Dřel a vrátily se góly i úsměvy na tváři.

Antonín Honejsek, raketa na bruslích ve službách zlínských hokejistů v posledních dvou zápasech opět zažehla své motory. Výsledek? Návrat do druhé formace a především dva vstřelené góly.

„Sebevědomí mám zpátky. Ale je to hlavně o času na ledě. Jste v lepší kondici a tím si i více věříte," vysvětluje zákonitosti růstu formy Antonín Honejsek.

Takže vás poslední dvě trefy uklidnily?

Samozřejmě. Ale posledních dvacet zápasů jsem měl jinou roli v týmu. Takže nechci říct, že jsem s góly nepočítal, ale byla to pro mě změna. Teď jsem zpět ve druhé formaci a mám opět jinou roli – dávat góly. Takže jsem rád, že mi to tam spadlo.

Konkrétně jakou roli jste měl?

Hrál jsem ve čtvrté lajně, takže především dobře bránit, snažit se dohrávat souboje a hodně bruslit. Pár zápasů jsem si to ani neuvědomoval. A díky tomu jsem seděl na tribuně. Ale teď už se cítím lépe.

Jak jste snášel tohle psychicky náročné období?

Určitě to nebylo podle mých představ. Nechtěl jsem hrát čtvrtou lajnu. Rád jsem za to nebyl. Ale musel jsem se snažit makat a jsem rád za šanci. Tím nechci říct, že nyní mám své místo jisté.

Byla vaše situace srovnatelná s předloňskou sezonou, která byla vaší premiérovou v extralize? Tenkrát jste také kvůli zdravotním potížím nehrál a na čas dokonce skončil v prvoligové Třebíči.

To bych neřekl. Nyní jsem na tom byl jinak než v mé první sezoně. Nebyl jsem na tom tak hrozně. Ale nedostal jsem od trenéra šanci a hrál jsem čtvrtou lajnu. Nemohl jsem si vybírat, ale dělat to, co chtěl trenér.

Setkal jste se někdy dřív s něčím podobným?

(Přemýšlí.) Samozřejmě mockrát ne, ale přijal jsem to, jak to bylo. Nebyl jsem zapšklý nebo negativní. I kluci se mě snažili uklidňovat, že tohle potká každého. Snažil jsem se na to nemyslet.

Jak jste se ale ocitl na tribuně, to příliš příjemné nebylo, co?

Nebylo. Co k tomu víc říct…

Co se vám honilo hlavou?

Ani nevím. Nic zvláštního. Samozřejmě jsem se ptal, proč to tak je. Ale nebyl jsem naštvaný. Řekl jsem si, že se nic neděje. Další den je trénink, který mi vyjde. Odrážel jsem se od kvalitních tréninků.

Poslední zápas na ledě Komety vyšel parádně i celému týmu. Za padesát minut jste snad neudělali žádnou chybu. Souhlasíte?

Taky mi to tak přišlo. Napadali jsme, byl nás plný led. Byli jsme lepší, když opomenu jejich začáteční tlak. Přečkali jsme ho a úplně suverénně zápas zvládli. Nedali jsme jim šanci.

Čím si vysvětlujete, že po slabších výkonech jste byli takhle suverénní?

Podepsala se na nás důležitost utkání a také prohra s Pardubicemi. S kluky jsme si sedli a vyříkali si to. Něco jsme změnili ve hře.

Ještě posledních deset minut na ledě vřely emoce. Plynuly z frustrace a nemohoucnosti Komety?

Ale i my jsme tam udělali zbytečné fauly. Ale to je v každém našem vzájemném zápase. Už jsem si taky říkal, že to bylo zbytečné. Pět minut do konce už byl každý střet faul. Byla tam spousta vyloučených. Za stavu 4:0 to nebylo potřeba hrotit.

Neměl jste obavy, že vše nevyvrcholí v hromadnou bitku?

Nechápal jsem trenéra Kýhose, co udělal tři sekundy před koncem. Poslal Kanaďana (Ryleye Millera) na Čáju, který ho chtěl vyprovokovat. To bylo vyloženě trapné. Tento moment jsem se trochu bál, aby se to ještě nevyhrotilo. Ale jinak to bylo v pohodě.

Dnes vás čeká pražská Slavia, která je v současnosti na desátém místě. V případě výhry se jí můžete utrhnout už na rozdíl deseti bodů a tím si téměř reálně zajistit minimálně jistotu předkola…

Vůbec poslední zápasy jsou strašně důležité všechny. Na tabulku se díváme, máme to spočítané. Měli bychom doma vyhrávat, i když nám to před vlastními fanoušky příliš nejde. Ale snad to zlomíme.

Čím to podle vás je?

Naposledy mi přišlo, že jsme neměli potřebné sebevědomí. Jako první jsme inkasovali, čímž jsme se dostávali do křeče. Ale pokud budeme předvádět styl jako na Kometě, mohlo by to klapat.