„Můj rychlý odchod už nijak neřeším. Prostě jsem byl pro někoho „nepohodlný“, a proto jsem raději sám odešel. Víc bych se k tomu už nechtěl vracet,“ omluvil se 45letý dlouholetý člen zlínských Beranů, jemuž nyní pšenka kvete opět na východě republiky, ovšem u našich slovenských sousedů, kde společně se zkušeným trenérem Peterem Draisaitlem vytvořil úspěšnou dvojici. Před nuceným koronavirovým koncem byl v tabulce třetí.

A proč Šolcovy kroky směřovaly na východ Slovenska?

„V Košicích nastupoval na pozici sportovního manažera Honza Šťastný, se kterým se známe z působení v Česku. Bavili jsme se spolu o hokeji a nějak přišla řeč, že hledá asistenta k prvnímu týmu. V klubu nastartovali „novou vizi“ a mě se tento projekt líbil. Takže trochu náhoda a v návaznosti na věci, které se děly ve Zlíně, jsem usoudil, že bude lepší sám odejít. A taky to byla možnost vrátit se zpět na střídačku a na led,“ označil za klíčové při rozhodování Jiří Šolc.

Jak zpětně hodnotíte uplynulou sezonu v nové roli a prostředí?
Byla velmi zajímavá, pestrá, ale bohužel taky nedokončená. Člověk se vrátil na led a mohl řešit pouze hokejové věci. V Košicích je hokej velmi populární a samozřejmě s tím souvisí i tlak veřejnosti na celý klub. Je jiný než ve Zlíně, Košice jsou top mužstvo na Slovensku, a proto jsou zde vždy ty nejvyšší cíle. Samozřejmě s tím souvisí i podmínky, jaké v Košicích jsou pro hráče od vedení vytvořeny. Osobně bych si přál, aby se ve Zlíně uskutečnila plánovaná rekonstrukce stadionu a hráči dostali odpovídající zázemí a servis. Tak jako mají hráči Košic.

Jak fungovala spolupráce s trenérem Draisaitlem?
Peter je skutečný profík, odborník a spolupráce s ním je vynikající. Přípravy na trénink, na zápas, plánování tréninků, vše vždy do nejmenších detailů rozebrané a zanalyzované. Samozřejmě to vše platí i o celém realizačním týmu, všichni profíci a zároveň skvělí lidé! Spolupráce celého realizačního týmu mě hodně připomíná fungování jednoho týmu NHL, do kterého jsem měl možnost kdysi osobně nahlédnout.

Bylo rozdání medailí i přes nedohrání soutěže správné?
V době, kdy nám byly přivezeny medaile na klub, jsem byl na cestě do Česka. Celou situaci jsem pak spíše sledoval z novin a myslím si, že asi nikdo z nás nikdy v takové situaci nebyl, tak je těžké to nějak hodnotit. To, že Slovenský svaz pak své stanovisko přehodnotil beru jako správné. V nedohrané soutěži by se asi neměly udělovat trofeje.

Jak nyní vypadá vaše pracovní náplň v čase koronaviru?
Jsem doma, trochu relaxuji a sportuji. Samozřejmě jsme všichni v kontaktu a alespoň na dálku řešíme hokejové věci a přípravu na nadcházející sezonu.

Centrum Košic je malá Praha

Budete pokračovat v Košicích?
Věřím, že celý realizační tým, tak jak jsme byli, budeme i v následující sezoně pracovat. Než jsme odjížděli z Košic, měli jsme krátké setkání s vedením klubu, které chce, abychom pokračovali v rozdělané práci.

Měl jste i nějaké další nabídky?
Teď se soustředím na Košice, více to nechci nerozebírat.

Jak jste to měl na Slovensku s rodinným zázemím?
V Košicích jsem byl sám, bydlím kousek vedle Steel Arény, tak ani v tomto ohledu si nemohu stěžovat. Domů do Zlína za rodinou jsem dojížděl dle možností – v srpnu i třikrát za měsíc, v sezoně to bylo složitější, volněji jsem měl jen v době reprezentačních přestávek.

Jak se na Slovensku dá odpočívat?
Pokud mi zbyl volný čas, trávil jsem jej procházkami po Košicích, nebo jen v kabině, kde je opravdu vynikající zázemí a člověk tak najde vždy vyžití. Rotoped, sauna, nebo třeba sledováním zápasů z české extraligy.

