Hvězdou zápasu byl tehdy 26letý zlínský útočník Milan Maruška, který se na výhře 9:1 podílel gólem a čtyřmi přihrávkami!

„To je pěkné, to jste mě potěšil,“ hlásil poněkud překvapeně do telefonu Milan Maruška, dnes 57letý chlapík, který žije Heilbronnu, stodvacetitisícovém městě na jihu Německa, severně od Stuttgardu a trénuje místní tým hrající čtvrtou nejvyšší německou soutěž.

„Vybavím si ho, byl mladý kluk, štíhlý, veliký. Vím, že jsme se na jeho účet bavili. Ale konkrétně ten zápas, a že jsem měl pět bodů, si nevzpomínám,“ reagoval.

„Vím, že jsem proti němu hrál, ale tehdy člověk ještě nevěděl, že bude jedním z nejlepších hokejistů na světě. On byl soupeř a my chtěli vyhrát. Když se vám vydaří zápas, je to super. A když je to dnes spojené s Jágrem, je to ještě lepší,“ rozesmál se rodák z Karviné.

V první obranné dvojici domácích naskočili Antonín Stavjaňa s Miloslavem Sedlákem. Nechyběli ani Vlach s Juríkem, kteří nastoupili s Maruškou ve druhé formaci v obraně s Čajkou a Kořeným. Všemu už velelo po odvolání trenéra Uhra trio Maršík – Kožela a Stuchlík.

„Teď po těch jednatřiceti letech, kdy jsem Jágra spoustu let sledoval, trochu hrdosti být musí,“ přiznal Maruška, že mu informace polechtala mužské ego. „Ale jen maličko. Je to pan hokejista,“ ocenil.

HAŠKA PŘEKONÁVAL ODRAZEM OD KALHOT

Jen přesně o měsíc dřív vyhrál souboj i s Dominikem Haškem. Jenže ani dva góly Marušky Gottwaldovu nestačily, z Baťova města si Pardubice odvezly výhru 5:3.

„Góly mi sice byly připsané, ale já jsem je nedal. Obránci mě vždycky nastřelili do kalhot a ode mě se to odrazilo do branky. Hašek už měl tehdy jméno, proto na to nezapomenu. Vždycky jsem někde stál a ode mě se to jen odráželo,“ smál se.

„Na to si člověk vzpomene, protože podruhé se mi to už nestalo proti tak skvělému gólmanovi,“ poznamenal bývalý útočník drobné postavy.

Se sto sedmdesáti centimetry výšky a pětasedmdesáti kily sice Maruška nerozvěšoval soupeře po mantinelech, zato byl technicky zdatný.

„Nebylo to nejhorší, ale byli lepší. Vždycky říkám, že musíme uznat, že spousta hráčů bylo velmi dobrých. Člověk musí mít sebereflexi, podívat se na věc normálníma očima, že byli kvalitnější,“ uznal Maruška, který ve žlutomodrém dresu odehrál v šesti sezonách 171 zápasů s bilancí 90 kanadských bodů za 39 branek a 51 asistencí.

Do tehdejšího Gottwaldova zamířil z mateřské Karviné před sezonou 1982/1983 společně s Luďkem Čajkou, který přišel z Havířova.

„Znali jsme se, dokonce jsme spolu na začátku i bydleli. Dostali jsme vedle zimáku malou garsonku. Udělal na mě velmi dobrý dojem. Byl kamarádský, vycházeli jsme spolu velmi dobře. Vzpomínám na něj relativně často. Když se stala tragédie v Košicích, byl jsem s ním na ledě. Během pohřbu jsem nesl i jeho rakev,“ hledal těžce Maruška slova i po téměř třiceti letech od tragédie.

„Nebylo to příjemné, byl to super kluk i hráč. Byl vážně dobrý, ctižádostivý, vždyť byl v nároďáku,“ připomněl Maruška, jenž po první sezoně ve žlutomodrém dresu následně zamířil na vojnu do Trenčína.

„Tam to nebylo špatné, byly to moje dva nejlepší roky. Hodně mi to dalo. První měsíc jsem byl ještě v Jihlavě. Přišel jsem, když nastupovala formace Kameš-Rosol-Klíma. Ti byli hodně dobří. Po měsíci mě převeleli do Trenčína, protože tehdy v Jihlavě byl prakticky celý nároďák. Mrzelo mě to, ale co měl člověk dělat. Navíc i v Trenčíně hráli výteční hráči jako Ivan Dornič, Ernest Bokroš, nebo Petr Fiala, Ludva Kopecký a další. Nemůžu si stěžovat,“ zavzpomínal Maruška na časy strávené pod hradem Matúše Čáka.

