„Už jako malí chtěli vítězit. Od mala byli lídři svých kategorií. Tuhle roli zvládají," chválí své svěřence dlouholetý trenér mládežnických výběrů Jiří Šolc.

Poznal jste už tehdy, že v nich dřímá nějaký potenciál?

Měl jsem to štěstí, že jsem je trénoval jako malé žáčky. V těchto kategoriích vynikali Petr Holík a Petr Zámorský. Když pak v deváté třídě přišel Tonda Honejsek z Prostějova, byl to ve své kategorii výjimečný hráč. U těchto hráčů se dalo uvažovat, že by mohli atakovat nejvyšší mety. Cesta nahoru je strašně dlouhá. Jsme rádi, že se jim to podařilo. Měl jsem pak v dorostu a juniorce možnost vrátit se ke klukům. Tam se nám podařilo v obou kategoriích vyhrát. Už tam jsme se Zdeňkem Albrechtem předpovídali, že pokud kluci dostanou šanci a budou na sobě dál pracovat, prosadí se.

U těch dalších byl jiný proces?

Neříkám, že jsme věděli, že z nich budou hokejisté. Ale předpoklady měli a nejen oni. Musím vzpomenout i Tomáše Rachůnka, který se stal vynikajícím hráčem. Tihle kluci se přidali do éry Michala Jordána, který se snaží prosadit v NHL a nyní je na reprezentačním srazu dospělých. Patří tam i Petr Šenkeřík, který je ve Slavii Praha. Paradoxně v týmu Komety se prosadil Jan Káňa, který byl v žácích výborný. Pak si ale prošel teenagerským obdobím. I proto, že jsme tehdy měli strašně nabitý kádr a ne každému se poštěstí hrát v prvních dvou lajnách, musel odejít. Všichni ale byli vítězné typy, rádi trénovali a v juniorce jsme už viděli potenciál se prosadit. Většina z těchto kluků si prošla i mládežnické reprezentační výběry. Měli mezi sebou obrovskou konkurenci, nikdo neměl své místo jisté a to byl pro ně motor na sobě pracovat.

Překvapil vás právě Káňa, že se prosadil?

(Přemýšlí.) Takhle to nechci říct. Honza je dobrý hokejista. Ale nechtěl bych blíže rozebírat, proč odešel. To víme jen my dva. Vím, jakou dostal šanci a on ji mohl využít. Nestalo se. Měl svou hlavu a nechtěli jsme kolem něj chodit po špičkách. Paradoxně mu pomohlo, že odešel ze Zlína. Chtěl nám i mně ukázat, že jsme se mýlili. Neskutečně mu pomohl i Petr Čajánek. V hlavě si srovnal, že pro hokej musí dělat víc. Jen talent nestačí. Kdyby zůstal ve Zlíně, třeba se dnes ani nedostal na nejvyšší úroveň. Konkurence v podobě Tomáše Rachůnka, Tondy Honejska a Kuby Šlahaře a Michala Vodného, Tomáše Hermana a Pavla Klhůfka byla obrovská. Z ročníku 1991 a 1992 je snad osm, kteří hrají na nejvyšší profesionální úrovni. Zapracovat tolik kluků ze dvou ročníků do A-týmu je utopie.

Říkal jste, že kluci měli vítěznou mentalitu. Musí se pěstovat už od žáčků, nebo je to vrozená vlastnost?

Mají to vrozené. Když vidíte například Petra Zámorského, který byť hrál za pátou třídu, pomáhal nám rád i ve čtvrté třídě, aby se kluci dostali na mistrovství republiky. Byť věděl, že tam stejně bude hrát za vyšší kategorii, chtěl pomoct mladším, protože stále do ní ročníkově patřil. Tehdy se nám to nepovedlo. Když vám takový kluk probrečí pět minut na střídačce, vidíte na něm, že se nikdy nespokojí s tím, že bude druhý. On chce pořád vítězit. A takovou morálku měli i v juniorce. Když se nám nepovedlo obhájit titul a vypadli jsme ve čtvrtfinále se Znojmem, měli kluci skleslé hlavy a nechtěli prohrávat.

Je pro vás mistrovský titul odměnou, nebo satisfakcí?

Takhle bych to neřekl. Ale je to vizitka celého klubu a všech trenérů, kteří se podíleli na výchově těchto hráčů. Také je to ukazatel systému fungování oddílu.

Neříkejte mi, že vám to nelichotí?

Nic takového. Kluci to mají v sobě a všichni trenéři je nějakým způsobem vedou. Trochu jejich vývoj rozvinou, ale pokud to kluk nemá od začátku v sobě, sebelepší trenér to z něho nedostane. Každý hráč má určitý díl talentu. Někdo ho má přímo od pánaboha, ale nemusí být tolik ctižádostivý. Nemusí mít potřebné sebevědomí a ničím nevynikají, přesto jsou pro tým takřka nepostradatelní. Potkali se neskutečně nadaní hráči s dělníky ledu.

