Otevřeně se o tom v kabině nebavíme, ale v hlavách to máme všichni,“ přiznal nejstarší hráč nejvyšší soutěže u nás.

„Co mám informace, druhým nejstarším hráčem soutěže je pardubický obránce Tomáš Kvoch. Je o šest let mladší,“ pousmál se pod svými vousy Stodůlka, který se sledge hokeji věnuje 13 let a ještě neví, zda tato sezona není pro něj poslední.

„Vždy se rozhoduji po sezoně podle toho, kolik hráčů ve Zlíně pokračuje. Kdyby bylo dost mladých, už bych asi dávno skončil. Ovšem i postižení mají v dnešní době obrovský výběr sportů,“ přiznal útočník Lappu, v civilní profesi pracovník pneuservisu, jemuž změnila život srážka na železnici, která jej připravila o konce nohou.

První finále v Pardubicích jste ovládli (3:1). Bylo to snadné, jak tomu napovídá výsledek?
Rozhodně ne! Soupeř dokonce měl i více šancí, ale my měli lepšího brankáře. (úsměv)

U všech tří gólů jste asistoval. Jak chutná tento hattrick?
Nevím, jestli byl reportér zápasu tolik laskavý, ale přímo jsem asistoval u dvou. U třetího pokud jsem byl, tak snad jako třetí čtvrtá nahrávka. (smích)

Domácí odveta tedy nebude formalitou?
Ne! Čekáme velký odpor. Pardubice mají kvalitní tým, který si umí připravit šance. Nemohu vyloučit, že se bude hrát i třetí sobotní utkání. To bychom ale neradi… Mám totiž v živé paměti, jak jsme kdysi v semifinále dvakrát sérii za stavu 1:0 pro nás ztratili!

Jak je lákavý mistrovský hattrick? Bavíte se o tom v kabině?
Ne že bychom to rozebírali, ale každý cítí, že jeho ziskem může v tomto sportu dosáhnout něčeho výjimečného. Jsme k němu hodně blízko a velmi rádi bychom jej získali i pro naše fanoušky.

Šampaňské a doutníky tedy ještě nakoupeny nemáte?
Právě tomuto druhu oslav bezprostředně po zápase neholdujeme. Většina z nás jezdí auty, máme v kabině několik Slováků. A i já dojíždím 30 kilometrů. Po utkání si užíváme jen radosti a oslavy jako takové máme spojené s rozloučenou na konci května v Hodoníně.

Jaká je pro vás osobně letošní sezona?
K jásání to není, popravdě vzhledem k již chronickým zdravotním problémům jedna z nejhorších. Mé myšlenky již opravdu směřují ke konci kariéry.

Považujete se za střelce?
Možná na tréninku to tak někdy vypadá, ale spíše ne.

Jak se vám hraje s vizitkou nejstaršího hráče soutěže?
Možná to našemu týmu přináší profit, že když mě vidí nastoupit, tak nás podcení.

Co vás ke sledge hokeji přivedlo?
Když jsem byl zdravý, hrával jsem fotbal. Po zranění jsem poté hrál šachy, ale protože mám rád kolektivní sporty, kde se radost z vítězství násobí a zklamání dělí, ve 45 letech jsem se nechal po dvou letech „námluv“ přesvědčit.