Obránci hokejového Zlína Miroslav Blaťák a Tomáš Žižka zavzpomínali na Karla Rachůnka, který byl před pěti lety obětí letecké tragédie v ruské Jaroslavli.

„Po první třetině byl přerušený zápas a řekli nám, ať jdeme pryč. Vyhnali nás. Často si na to člověk vzpomene," vzpomínal v úterý pro Deník dnes už zlínský zadák Miroslav Blaťák na kamaráda, se kterým rok před neštěstím slavil titul mistra světa.

I on přišel o kámoše, se kterým jezdil na reprezentační srazy, o parťáka, na něhož se dalo spolehnout. Férového chlapa, který by se rozdal pro ostatní. „Na Karla pořád vzpomínám. Mám ho v živé paměti," přiznává Blaťák.

Zatímco doma ve Zlíně se minuli, v reprezentaci spolu odehráli spoustu zápasů. „Právě v nároďáku jsme se viděli poprvé. Když jsem byl v juniorce a přecházel do mužů, on šel do Ameriky. Skamarádili jsme se hodně, i ze Zlína jsme jezdili společně na srazy. Kája byl strašně hodný a férový," potvrzuje Blaťák.

Když vypráví, s odstupem pěti let je to nejen pro něj emoční záležitost. „Hlavně když jsme vzlétávali, tak si to člověk představil. Je to fakt hodně nepříjemné, když sednete do letadla a čekáte, zda se odlepí od země. Pořád je to čerstvé. V Rusku to pořád běželo v televizi," popisuje Blaťák, který v KHL odehrál v devíti sezonách 433 zápasů.

I on během zdlouhavého cestování v ruských nevyzpytatelných letadlech zažil nepříjemné momenty. „Přímo problém to naštěstí nebyl, ale taky jsme jednou letěli na zápas a letiště bylo zavřené, lidé tam seděli na lavičkách. A my jsme stejně museli letět. To byla hrůza. Házelo to s námi hodně," vzpomíná Blaťák.

„I proto jsem rád, že jsem doma a jezdíme autobusem. Člověk nikdy neví, co se může stát. Nechá vám to v těle šrám," přiznává Blaťák, který čas od času zastaví na Lesním hřbitově ve Zlíně, kde je Karel Rachůnek pochovaný.

„Ale jak se říká, to mu ten život nevrátí," ví Blaťák.

Spoustu zážitků s Karlem Rachůnkem má i jiný obránce Zlína Tomáš Žižka, který s „Rachnou" vyrůstal a chodil do školy. „Jo, byli jsme spolužáci. Spolu jsme začínali v áčku. Byli jsme i na dvacítkách," vybavuje si Žižka.

„Je to smutná a stále čerstvá vzpomínka. Vzpomínáme na něj ani ne tak na výročí, ale na třídních srazech. Jezdíme s kluky jej nahoru na hřbitov pozdravit. Na výročí už tak nostalgicky. Když člověk vzpomíná, pořád je to emotivní a blízké," neskrýval Žižka.

Fakta o tragédii v Jaroslavli

Celý hokejový svět před pěti lety 7. září 2011 šokovala zpráva o neštěstí, při kterém se krátce po vzletu z letiště Tunošna u Jaroslavle zřítil letoun Jak-42. Zahynulo 44 lidí na palubě letadla, převážně hokejistů místního klubu Lokomotiv. Letoun letěl do Minsku, kde se hráči chystali zahájit utkáním s místním Dinamem novou sezonu KHL.

Charterovému letounu ruské společnosti Jak-Servis se však krátce před čtvrtou hodinou odpoledne místního času nepodařilo při vzlétání z ranveje nabrat dostatečnou rychlost a odpoutal se od země příliš pozdě. Letadlo se následně naklonilo na levou stranu a spadlo asi 500 metrů od ranveje. Po dopadu se stroj rozlomil a začal hořet. Přední část spadla do vod řeky Volhy a druhá zůstala na břehu.

V troskách zůstalo pohřbeno osm členů posádky a 35 pasažérů. Mezi oběťmi byli i čeští hokejisté a mistři světa z roku 2010 Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček. Kromě českých hokejistů dále zahynuli Slovák Pavol Demitra, švédský brankář Stefan Liv nebo kanadský trenér Brad McCrimmon.

Katastrofu přežily jen dvě osoby: palubní inženýr Alexandr Sizov a ruský útočník Alexandr Galimov, který však podlehl svým rozsáhlým popáleninám o několik dní později v moskevské nemocnici. Lokomotiv Jaroslavl tak přišel prakticky o celý svůj první tým.

Začaly padat návrhy, aby klub na počest zemřelých hokejistů pokračoval v sezoně, přičemž každý ze soupeřů se měl podílet na stavbě nového týmu dodáním jednoho hráče. Nakonec Lokomotiv v prosinci nastoupil s mužstvem tvořeným především juniory a hráči farmářského mužstva do druhé ruské ligy, do KHL se rozhodl vrátit až od sezony 2012/13 s možností angažování jednoho hráče z každého celku Kontinentální ligy. (čtk)