Maminka Lenka, jež pracuje jako administrativní pracovnice, tatínek Rostislav, který pracuje v zemědělství a starší bratr Libor, jenž se živí jako kondiční trenér a brankář třetiligového Hulína, si společensko-hokejo᠆vou show při výběru nejlepších talentů užili.

Jaký dojem na vás celá akce udělala?

Tatínek: Od samotného začátku pobytu dění před draftem a samotný draft na mě opravdu silně zapůsobily. Ve městě a hotelu byly poutače, v televizi celý den program o draftu. Při samotném draftu bylo úžasné sledovat celý program a zaplněný stadion fanoušky v dresech všech organizací v NHL. To si pak uvědomíte, co to pro fanoušky znamená, natož pro samotné hráče. A můžu říct i pro rodiče. Bylo to neskutečné.

Maminka: Byl to neuvěřitelný zážitek.

Bratr: Draft je veliký zážitek, zvláště když se předpokládalo, že brácha bude draftovaný buď ten první den, nebo druhý někdy na začátku. Člověk nasává atmosféru všude, protože lidé v Americe tím žijí, a když vstoupíte na stadion, začne hrát americká a kanadská hymna, kterou zpívá celý stadion, tak si teprve uvědomíte, jak velká akce to je.

Co byl pro vás nejsilnější okamžik a zážitek?
Maminka: Jednoznačně slyšet Filipovo jméno již první den. Dalším velkým zážitkem byl zpěv hymny USA zaplněným stadionem.

Tatínek: Samozřejmě největší zážitek i překvapení bylo vyhlášení Filipa už v prvním kole a ještě na 21. místě do NY Rangers.

Bratr: Nejsilnější dojem, určitě když vyhlásili bráchu. Byl to nepopsatelný pocit, když se zvednete ze sedačky a celý stadion se na vás dívá a lidé tleskají. Jsem rád, že byl vyhlášen již první den, protože první kolo je opravdu neuvěřitelná show.

Ze záznamu Filip na pódiu i následně při rozhovorech působil přirozeně a téměř bez nervozity. Máte stejný dojem?

Maminka: Na pódiu působil sebevědomě, ale při následných rozhovorech, které jsem viděla až na videu, byl trošku nervózní. Přece jen po takovém zážitku není slov v češtině, natož v angličtině.

Tatínek: Celkově mě překvapilo, jak vše zvládá v angličtině. Jeho klid a opravdu profesionální vystupování.

Bratr: Na pódiu určitě ano. Při rozhovorech to na něj možná trošku padlo, protože sám byl překvapený a plný dojmů. Myslím si ale, že to zvládl velmi dobře.

Jste pro to, aby ještě alespoň rok zůstal ve Zlíně, nebo se přikláníte k odchodu do zámoří?

Maminka: Byla bych spokojená, kdyby zůstal ve Zlíně.

Tatínek: Byl bych raději, kdyby hrál ještě rok ve Zlíně, ale podpořím každou jeho cestu.

Bratr: Ať už bude jeho rozhodnutí nebo rozhodnutí organizace jakékoliv, tak jej na cestě podpořím.

Filip působí ve svém věku až neskutečně vyspěle, sebevědomě, ale zároveň pokorně a skromně. Museli jste jej za poslední rok, kdy se dostal do povědomí veřejnosti, usměrňovat?

Maminka: Určitě ne. Slušné chování jsme mu vštěpovali od mala a doufám, že mu vydrží.

Tatínek: Nevzpomínám si, že bych s ním musel mít nějaký pohovor ohledně jeho chování.

Bratr: Rozhodně ne! Má zdravé sebevědomí, které si s sebou přináší na led, ale jeho chování se nijak nezměnilo.

Co měl nebo neměl vyloženě rád z jídla nebo činností?

Maminka: Ještě před rokem bych vám odpověděla, že miluje řízky. Poslední rok je chce jen výjimečně. Pochopil, že k tomu aby měl dobré výkony, potřebuje jiné jídlo, a proto se snažím vařit i péct zdravěji. Každé jídlo okomentuje, ale s chutí sní. (smích)

Bratr: (smích) Brácha má k hodně jídlům poznámky, než je začne jíst, ale vždy všechno sní. (smích) Z činnosti měl vždy rád tréninky a nerad asi uklízení.

Museli jste ho do hokeje někdy nutit?

Maminka: Já jsem ho od mala spíše usměrňovala. Neustále běhal s florbalkou a míčkem a ničil nám tím zařízení domu. (smích)

Tatínek: Nenutil jsem ho nikdy, spíš naopak. Bylo potřeba ho přibrzdit v době nemoci nebo zranění, když chtěl jít příliš brzy na led.

Bratr: To opravdu nikdy (směje se Od mala jsme spolu hrávali hokej doma na chodbě nebo na dvoře. Do hokeje byl vždy zapálený. Spíše byl pro něj trest, když nemohl z jakéhokoliv důvodu na trénink.

Nebojíte se o něj na ledě? Jak jeho zápasy prožíváte?

Maminka: Na každý zápas se těším, ale zároveň je to pro mě velké nervové vypětí. Asi jako každá máma se bojím stále.

Tatínek: Obavu nemám, hokej je tvrdý sport, ale přiznám se, že při hitu v Chomutově mi zatrnulo a měl jsem obavu, aby neměl trvalé následky. Jinak si zápas vždy rozebereme.

Bratr: Nebojím se o něj, ale i když stojím pod zlínským kotlem, tak nedokážu fandit. Sleduji jeho hru, abychom si to mohli potom rozebrat. Strach ze zranění si člověk nesmí připustit, protože potom se ta zranění nejčastěji stávají.