Teď se důrazný forvard hokejistů PSG Berani Zlín Zdeněk Okál kurýruje z třetího vážného zranění v kariéře. Po srážce se spoluhráčem Noskem skončil v posledním přípravném zápase se Zvolenem s těžkým otřesem mozku v nemocnici.

„Vždycky mě nějak polátali a jdu do toho znova. Nějak se s tím poperu a budu se snažit do toho dostat co nejdřív,“ hlásí odhodlaně Zdeněk Okál, který měl přitom patřit na ledě k produktivním tahounům týmu.

„Už jsem si tím párkrát prošel, už vím, jak pracovat, abych se dostal nahoru,“ vzkazuje autor 54 extraligových gólů.

Místo střílení gólů a rozdávání hitů tak dělá tatínka na plný úvazek dvěma synům Matyášovi a Tobiášovi. „Věnuju se jim. Jezdíme po ulici na kole, střílíme na branku. Samozřejmě bych ale chtěl něco dělat a jen nelelkovat,“ hlásí Okál.

I jemu se však všechna zranění a neduhy léčí rychleji ve společnosti nejbližších.

„Podporují mě, abych byl co nejdřív zdravý a mohl si zase zahrát hokej. Teď si jich užívám až moc, mám na ně aspoň čas,“ usmívá se borec s osmaosmdesátkou na zádech.

Navzdory těžkému zranění prý doma nevrlý není. Rodina si jej užije mnohem víc než kdykoliv jindy v tuto dobu. „Nechávají mě i odpočívat. Protože bývám kvůli zranění unavený. Asi to dělává hlava, proto chodím hodně spát, ale nepříjemný na ně nejsem,“ ubezpečuje.

Z nejhoršího je však venku. „Už je to dobré, jsem v pohodě. Do kabiny se už chodím podívat, protahuji se, chodím se psem na procházky, abych aspoň něco dělal. Mám nařízený klid, takže ještě nemůžu trénovat. Ještě mě čeká kontrola a po ní se rozhodne, kdy budu moct jít do zátěže,“ vzhlíží Okál k nejbližší návštěvě špitálu.

„Ukáže se, co hlava, co udělá mozek. Záleží, kdy mě doktoři pustí, aby se mi netočila nebo nebolela hlava,“ pokrčil rameny Okál, který si ve zlínské nemocnici poležel týden.

Co se vlastně stalo? Okál zná příčiny svého zranění jen z vyprávění spoluhráče Davida Noska, jenž byl přímým aktérem ošklivého střetu.

„Nepamatuji si vůbec nic. Probral jsem se až v nemocnici. Říkal mi, že jsem dělal protizvratnou kličku, ujely mi brusle, Keson se mně snažil vyhnout nebo obskočit a trefil mě nohou do obličeje,“ popisuje Okál, který si cení i Noskovy následné reakce.

„Hned na druhý den mi psal i volal, jak se cítím a jak se mám. Popisoval mi, jak se to stalo a omlouval se mi, že nechtěl, ale nevěděl, co má v té chvíli dělat. Bylo to strašně rychlé. Říkal jsem mu, že v pořádku, že se to prostě stane a to člověk neovlivní. Je třeba se z toho dostat a začít zase hrát,“ hlásí Okál, který naskočí do své sedmé sezony v extralize.

Během pobytu v nemocnici na sociální sítě pověsil fotku, kde jdou vidět vážné následky srážky.

„Měl jsem jen pozitivní odezvu. Ať se mi daří, ať se držím a rychle se z toho dostanu. Měl jsem štěstí v neštěstí. Víceméně to dopadlo ještě dobře. Je na prd, že se to vůbec stalo,“ štve Okála.

„Jsi bez hokeje, to je pro mě největší trest. Chceš hrát, pomáhat klukům, být platný týmu. Takhle se pořád do toho musíš dostávat znova. Musím dohánět celou letní přípravu a získávat fyzičku. Celé léto jsem trénoval, teď celá práce přišla vniveč. Bude to stát hodně práce, hodně potu,“ ví Okál.

On se vrátí. Jako vždycky.