Přesto překvapilo vás, že se takhle mladí kluci zařadili už mezi klíčové hráče mistrovského týmu?

Ani ne. Všichni kluci odmala byli lídři svých týmů. Roli být tahouny mančaftu zvládají. Například Petr Holík jako dorostenec nám rozhodoval celou sezonu v juniorech. V té době to byla vůdčí osobnost. Také Petr Zámorský jako dorostenec nám táhl juniorský tým. Byť toho mají stále hodně před sebou, zase tak mladí nejsou. Věkem stále patří mezi mladé, ale zároveň mají hokejové zkušenosti.

Co říkáte na Libora Kašíka, který ve své premiérové sezoně v extralize pomohl k titulu?

To je výkvět neskutečné práce Richarda Hrazdiry, Ivo Pešeta a Petra Tučka. O gólmany máme ve Zlíně postaráno. Když vám chytá dobře gólman, jako byl Jakub Sedláček, Luboš Horčička i Tomáš Štůrala, který vzešel ze zdejší školy. Je na nich vidět rukopis těchto trenérů gólmanů.

Rovněž Libora Kašíka jste vedl od útlého mládí. Jak rostl on jak mentálně, tak i hokejově?

Na začátku měl nevýhodu, že se potkával s Petrem Zavadilem, který chytal o kategorii výš. Nám se povedlo jet současně jako pátá a šestá třída jet na mistrovství republiky. Tehdy si vzal Zdeněk Čech našeho Petra Zavadila, který na to měl. Libor měl to štěstí, že se z pozice dvojky stal u nás jedničkou a vychytal nám celkový triumf. Právě tam nastartoval svou vítěznou vlnu a získal sebevědomí.

Přitom byl na něj velký tlak, ačkoliv chytal svou první extraligovou sezonu. Alespoň navenek však vše zvládá bravurně.

Je pohodář. Mladí kluci mají výhodu oproti zkušenějším hokejistům. Na ně je tlak ještě větší. Zatímco pro ty to může být poslední možnost, jak udělat obrovský úspěch, mladí jsou na začátku kariéry a zlata se mohli dočkat později.

V žácích jste i vy nastupoval s Petrem Čajánkem. Mluvil už tehdy nahlas o mistrovském titulu?

To bych neřekl. Spíš nyní vzpomenu dnes již nebožtíka pana Stuchlíka staršího, který o něm prohlásil v kategorii žáků: Toho hlídejte, z něj bude jednou velký hokejista. A trefil se. Čaja je typ, který chce neustále vyhrávat. Třeba i ve fotbálku nebo tenisu. To jsou ty vítězné typy.

Šampioni očima „učitele" J. Šolce:

LIBOR KAŠÍK: Výborný a pracovitý kluk, pohodář. Správný mladý teenager.

OLDŘICH HORÁK: Pracovitý a charakterově výborný kluk. Cestu do áčka měl složitější, protože si prošel prvoligovým Hradcem Králové, EBEL ligou. Objevoval se v mládežnických reprezentacích.

MARTIN MATĚJÍČEK: Je talentovaný, někdy působí flegmatickým dojmem. Ale taky je to dobrý kluk do party. Moc srandy nezkazí, dobře se s ním pracuje.

DALIBOR ŘEZNÍČEK: Málo lidí si ho všimne, ale pro tým je takřka nepostradatelný.

PETR ZÁMORSKÝ: O něm jsem prohlásil, že je to novodobý Marek Židlický. Možná půjde i on stejnou cestou. Nejdřív si něco odehraje v Česku, pak v Evropě a až poté vyrazí do NHL a bude z něj ceněný hráč. Čeká ho ale ještě dlouhá cesta.

PETR HOLÍK: Asi nejšikovnější kluk, kterého jsem měl možnost poznat v každém sportu. Dejte mu balon, bude vám s ním předvádět neskutečné věci. Dejte mu puk, budete jen zírat.

ANTONÍN HONEJSEK: Obrovský talent, který ale zatím neukázal všechno, co umí.

ZDENĚK OKÁL: Bojovník, rváč. Pro soupeře nepříjemný. Každý by takového hráče chtěl mít v týmu. V mládežnických kategoriích měl přezdívku Dva nula. Věděli jsme, že vždy dva góly dá.

TOMÁŠ VALENTA: Vynikající bruslař a dobrý kluk. Na svou šanci si počká. Jednou bude základní kámen zlínské obrany.

JAN KÁŇA (Kometa Brno): Dobrý hokejista se zvláštní povahou. Pokud svou první sezonu potvrdí, může z něj být výborný extraligový hokejista. Od jisté doby začal na sobě mnohem tvrději pracovat, což ho dotáhlo tam, kde je nyní. Přeji mu to.