Rachůnek jej uchvátil svým gólem v semifinále mistrovství světa 2010 v Německu proti Švédsku sedm vteřin před koncem. „Každý v dětském věku snil o tom, že bude jako Jágr. I já. Ale od té doby byl pro mě vzorem," vysvětluje.

„Líbila se mi na něm ta odvaha a nebojácnost. Byl to prostě srdcař, který udělal všechno pro tým. Škoda, že jsem se s ním nikdy nesetkal," lituje při vzpomínce na zlínského odchovance.

Ten se stal jednou z obětí letecké havárie ze 7. září 2011. „Ta mě hodně zasáhla. Byl jsem smutný a zároveň naštvaný na toho, kdo to zavinil, i když to dodnes nevím," štve Sirotu, který nyní žije i pro svůj sen. „Jednou chci vyhrát olympiádu."

Zatímco účast pod pěti kruhy je ještě v nedohlednu, v prosinci si Sirota připsal své premiérové starty v dresu národního týmu do 17 let. Během soustředění v Jihlavě odehráli svěřenci trenéra Roberta Reichela tři zápasy proti stejně starým Finům (4:2, 5:6 sn, 6:2).

„Bylo to úžasné. Byl to krásný zážitek a zároveň zkušenost. Viděl jsem své spoluhráče, jak řeší mnohé situace. A to bylo pro mě ponaučení," přiznává.

Zároveň si připsal asistenci hned na první gól Česka v prvním ze tří zápasů, když přihrál v první třetině na trefu Kačírka.

„Z rohu na mě přišla přihrávka a já viděl hráče, jak na mě letí. Hned jsem vystřelil ve výši betonu gólmana, který střelu zastavil. Kačis vzal puk a objel bránu a zavěsil. Z mé strany to byla spíše šťastná asistence," připouští Sirota.

Velkou školou jsou pro něj už i samotné tréninky pod olympijským vítězem z Nagana Reichelem. „Je to výborný trenér. Má obrovské zkušenosti z doby, kdy hrál a snaží se nám zároveň se svým asistentem panem Augustou co nejvíc poradit. Se mnou se zatím ale ani jeden z trenérů soukromě o mé pozici a budoucnosti nebavil. Jedeme na akci, ukážeme, co v nás je a čekáme na další nominace," vysvětluje Sirota zažitý postup.

Když Robert Reichel proměnil svůj legendární samostatný nájezd v semifinále olympijského turnaje v Naganu, Sirota ještě nebyl ani na světě. „Proto k tomu nemám žádný vztah. Možná se kluci trenéra na něj ptali, ale nebyl jsem u toho," poznamenal.

Sirota s hokejem začínal v Kroměříži, kde prošel všemi kategoriemi až do mladšího dorostu. Potom odešel do prvoligového Přerova. „Na období v kroměřížském dresu vzpomínám rád a často. Pamatuji si, jak to pro mnohé rodiče znamenalo více než pro nás samotné. Taky ve třetí třídě odešlo mnoho kluků do Zlína a já dostal mnohem více prostoru, což bylo důležité," vybavuje si.

Od letošní sezony pak nastupuje v extralize staršího dorostu, kde je se 17 kanadskými body nejproduktivnějším obráncem. Dokonce už naskočil v osmi zápasech i mezi juniory. „Před sezonou jsem si s rodiči řekl, že budeme rádi, když mě ve Zlíně nechají trénovat s tím, že budu v Přerově nebo Vsetíně na střídavé starty. Po letní přípravě a pár přípravných zápasech mě trenér nasazoval čím dál víc. Pak jsem dostal příležitost v juniorce. V létě jsem na sobě tvrdě pracoval a vyplatilo se to. Nicméně tímhle hokej nekončí. Vždy je co zlepšovat," popisuje Sirota svou cestu vzhůru.

A v neděli přišel další z velkých zážitků. O první přestávce extraligového derby proti Kometě Brno vyjel na led, aby lidem představil maskota pro nadcházející domácí světový šampionát v podobě jednoho z večerníčkových králíků z klobouku Boba. „Dělat maskota byla jak čest, tak i výzva. Hlava byla dost těžká, tak mě potom bolelo za krkem. Nicméně to byla zábava," směje se Sirota.

„Trenér přišel do šatny a zeptal se, kdo je největší a kdo nejmenší. Tak jsem šel já se Stevem," připomíná svého spoluhráče Filipa Stiksu, který se zhostil menšího Bobka.