ve středu vedro, potíte se a síly ubývají rychleji. Tohle bylo nejhorší za celou sezonu. Vejdete na led a teče z vás pot. Uděláte tři kroky a jste durch propocený.

Přitom se říká, že zlínský zimní stadion patří k chladnějším…

Zase když přijde tolik lidí, tak to máš, jako kdybys hrál v sauně. V Plzni mají také nevýhodu, že mají jednu stěnu prosklenou, tak led je strašidelný a horko tam jde. Musel byste mít prostor uzavřený, jako to mají moderní haly.

Všímal jste si navrátilce plzeňského obránce Jaroslava Špačka?

Všímal jsem si ho. Hrál výborně, v klidu si to odehrál. Před zápasem jsme říkali, že je trošku kaskadér, že do toho jde, ale zvládl to bravurně.

Dokázal byste si sebe představit, kdybyste vy po roční pauze naskočil do finále extraligy?

Ne. Je jedno, že trénuješ, ale pokud pravidelně nehraješ, je to rozdíl jako prase. Ale jde vidět, že má zkušenosti k nezaplacení a odehrál si svoje. Asi někde tajně trénoval. Pomohl jim.

Trenér Vlach přiznal, že vám nejdou přesilovky. Vidíte to stejně i z ledu?

Jak kdy. Po zápase si řeknete, že vám nejdou, ale jindy tu samou šanci proměníte. Ve středu jsme nijak výrazný tlak v přesilovkách neudělali.

Na dovolenou jste chtěl jet tentokrát do Itálie. Máte ji naplánovanou?

Před sezonou jsme si bukovali s manželkou výlet. Minulý rok jsme byli v Barceloně a letos jsme chtěli jet do Milána. Pamatuju si, že jsme ji kvůli letenkám plánovali dopředu, jelikož byly dobré ceny. Říkal jsem jí, dej to na půlku března, to už budeme venku. A ona mi říkala, neblázni, nikdy nevíš, co se stane. Tak jsem jí odpověděl, já vím, ale zázraky se nedějí. Podívala se do kalendáře, končíme 21. dubna, kdy se hraje sedmý zápas finále, tak letenky objednala na termín o týden později. Vyšlo jí to. Chceme vypadnout a poznat jinou zem. Chceme jet k jezerům Lago di Garda, chci se jít podívat i na okruh Monza. Je toho víc. Chci si dát i kafíčko…

Takže život, jaký jste chtěl?

Je to na pět dní, takže se zase musím vrátit do reality.

Martin Hamrlík

Narozen: 6. 5. 1973 ve Zlíně. Výška: 179 cm. Váha: 94 kg. Číslo dresu: 41. Hůl: P. Přezdívka: Larry.

Kariéra: Zlín (90/91), Ottawa 67's (92/93, OHL), Springfield Indians (92/93, AHL), Peoria Rivermen (93–96, IHL), Springfield Indians (93/94, AHL), Long Beach Ice Dogs (96/97, IHL), Orlando Solar Bears 96/97, IHL), Zlín (97–13).

Největší úspěchy: mistr extraligy (03/04, Zlín), 2× vicemistr extraligy (98/99, 04/05, Zlín), bronz (01/02, Zlín), mistr MEJ 18 (1991), bronz MEJ ČSFR 18 (1990), bronz MSJ ČSFR 20 (1991).

Zájmy: tenis, filmy.