Ovšem při on-line rozhovoru se čtenáři Zlínského Deníku najednou uslyšel volání mateřského klubu. A po zhruba měsíci jednání se skutečně stal na tři roky hráčem jihlavské Dukly.

Při středečním podpisu smlouvy s Duklou tuto story beze zbytku potvrdil.

Marku, právě jste se stal znovu duklákem. Jak k tomu vůbec došlo?

Děkuju Béďovi (Bedřich Ščerban, jednatel HC Dukla pozn. aut.), že tu mohu být a že jsme jednání dotáhli dokonce. Myšlence, že bych mohl hrát znovu za Duklu, jsem se v sezoně moc nevěnoval. Až po sezoně při on-line rozhovoru, který jsem měl ve Zlínském deníku, se mě tázali fanoušci na různé věci. Paradoxně nejvíce dotazů bylo z Jihlavy. V tu chvíli mi to začalo tak nějak docvakávat. Uvědomil jsem si, že jsem z Jihlavy odcházel v nepříjemné situaci, kdy Dukla sestoupila z extraligy. Navíc jsem tady vyrůstal a jsem tady doma, to všechno ve mně hlodalo. Do toho mi právě zavolal Béďa, takže jsem byl hodně nakousnutý. A už jsem se víceméně soustředil jen na Jihlavu a nic moc dalšího jsem neřešil.

Takže byly i další možnosti angažmá?

Jak říkám, dál jsem nic neřešil. Nechával jsem si čas, abychom to nějak dotáhli. Velký vliv na mé rozhodnutí měla i rodina. Dcera mi jde na střední školu, takže to tak nějak do sebe zapadá. Jihlava je na vzestupu, dělají to tady dobře a je zde vidina postupu do extraligy, což je pro mě motivující.

Prý o vás měla zájem Olomouc.

O tom nevím. U mě převážilo to, že půjdu domů do mateřského klubu. Už bych nechtěl nikde rodinu tahat. Chtěl bych zaparkovat tady. Je to náročné, byli jsme pořád pryč. Syn mi hraje hokej, takže sem teď přichází hokejisté dva. (směje se)

Při podpisu smlouvy vám Bedřich Ščerban řekl: Úkol máš jasný! Prozradíte, co je to za úkol?

My jsme si to všechno řekli už na začátku našeho jednání. Cílem je jednoznačně porvat se o postup. S Vlčákem (trenér týmu Petr Vlk pozn. aut.) jsme tady zažili pád. Proto bych byl rád, kdybychom to společně všichni zase vytáhli nahoru.

Takže nabídka návratu do Dukly vás potěšila.

Myšlenka, že bych se vrátil domů, u mě byla pořád. Ale zájem musí být oboustranný. Když přišla z Jihlavy opravdová nabídka, tak jsem si jenom dal trochu času na rozmyšlenou. Sám ani nevím proč. (úsměv) Sezona byla pro mě strašně dlouhá, proto jsem nechtěl rychle někam skočit. Víceméně jsem v tom měl ale asi jasno hned.

Celou kariéru jste hrál extraligu, co víte o současné úrovni první ligy?

Určitě to není lehká soutěž, protože když přijdou kluci nahoru do extraligy a dostanou šanci, tak normálně zapadnou. Třeba kluci ze Zlína, kteří tady hostovali, říkali, že je to kvalitní soutěž. Já jsem ji nikdy nehrál, ani na začátku kariéry, ale v dnešní době jsou všichni kluci super natrénovaní, dobře bruslí…

Kontaktoval jste třeba Michala Důrase, který byl před rokem ve stejné situaci jako vy, aby vám řekl, jak to v první lize a Dukle chodí?

Máte pravdu v tom, že během společného angažmá ve Zlíně mi Míša Důras asi nejvíc přirostl k srdci. Mrzelo mě, že potom ze Zlína odešel. Byl jsem s ním hodně v kontaktu. Volali jsme si po sezoně, takže o dění tady vím. Míša si to tu pochvaloval, takže nebyl důvod se něčeho bát.

Hostování jste podepsal na tři roky, Dukla se netají tím, že chce postoupit do extraligy. Kdyby se cíl podařilo naplnit třeba za dva roky, troufl byste si, téměř ve čtyřiceti letech, ještě na extraligu?

V extralize jsem odehrál iks zápasů. Bylo by krásné si s Jihlavou zahrát extraligu. Kvůli tomu sem také jdu, abychom se o to nějak poprali a zkusili to vyválčit. Nejsem ale v pozici, že bych se „třepal" na to, že budu hrát nejvyšší soutěž.

Už máte jasno o své roli v týmu?

To si ještě musím promluvit s trenérem, co ode mě bude očekávat. Dozvím se to až na schůzce, kterou mám s Petrem naplánovanou. Určitě bude chtít zúročit mé zkušenosti.

Když už jste věděl, že podepíšete v Jihlavě, proběhla vám hlavou nějaká nostalgická vzpomínka na vaše začátky v Dukle?

Já jsem tady na zimním stadionu nebyl dlouho, protože jsem se sem na hokej nedostal. Jen jsem jezdil do Jihlavy k rodičům. Když jsem sem přišel teď, bylo to hodně zajímavé, vybavilo se mi, že jsem tady strávil mládí. I když se tu hodně věcí změnilo, zimák se trochu opravil, kabiny jsou jiné, ale přesto to tady na mě dýchlo.

Užil jste si oslavy svého druhého mistrovského titulu?

Oslavy tam ještě pořád probíhají. Ale já už se od toho snažím nějak odpoutat. Hokejový život jde dál. Už mi připadá, že tam nepatřím.

Autor: Zdeněk Drla, Karel Líbal