Marušku přivedli na zimní stadion v Karviné v šesti letech rodiče, jelikož hokej byl tenkrát ve městě populární. Začínal pod trenéry Miroslavem Fryčerem a Gustavem Bubníkem.

„K oběma jsem měl velmi dobrý vztah. Pan Bubník byl kamarádský, ale také ctižádostivý, měl zájem z kluků něco vychovat,“ vybavil si Maruška stříbrného olympijského medailistu ze Sv. Mořice, mistra světa a pětinásobného českého šampiona z LTC Praha.

HRÁL S PASTRŇÁKEM

Maruška tehdy hrál s Milanem Pastrňákem, zesnulým otcem současné hvězdy NHL Davida Pastrňáka.

„Byli jsme kamarádi. Byl o rok starší než já. Stáhli si nás ještě se Svaťou Hermanem jako mladé hráče do druhé ligy. Byla to doba, kdy jsem čichnul k profesionálnímu hokeji a chtěl jsem se prosadit. A klaplo to,“ pochvaloval si Maruška, který jako malý kluk z Karviné obdivoval zdejší legendu Jaroslava Motyčku a především Josefa Golonku.

„Odmalička jsem ho měl zafixovaného. Proti Golonkovi, který už stál na střídačce, jsem si ještě dokonce zahrál. A pak mi jednoho dne zazvonil telefon, že mě chce Golonka. Ale nakonec to ztroskotalo na penězích. To už tenkrát tak bylo. Byla to práce, nehrajeme to věčně, člověk se musel dívat i do budoucnosti. Byl jsem a zůstal jsem upřímný, že jsem to hrál i pro peníze,“ přiznal Matuška, jenž národní ligu v dresu Karviné začínal hrát ještě jako neplnoletý.

„Rozkřiklo se to a už tenkrát jsem dostával nabídky ze Sparty, Ostravy a ze Zlína. Ale proč jsem si vybral Zlín, na to si nevzpomenu. Možná tam bylo pár hráčů od nás, Zlín mi tehdy někdo doporučil. Už opravdu přesně nevím,“ omlouval se velký sympaťák, který navzdory třiceti letům strávených v Německu stále mluví plynule česky.

Odešel v osmadvaceti, krátce po revoluci, stejně jako spousta jiných nejen sportovců i on chtěl po otevření hranic poznat svět.

„Chtěl jsem zkusit něco jiného, když zájem byl. Domluvili jsme se, zkusili jsme to. Do Německa mi umožnil jít pan Horst Valášek, který také odcházel. Po pár měsících jsem už dostal německý pas, protože rodiče za války měli také německé pasy. Nějak se to takhle udělalo, nikam jsem ale neutekl,“ vysvětlil pozadí svého odchodu do tehdy třetiligového Geretsriedu.

„Roli hrála finanční stránka. Tenkrát byl československý hokejista uznávaný. I když úroveň soutěže nebyla taková jako tehdy v Československu, ale zase tak špatné to nebylo,“ srovnal Maruška kvalitu soutěží. „Bylo to všechno tenkrát jiné, československý hokej byl atraktivnější, než dnes. Změnilo se to,“ má jasno.

MEZI VINICEMI

Začátky v sousední západní zemi bez znalosti jazyka byly náročné.

„Ze začátku jsem měl samozřejmě s řečí problémy, dcera tam samozřejmě musela do školy. Měli jsme kolem sebe jiné lidi, po této stránce to nebylo jednoduché. Na druhou stranu člověk si postupně zvykne. Říkal jsem si, že odehraji pár let a vrátím se zpět. Problém byl, že jsem po první sezoně od každého klubu z nejvyšší soutěže dostal nabídku. V Hedosu Mnichov byl trenérem Zdeněk Haber, ve Freiburgu zase bylo hodně Čechů, ale Geretstried mi vyřídil veškeré papíry a chtěli za mě kolem až dvě stě padesát tisíc marek, což bylo plus můj plat. V mém věku jsem byl už drahý. Zůstal jsem tam čtyři roky, ale pořád mě chtěli v Heilbronnu, kde za mě zaplatili prý pětačtyřicet tisíc marek. A zůstal jsem dodnes,“ zvykl si Maruška na město, které je známé také jako centrum vinařství.

Zároveň se rád vrací i do Zlína.

„Naposledy jsem u vás byl před třemi, čtyřmi lety. Skoro jsem Zlín nepoznal. Hodně jsem se kamarádil s Mirou Kořeným, který nedávno umřel. Také s Radimem Raděvičem, kamarádí se i naše manželky. Kontakt tam je,“ pochvaloval si na závěr.

Kdo si podmaní dnešní odpoledne od 15.30 hodin? Jágr přijíždí i po 31 letech.