Jenže přehlížejte ho, když jde příkladem, riskuje vlastní zdraví a překonává bolest, se kterou by „obyčejní" smrtelníci se slzami v očích končili mnohdy na nemocničním lůžku.

„Dají se zatnout zuby, ale jde o to, jaké zranění máte a také kdo a jak má posunutý práh bolesti a chuť hrát. Každý to má jinak," nepřeceňuje se Melenovský.

S operovaným vykloubeným ramenem Antonína Honejska se rozhodně hrát semifinále play off nedá, s třísly Petra Holíka si také není radno zahrávat. Jenže jsou to obrovské ztráty, které se budou nahrazovat těžko.

„V play off zranění přicházejí. Jde o to, jakého jsou charakteru a jak se s tím kdo popere. Je to na každé straně stejné a nelze se na to vymlouvat," uvědomuje si zkušený forvard, který kdysi s Karlovými Vary došel do finále i se zlomeným žebrem.

Po zranění ruky odehrál poslední čtyři zápasy a je připraven nastoupit i v Třinci. „Mám pořád zápasové manko a doháním to, ale už se mi hraje dobře. Jinak ale nemám problém," tvrdí Melenovský.

I on se však ve druhém zápase semifinále proti Třinci podílel na porážce 2:6 a matném výkonu, kdy berani na svého soupeře po všech stránkách nestačili.

„Asi jsme si mysleli, že to půjde moc lehce. Ale tohle v play off neplatí. Taková rána je dobrá. Přišla i s Vítkovicemi, které srovnaly sérii na 2:2. Pro nás je asi i taková porážka dobrá a poučení," myslí si Melenovský.

Podle zkušeného útočníka je problém v hlavě. Ani první zápas nebyl po herní stránce ze strany beranů ideální, jenže v kontextu s druhým jej odehráli výtečně.

„Těžko říct, čím to je. Kdyby na to někdo znal recept, tak se to neděje. Je to o hlavě, nikoliv o fyzické kondici. Třinec i my jsme odehráli téměř stejně zápasů. První zápas se jim nepovedl, druhý zase nám, proto je série stále otevřená. Zápasy půjdou rychle po sobě a kdo bude mít víc hlavu v pořádku, ten to zvládne," tuší zkušený harcovník, který jede do Slezska pozitivně naladěn.

„Hraje se nám tam dobře. Odehráli jsme tam kvalitní zápasy. Popereme se tam o vítězství," burcuje Melenovský.

Jeho ani celou zlínskou kabinu nevzrušovaly vítkovické výlevy o „simulantech" a podobně chladně se také staví k výrokům a provokacím třineckých hráčů.

„Řeči jsou normální. Člověk si na to musí zvyknout. Každý rok je to stejné. Vždycky to bylo, je a také bude. Ale to jde mimo nás," pousmál se Melenovský.