„Kdybych měl odejít, to by tady muselo spadnout,“ pousmál se Okál, který si umí představit strávit ve žlutomodrém dresu i zbytek kariéry. „Pokud to bude možné, tak samozřejmě,“ poznamenal včera 29letý forvard, jenž zatím odehrál ve Zlíně 370 zápasů s bilancí 135 kanadských bodů za 72 gólů a 63 asistencí.

Ačkoliv v polovině března klub zveřejnil informaci o podpisu nového dlouhodobého kontraktu, do té doby fanoušci spekulovali i o jeho odchodu. Nabídky totiž registroval. „Něco bylo, ale teď je to už jedno,“ mávl rukou.

„Bavil jsem se o tom s agentem. Určitě bylo prioritou podepsat ve Zlíně. Jsem tady\ doma, mám to tady rád. Lidé jsou fantastičtí, byla to jasná volba,“ vzkázal vousatý bojovník.

Svou budoucnost přitom řešil i se svým otcem i strýcem, který je ve Zlíně legendou.

„Bavili jsme se o tom. Ve všech směrech u nich vyhrával Zlín. Nebylo co řešit. Táta říkal, že už jsem si zkusil, co to obnáší v Kanadě. Jestli chci jít pryč, je to na mě. Ale pro něj je Zlín Zlínem,“ přiznal Okál, který svým obětavým herním stylem rozhodně nemá nouzi o zranění.

Už mám jen své zuby

Během kariéry už mu operovali ramena, kolena, zápěstí i sešívali obličej.

„Už je toho moc. Už mám své jen zuby,“ rozesmál se Okál, který v uplynulé sezoně marodil se zlomeným kotníkem, dostal ránu pukem do obličeje a v posledním zápase sezony v Olomouci si vykloubil ruku. „Byla to jedna z plánovaných operací, vím, že měla přijít rok předtím. Odkládal jsem to. Nakonec jsem se ze všeho vyhrabal,“ pochvaloval si zlínský tvrďák.

Navzdory zdravotním patáliím má po osobní stránce jednu z nejlepších sezony kariéry a v produktivitě se zařadil mezi pět nejproduktivnějších hráčů Beranů. Pomohla mu spolupráce s Antonínem Honejskem a Jakubem Šlahařem.

„Hodně mi pomohlo, že jsem šel k nim. Oba jsou to parádní hráči. Ti mě nakopli nahoru,“ je vděčný svým parťákům. „Rozumíme si mimo led. Když to řeknu blbě, chodíme spolu na pivo. Děláme spolu blbosti, máme všichni děti, takže všechno konzultujeme. Tonda má oči všude, Šlahy je výborný bruslař a já do toho vletím a puky vybojuju,“ pochvaluje si.

Věkem i výkonností by měl opět patřit k tahounům a lídrům.

„Roky ubíhají, nějaká zodpovědnost tady je. Má to tak být,“ ví Okál, jehož role se zvýrazní ještě víc po odchodu obou zahraničních akvizic Ralfse Freiberge do Komety Brno a Valentina Claireauxe do Pardubic.

Nyní je tým složený ze zlínských odchovanců, případně s hráčů, kteří si ke Zlínu vybudovali vřelý vztah doplněný z nedalekého Přerova.

„Všichni se známe už dlouho. Od žáků, nebo od dorostu s kluky, co přišli později. Jeden kope za druhého. Tím se nejvíc semkneme,“ cítí Okál, jenž nadcházející dovolenou stráví na Slovensku. „Máme tam s manželkou chaloupku, takže na týden vyjedeme do hor,“ těší se Okál.