„Musím si odpočinout," ví Zámorský, který sezonu začínal na kempu New York Rangers a přes finské Espoo Blues ji dohrával ve švédském Örebro.

Vyřazen jste byl po dvou zápasech v Norsku, kde jste navíc nastoupil jen k jednomu z nich. Překvapilo vás to dost?

Ani ne. Kemp jsem začal ve čtvrté lajně. První zápas jsem ani nehrál. Říkal jsem si, že je to nějaké divné. Proto mě to ani nepřekvapilo.

Mluvil s vámi o tom trenér Růžička?

Říkal mi důvod, ale ten bych si nechal pro sebe.

Přesto Růžička veřejně prohlásil, že se mu příliš nelíbilo, že jste se během sezony třikrát stěhoval.

To je jeho názor. Líbit se mu to nemuselo, ale prostě takový je hokejový život. Nedá se nic dělat.

Ve srovnání s posledními dvěma lety vám nezvykle brzy začala dovolená. Jak se s tím vypořádáváte?

Beru to v pohodě. Musím si i odpočinout. Vloni jsem hrál skoro do konce května, předloni do konce dubna. Teď si dám volno, protože vloni po mistrovství světa jsem neměl skoro žádné. Sotva skončil šampionát, už jsem se musel připravovat na kemp Rangers, kam jsem brzy odjížděl.

Takže vám předčasné vyřazení z nominace vlastně i prospěje?

Beru to pozitivně. Aspoň si odpočinu. Mám víc času na regeneraci a následně i lepší tréninky.

Už víte, kam pojedete na dovolenou?

Zatím ne. Doma ve Zlíně jsem teprve třetí den. Zatím jsem stihl jen stěhovat všechny věci ze Švédska. To není jednoduché. Ale určitě se někam vydám k moři nebo na lyže.

Už víte, kde strávíte příští sezonu? Jak to vlastně je se spekulací ohledně angažmá v Hartfordu?

Pojedu tam opět na kemp. Je to otevřené. Když dám v každém zápase tři góly, tak si mě Rangers nechají. Když budu špatný, půjdu do Hartfordu.

Angažmá v Evropě už tedy není ve hře?

Už nemám na výběr. Do Evropy jsem mohl jen letos. Příští sezonu už to nepůjde. Je to jasně dané ve smlouvě.

S Örebrem jste vypadli ve čtvrtfinále. Zavládlo v klubu velké zklamání?

Na to jsou dva pohledy. První je takový, že vloni se hrálo o udržení v Elitserien a byly velké stresy, aby se nesestoupilo. Přesto jsme letos postoupili do čtvrtfinále a měli dobrý tým, který celou sezonu šlapal. Jenže podle průběhu sezony a s ohledem na skutečně kvalitní mančaft bylo vyřazení ve čtvrtfinále zklamáním. Musím říct, že jsem měl možnost hrát se skutečně parádními hokejisty, kteří byli technicky na vynikající úrovni. Vaxjö jsme měli porazit. Měli jsme na ně. Nebyli jsme horší.

Co tedy rozhodlo?

Poslední smolný šestý zápas. Vstupovali jsme do poslední třetiny za stavu 2:2 a dali gól na 3:2. O dvě minuty později jsme ale inkasovali. Asi 40 vteřin před koncem jsme se opět dostali do vedení 4:3. To byla neskutečná euforie. Jenže deset vteřin před koncem jsme dostali gól na 4:4. V prodloužení se blbě odrazil puk od gólmana před bránu, kde stál jejich hráč a ten to dorazil. Posledních čtyřicet vteřin jsme si měli lépe pohlídat a mohli jsme jet do Vaxjö na sedmý zápas. Tam by byli pod tlakem a kdoví, jak by to dopadlo.

Mrzí to zpětně?

Určitě. Takový tým pohromadě, tolik kvalitních hokejistů jsem dlouho neviděl. Kvalita tam byla obrovská. Když jsem tam byl první týden a viděl jsem kluky na tréninku, říkal jsem si, jestli si tady vůbec zahraji. Dalo mi to strašně moc. Zápasy jsem si užíval. Mě osobně vyřazení mrzí.

Který ze spoluhráčů vás zaujal nejvíc?

Derek Ryan měl hodně kanadských bodů, sbíral jich hodně. Martin Johansson byl zase typický střelec. Takovou ránu, jakou dokázal dát zápěstím, jsem snad ještě nikdy neviděl. V sezoně měl snad období, kdy dal v jedenácti zápasech jedenáct gólů. Ten mě zaujal asi nejvíc.