Dají se Košice přirovnat k nějakému českému městu?
K našemu největšímu ocelářskému městu Třinci se to nedá. Obrovské železárny jsou úplně mimo Košice, vlastně o nich ani nevíte, že tam jsou. Zdejší město má krásné historické centrum a Hlavná ulica, ta je opravdu nádherná. Centrum Košic je taková malá Praha.

Návrat Čajánka a Lešky vnímám pozitivně

Jaký je zájem veřejnosti o hokej ve vašem klubu?
Zájem je zde obrovský, je sportem číslo jedna. Svědčí o tom i návštěvy na našich domácích utkáních, které jsme měli nejvyšší v celé slovenské lize.

Jak relaxujete?
V Košicích většinou aktivně – tedy na rotopedu, v sauně, procházkami. Rád si dám i dobrou kávu a občas i pivko. Když jsem doma ve Zlíně, tak čas trávím s rodinou, do toho rád zapojím nějaký sport, tenis, kolo, inline brusle, procházky po lese. A až bude lepší počasí, tak samozřejmě někde u vody.

Sledujete situaci ve Zlíně?
Samozřejmě. Mrzí mě, že kluci měli na podzim zase špatný start do soutěže a pak to honili celou sezonu. Bohužel na začátku bylo hodně zraněných hráčů nebo těch, kteří se vraceli po zranění, a to se bohužel negativně projevilo. Občas si s lidmi ze zimáku zavolám, a když jsem byl v sezoně doma, vždy jsem se snažil aspoň na chvíli zastavit na zimáku.

Do zlínského klubu se vrací legendy Čajánek, Leška a spol. Překvapilo vás to?
To že se Čája, Leši a Jirka Marušák vrací do klubu, vnímám samozřejmě pozitivně. Jsou to kluci, kteří mají obrovské hokejové zkušenosti, mají své vize. Je dobře, že chtějí klub posunout zase o kousek dál.

V české extralize by se dva roky nemělo sestupovat. Je to dobrá volba?
Zatím je otázka sestupu a rozšiřování soutěže jen jako návrh, proto si raději počkám, jak vše dopadne, jaké stanovisko zaujmou samotné kluby ELH a jestli tento návrh bude schválen. Na tuto změnu je navázáno mnoho dalších věcí, které se budou muset upravit a nebude to nic jednoduchého, jen jako příklad uvedu licenční řád, bankovní garance, finance pro kluby ze strany BPA a mnoho dalších věcí. Na Slovensku je soutěž uzavřena, takže mohu hodnotit, že osobně mezi sestupovou a nesestupovou soutěží nevidím žádný velký rozdíl. Osobně se mi ale návrh, tak jak byl předložen, moc nelíbí.

Mladí Češi to se slovenštinou mají horší

Co jazyk? Není s mladšími Slováky problém?
(Smích) Jazyková bariéra určitě není, na Slovensku běží i české programy, takže jsou na češtinu zvyklí. Myslím, že horší to mají mladí Češi, když slyší slovenštinu.

Neuvěznil vás v úvodu koronavir na Slovensku?
Návrat byl v pohodě, po oficiálním ukončení sezony jsme měli druhý den sezení s vedením klubu a poté jsem přes noc zabalil všechny osobní a hokejové věci, ráno odevzdal klíče od bytu a vyrazil jsem domů. Cestou jsme poslouchali v rádiu situaci a přemýšleli, zda nás ještě pustí přes hranice. Naštěstí kontrolovali jen ve směru na Slovensko, takže jsme projeli.

Kdy máte v plánu návrat do Košic?
Na led bychom měli vyjet prvního srpna, do té doby se o hráče starají naši kondiční trenéři, někteří mají individuální plány a připravují se doma. Je teď těžké předpovídat, jaká bude sezona, ale snad odstartuje v září. Hokej se asi dá hrát bez diváků, ale jak dlouho, kolik kol? Za mě by pak bylo lepší posunout začátek a hrát s fanoušky.

Na závěr, prozraďte váš hokejový, trenérský sen…
Tak nad tím jsem opravdu nepřemýšlel. Teď asi mají všichni cíl a sen, aby se zvládl boj s koronavirem, vše se vrátilo do normálních kolejí, a to je teď určitě nejdůležitější.