VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marušák: Pořád mi hokej stojí za to mu něco obětovat

Zlín – /ROZHOVOR/ Zatímco jeho o generaci mladší spoluhráči kráčeli po tréninku do kabiny, on ještě v posilovně zvedal tuny železa. „On si rád přidává," dobírali si 40letého matadora Jiřího Marušáka, který v pátek dopoledne absolvoval první trénink s týmem po středečním prodloužení roční smlouvy.

22.5.2016 1
SDÍLEJ:

Jiří MarušákFoto: DENÍK/Ostrčilík Daniel

„Měl jsem strach z těch těžkých vah, co tam kluci měli," usmíval se spokojeně Marušák, který zavzpomínal i na končícího trenéra národního týmu Vladimíra Vůjtka. Byl to právě on, kdo mu dal v polovině devadesátých let první větší šanci ve žlutomodrém dresu.

Oddechl jste si, když jste se ve středu po sérii jednání a vyčkávání dohodl na prodloužení smlouvy?

V podstatě jsem to už moc nehrotil. Poslední dobou to prožívám čím dál méně. Na mezidobí bez kontraktu jsem si už v podstatě zvykl, protože se to opakuje docela pravidelně. Je to už rutina.

Jak dlouho jste chtěl čekat? Nebyl tento týden nejzazším termínem?

Dá se říct, že dohoda dopadla v pravý čas.

Jaký pocit jste měl z jednání, které se protahovalo i kvůli možné úpravě pravidel o povinném nasazování juniorů?

Je jasné, že to byla jedna z kostiček celé mozaiky. Hrozilo, že bude povinností nasazovat do zápasu tři juniory a tím pádem bych byl v mužstvu přebytečný. V okamžiku, kdy byla tahle informace jasná, tak se dá říct, že v posledních dvou týdnech jednání nabrala rychlejší tempo.

Hrozilo, že byste s hokejem praštil nebo byste přijal nabídku jiného klubu, například druholigového Vsetína?

Nevím, já jsem pořád věřil. Mít záložní plány není můj styl. Vždy u mě zapracuje intuice. Neumím to říct jednoznačně. Nejspíš bych ale druhou ligu nevzal. To se ale těžko hodnotí. Nevím, kam by mě emoce zavály a na co bych měl chuť. Zlínu jsem chtěl dát maximální šanci. Čekal jsem, jak to dopadne tady a až poté bych se podle toho zařídil.

Rozhodl pokračovat v kariéře i fakt, že jste začátek uplynulé sezony nestihl a i v závěru sezony jste měl dost sil?

Přišlo mi to tak. Pro mě bylo rozhodující, v jakém rozpoložení jsem končil sezonu. Neshledal jsem tam žádné velké minus pro to, abych měl končit. Samozřejmě sezona měla svůj vývoj, byla ovlivněná zlomenou rukou. Ale v podstatě to nemělo na rozhodování vliv.

Říkáte, že se rozhodujete sezonu od sezony, ale cítíte, že se kariéra chýlí ke konci?

To řeším minimálně už od pětatřiceti, že to může být moje poslední sezona. Je to už rutina.

Jak je těžké držet s těmi mladými krok? Všiml jsem si, že si vás někteří dobírají…

Je to logické. Tělo neošidíš. Už máš nějaký věk a regeneruješ pomaleji. Ale prostě mi to za to stojí, abych se nachystal na další trénink a další zápas. Pořád to mám rád. Baví mě to, takže jsem ochotný tomu něco obětovat.

Zároveň vás muselo potěšit, že o vás hodně stál kouč Vlach, co?

Důvěra trenéra je prvořadá. Od ní se vše odvíjí. Pokud by nebyla, tak v podstatě nebylo co řešit.

S rodinou jste svou budoucnost a nejistotu nějak probíral?

Vzhledem k tomu, že je to rok od roku podobné, tak proto ani moc ne. Už tomu necháváme volný průběh. Buď to půjde, nebo ne. Měli jsme jiné priority.

Co říkáte na současné složení mančaftu? Obrana se poměrně změnila, Urbanec s Řezníčkem odešli jinam, Blaťák s Bořutou se naopak vrátili. Mohlo by se hrát víc do kombinace a konstruktivnější rozehrávkou?

Papírově to tak vypadá. Tým je poskládaný tímto směrem. Ke konstruktivní rozehrávce, větší podpoře útoku. Aby obraz naší hry byl trošku jiný než v posledních letech. Samozřejmě do reálu je ještě hodně dlouhá cesta, aby to tak bylo.

Obrana s vámi vypadá hodně zkušeně, což v minulosti zvykem nebývalo. Nesměřuje se zkušenostmi už i do bojů v play-off?

Je to o celkové politice klubu. Jaké má možnosti a kolik má mladých hráčů, které by mohl zapracovat. Až od toho se odvíjí vše kolem starších hráčů.