Sedli jste si se spoluhráči i lidsky?

Jo, bomba. Celkově Švédi jsou hodní, nejen na stadionu. Cokoliv jsem potřeboval, nebyl problém. Všechno mi zařídili. I v normálním životě nás lidé zdravili, zastavili nás a ptali se, jak se nám hraje. To bylo velmi hezké a příjemné.

Ostatně, právě stadion prochází rekonstrukcí, že?

Je tam starší stadion, který postupně rekonstruují. Příští léto mají podobnou rekonstrukci, jako se plánuje ve Zlíně. Věří, že z toho nakonec udělají moderní arénu. Vedle haly je i hala na bandy hokej, takže je chtějí propojit a udělat z toho multifunkční stánek.

Co jste říkal na brankáře Hudáčka, který po vítězných zápasech vyváděl na ledě vylomeniny třeba na motorce?

To bylo dobré. Nikdy jsem něco takového neviděl. Ale tamní lidi to žerou. Vždycky, když jsme vyhráli, celý stadion čekal, s čím on na ten led vyjede a co na ledě bude vyvádět. Ale setkali jsme se i s negativními reakcemi. Hodně lidem se to nelíbilo, tvrdili, že do hokeje to nepatří. Ale Örebro je malé město. Něco jako Zlín, kde se lidé navzájem znají.

Zapojil jste se do některé z děkovaček?

Ne. Lákal mě tam do jedné, kde bych tancoval. Ale říkal jsem mu, že to není nic pro mě.

Co říkáte na sezonu Zlína, který se dokázal vyhrabat z posledního místa a ve čtvrtfinále vypadl s Kometou Brno?

Závěr v základní části měli neskutečnou jízdu. Tam jsem kluky poznával. Pravidelně sbírali body, jak by měli. Tak to mělo být. Škoda play-off s Brnem. Přiznám se, že jsem viděl jeden nebo dva zápasy, protože jsme hráli ve stejný den jako kluci.

Po zápase jsem ale běžel a díval se na průběh. Moc nechápu poslední zápas, kdy prohráli 0:5. Ten jsem neviděl a ještě si to chci najít a podívat se. Když kluci vyhráli doma 5:0 v šestém zápase, věřil jsem klukům, že to zvládnou. Měl jsem smolné pondělí, vypadli jsme my i kluci ze Zlína.

Petr Zámorský

Narozen: 3. 8. 1992 ve Zlíně. Výška: 182 cm. Váha: 84 kg. Číslo dresu: 24. Hůl: P. Přezdívka: Zámek, Zámora.

Kariéra: Zlín (09–11, dorost, junioři), Zlín (11–14), Blues Espoo (Finsko, 14–15), Örebro (Švédsko 14–15).

Největší úspěchy: 1× mistr extraligy (13/14, Zlín), vicemistr extraligy (12/13, Zlín), titul v extralize juniorů se Zlínem (2010), účastník MS juniorů 2011.

Stále patří k velkým talentům českého hokeje. V sezoně 2011/2012 se probojoval do základní sestavy extraligového týmu Zlína. V 5. kole vstřelil i svůj premiérový gól, když jeho trefa v Litvínově výrazně pomohla ke dvěma bodům.

Student střední průmyslové školy polytechnické měl vyřízený individuální plán, prožil splnění dětského snu a svůj vrchol. Puk z první trefy do sítě litvínovského brankáře Martina Volkeho má doma schovaný.

Vždy obdivoval obránce Martina Hamrlíka a Karla Rachůnka. S prvně jmenovaným měl tu čest hrát v jednom týmu a naslouchat jeho radám. S druhým zase v létě válel na kolečkových bruslích v inline hokejovém týmu Devils Zlín.

Na přelomu roku 2011 si odbyl premiérový start na mistrovství světa hokejistů do 20 let v Kanadě. V roce 2013 se podílel už jako jeden z klíčových hráčů na zisku stříbrné medaile, o rok později už zvedl nad hlavu mistrovský pohár.

Kromě toho se stal členem národního týmu, se kterým se zůčastnil mistrovství světa v běloruském Minsku. Zároveň podepsal smlouvu s finským Blues Espoo. V létě před startem sezony NHL se zároveň zúčastnil kempu v New York Rangers, kde podepsal kontrakt.

Do prvního týmu se však neprobojoval a zamířil do Finska. Sezonu ovšem dokončil už ve švédském Örebro.