„Když se něco takového přihodí, tak každý přemýšlí, co šlo udělat lépe. Bojovali jsme s úzkým kádrem, jakmile někdo vypadl, bylo těžké ho nahradit. Už v přípravě jsme hráli nadoraz, vše to vygradovalo na konci.“

Osobně jste se zranil hned v deváté minutě prvního kola proti Litvínovu. Jak jste tyto chvíle prožíval?
Ještě na Spartě jsem si způsobil určité zranění, nakonec jsem se z toho dokázal dostat. Po letní přípravě jsem se cítil výborně, věřil jsem, že týmu mám co nabídnout. Bohužel ale přišla devátá minuta prvního zápasu a na měsíc jsem vypadl ze hry. Musel jsem dohánět kondici, nebylo to vůbec jednoduché.

Obával jste se, že vás zranění vyřadí na delší dobu?
V první chvíli mě napadlo, že je to možná konec všeho, že je to můj poslední hokejový zážitek na ledě. Pak jsme jen čekali, až otok splaskne, vyšetření naštěstí nepotvrdila nejhorší variantu. Nakonec jsem se z toho vylízal. Měsíc jsem však přesto chyběl. Ve stejný čas nám navíc vypadl Kuba Ferenc, obrana hned od úvodu procházela těžkou zkouškou.

Jak vás zranění ovlivnilo ve zbytku sezony?
Během zranění se snažíte udržovat, s pochroumaným kolenem to však není úplně snadné. Do zápasů jsem naskočil po pár dnech na ledě, byl to hodně těžký začátek. Čtrnáct dní navíc by mi prospělo. Koleno ale drželo. Jsem přesvědčený, že mě v dalším průběhu nelimitovalo.

Do Zlína jste přišel za trenéra Svobody. Po návratu na led už na lavičce nefiguroval. Změnila se vaše pozice v týmu?
Přicházel jsem s určitou vizí, abych byl lídrem. Má pozice tak za pana Svobody i Jacka Jenáčka byla stejná.

Kabinou Beranů v průběhu sezony prošlo 44 hráčů v poli. Jak tato velká proměna ovlivnila mužstvo v průběhu sezony?
Samozřejmě nás to ovlivnilo. Hráči přicházeli a odcházeli, na poslední chvíli se sháněly posily. Ne každá asi byla tou správnou, famózní naopak byl Roberts Mamčics. Bohužel jsme pořádně nebyli pospolu. Pak se dostavil covid, nastupovali hráči z první ligy. Různě se to skládalo.

Měl jste někdy v průběhu sezony chuť vše zabalit?
Když se do něčeho dám, nemíním utíkat. Byly chvíle, kdy jsem se domů vracel naštvaný, co jsme zase předvedli. Už to vypadalo, že jsme se nadechli, přiblížili se Kladnu. Byli jsme mu na dostřel. Pak ovšem přišla série porážek. 

Třetí vzájemný zápas sezony jste proti Kladnu vyhráli 3:1. Proč vás toto utkání spíše nenakoplo?
Těžko se na to odpovídá. V Chomutově jsme sehráli dobrý zápas. Hned další utkání v Olomouci jsme ale prohráli. Nepředváděli jsme systém, jaký jsme chtěli hrát, na čem jsme pracovali. Nedokázali jsme to převést, abychom byli úspěšní. Ke konci sezony pak začali odcházet hráči, dohrávalo se to s kluky z první ligy a juniory. Dostali tzv. čuchnout k extralize, byla to pro ně hodně dobrá zkušenost.

Po posledním utkání jste kabině oznámil, že končíte. Nebylo to v emocích?
Nějaký pátek dopředu bylo jasno, že spadneme. V onu chvíli jsem věděl, že to chci udělat, v emocích to tak nebylo. Nebyl jsem si jistý, zda v kariéře budu pokračovat. Sestup jsem nikdy do té doby nezažil, hrál jsem nahoře. Bylo o čem přemýšlet, jestli mi hokej ještě bude chybět.

Nebylo necitlivé to oznámit několik minut po posledním zápase základní části?
Stojím si za tím, dopadlo to, jak dopadlo. S kluky jsme si to vyříkali na rovinu, řekl jsem jim k tomu své důvody. Myslím, že to přijali a pochopili.

Jak tedy bude vypadat vaše hokejová budoucnost?
Momentálně to nedokážu říct, zatím to vážně nevím. A ani to neřeším. Nechávám tomu volný průběh. Sezona se pochopitelně určitým kvapem blíží, řeším to ale jinak, než kdyby mi bylo pětadvacet let. Je to mé rozhodnutí, za což si i ponesu eventuální následky. Teď si hodně užívám čas s dětmi, jezdím s nimi na turnaje.

Tuto roli si hodně užíváte, že?
Po jednadvaceti letech profi kariéry vstávám a nemusím řešit hokej. Patnáct let jsem nebyl doma, různě jsme cestoval. Jsou to chvíle, jaké jsem nezažíval, je to změna. Když na druhou stranu vidím play-off, tak si pořád říkám, že ještě nejsem starý.

Udržujete se v kondici?
Snažím se o to, nechci z toho vypadnout. Sednu si na kolo, projedu se. Navíc mě to baví.

Máte představu, kam byste případně zamířil?
Upřímně jsem o tom nepřemýšlel, je to o nabídce. Navíc vnímám situaci KHL, ze které asi bude mrtvá soutěž, do Evropy půjde spousta hráčů. Nevíme ani, jaká bude finanční situace.

Co Vsetín – je to reálné?
Nikdy jsem nic nevylučoval. Dodneška jsem z klubu ale s nikým nemluvil, navíc se tam nedávno změnilo vedení.

Vsetín ve finále Chance ligy neuspěl s Jihlavou. Sledoval jste jeho počínání v play-off?
Jednou jsem se šel podívat, mladší syn si to přál. Dopadlo to, jak to dopadlo. Za mě je to škoda. Tým měl na to, aby postoupil do baráže.

Vsetín znovu zachvátila hokejová horečka, na zápasy chodilo přes 5 000 diváků. Jak jste to vnímal?
Byl jsem se podívat na zápase Slavií, to tolik diváků ještě nebylo. Zdejší fanoušci jsou ale specifičtí, drží spolu. Je to pro ně náboženství nebo svátek.

Pokud nevyjde hráčská kariéra, jste připraven se vrhnout na trenérskou dráhu?
Každý hokejista automaticky neznamená dobrý trenér. U hokeje jsem 30 let, chtěl bych zkusit předávat zkušenosti. Vždy jsem pomáhal dětem okolo svých synů.

Vedl byste tedy spíše mladší hokejisty?
Těžko nyní říct. Věřím, že by nebyl problém trénovat u dorostu nebo juniorů. U malých dětí je to odlišné, musíte je naučit základy. Hokej se navíc posunul.