Zároveň se ale udrželi klíčoví hráči. Vypadá to, že minimem bude postup do čtvrtfinále. Souhlasíte, že budete pod větším tlakem?

Ambice vedení jsou cítit už teď. Tým by to čtvrtfinále měl uhrát a my jsme tam od toho, abychom se klubové ambice pokusili naplnit.

Prý si přidáváte. Cítíte, že je to potřeba?

Neřekl bych, že bych si přidával. Spíš jsem měl strach z těch těžkých vah, co tam kluci měli. Tak jsem si zkusil něco pro sebe. Ale bylo to o něco delší, než trénovali oni.

Suchá příprava má být jiná od předchozích, na které jste byli zvyklí. Poznal jste to už nyní?

Dnes jsem ještě trénoval po vlastní ose. Věnoval jsem se svým věcem. Od kluků slyším, že letní příprava je postavená na jiných základech než doposud.

Udržoval jste se?

To je to vhodné slovo. Čekal jsem, jak dopadnou jednání. Ale abych nešel do prvních tréninků z fleku, tak jsem se udržoval. Ale tři týdny tréninků s kluky mi chybět nebudou. Je ještě dostatek času. Samozřejmě došlo k domluvě, kdy už to bylo hraniční. Kdybychom se dohadovali déle, asi bych byl už za hranou a nějaké manko bych doháněl.

Nevadí vám, že nejedete do Turecka?

Co se týká mě, tak mít volný týden místo Turecka je vhodnější. Každý to hodnotí jinak. Já třeba nejsem žádný plavec a ani voda jako živel mi nic neříká. Turecko pro mě bylo v tomto spíš za trest. Je to silně individuální. Někdo se tam cítil jako ryba ve vodě.

Koneckonců, oblíbený tenis si můžete zahrát i ve Zlíně, že?

Tak nějak. Ale ani na ten bohužel letos zatím nedošlo.

V národním týmu a i s trénováním končí kouč Vladimír Vůjtek, pod kterým jste ve Zlíně mezi muži poprvé dostal více prostoru. Jak na něj vzpomínáte?

Jen v nejlepším. V podstatě to byl první trenér, který mi dal větší šanci. Nechal mě zahrát v kuse pár zápasů, abych si ověřil v juniorském věku, že na to mám. Jemu vděčím za první větší úspěch v hokeji na profesionální úrovni. Pana Vůjtka jsem vždy obhajoval, i když se do něj šilo ze všech stran. Pro mě je to kvalitní trenér. Lidský přístup, který má, se nevidí tak často. V Rusku jsme už byli na jiné straně, ale potkávali jsme se a vždy jsme se rádi pozdravili a povykládali.

Už tehdy byl klidnější typ trenéra, jak je známý dnes?

V podstatě ano. Oni z toho byli v Rusku zpočátku poněkud nervózní. Snažili se mu vysvětlit, že to u nich takhle nejde a nebude to fungovat. On je ale přesvědčil o opaku. Přestože tam byl pod úplně jiným tlakem než při práci v Čechách.

Autor: Daniel Ostrčilík

22.5.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Co říkáte na výsledky voleb? Hlasujte

Antonín Seďa

Po patnácti letech končí v Poslanecké sněmovně Antonín Seďa

AKTUALIZOVÁNO

Na Zlínsku zvítězilo ANO, druhá SPD a třetí KDU-ČSL

ANKETA / VIDEA / FOTOGALERIE/ Voliči našeho regionu si vybrali do čela hnutí ANO 2011, které získalo v kraji 28,76 % hlasů. Druhá skončila SPD Tomio Okamury (12,90 %), následovaná KDU-ČSL(11,41 %).

ODS zapíjela poslanecký mandát Stanislava Blahy šampaňským

VIDEO / FOTOGALERIE / Nejprve vládla poklidná atmosféra v přítmí projektoru, který na zeď uherskohradišťské komunitní kavárny Cafe 21 vysílal první čísla volebních výsledků. 

Kašík: Na kandidátce jsem zakroužkoval lidi ze Zlína, vždycky jsem byl srdcař

FOTOGALERIE / K volbám zas tak často prý nechodí, vlastně dnes je to podle něj asi podruhé. "Ale chtěl jsem zvolit ty, kteří jsou podle mne důležití," uvedl v sobotu krátce po 13. hodině strážce hokejové svatyně zlínských beranů - brankář Libor Kašík.

Další obrat nestačil. Zlín má z Pardubic bod

2:0, 2:3, 4:3. Ze zápasu zvratů si hokejisté Aukro Berani Zlín uloupli aspoň bod z pardubického perníkového srdce. Ševci nakonec prohráli 3:4 v prodloužení, přestože během pěti minut na přelomu první a druhé třetiny otočili vývoj zápasu z 0:2 na 3:2 dvěma trefami Honejska a Popelky. Žlutomodří ale vedení ztratili a v prodloužení přesilovku čtyři na tři využil francouzský útočník Treille, který pro Zlín připravil třetí porážku v řadě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení