Kanonýr Jaroslav Balaštík ale v čase 59:57 vyrovnal a poslal duel do prodloužení.

„V daný moment to byl určitě můj nejdůležitější gól,“ liboval si tehdy Balaštík.

Kouč Ernest Bokroš v čase 58:35 odvolal z branky gólmana Murína, na trestné lavici seděl Marek Zadina za hákování právě Balaštíka. Zlín vyslal na přesilovku šest na čtyři Hamrlíka, Blaťáka, Lešku, Hlinku, Veselého a Balaštíka.

Do závěrečné sirény scházelo patnáct vteřin, když si Leška s Balaštíkem vyměnili kotouč na vlastní modré čáře. „Jel jsem na branku a snažil jsem se puk k němu přistrčit,“ popsal situaci Petr Leška.

Za oslavných třineckých chorálů vjel Balaštík do útočného pásma, odkud zlínský kanonýr střelou zápěstím překonal třineckého brankáře Vojtka. „Hráli jsme vyloženě vabank, všechny síly jsme dali do útoku. Přiznávám, že jsme branku dali se štěstím. Za průběh utkání jsme si vyrovnání zasloužili,“ zářil radostí Balaštík.

„Bylo to vyloženě o štěstí. Tři sekundy před koncem vám hokejový kumšt už není moc platný,“ přidal svůj postřeh Martin Hamrlík, který v penaltách neomylně skóroval a pomohl k důležitému triumfu, vyrovnání série na 2:2 a následné cestě za mistrovským titulem. ⋌(dan)