Zkusíte popsat váš aktuální stav hokeje?

To snad ani není hokej. To jsme nezažili, ani když jsme byli poslední. Pořád to něco mělo. Teď jezdíme nahoru a dolů, ale nikdo nic nemá. Nemáme šanci, nevystřelíme. Když už vystřelíme, přeskočí nám to hokejku. V přesilovce si ani nenahrajeme. Pak nám dvakrát ujedou, vyřeší situace, dají nám dva góly a my nejsme od toho stavu už schopni hrát.

Je možné, že vás zlomil kolaps s Pardubicemi?

To si nemyslím. Říkali jsme si to. Samozřejmě prohrát takový zápas není dobré. Ale sezona není o jednom utkání. Zápasy poté jsme ale hráli hrozně, byly špatné a od nás tomu chybělo úplně všechno. Dvacet minut dokážeme hrát dobře, ale pak dostaneme góly a je po zápase.

Pokud dáte první gól, bude to vypadat lépe?

Už ani nevím, jak dlouho jsme už nedali první gól. Ale nás to zlomí. V tuto chvíli potřebujeme dát gól my, stoupnout si do středního pásma a čekat na jejich chyby. My ale momentálně nejsme schopní nic dopředu. Když už tam vletíme jako já, spadnu, propadnu v útočném pásmu a tyto mančafty nám nyní ze všeho dají gól.

Jaká je nyní atmosféra v mančaftu?

Teď se v kabině snažíme si k tomu něco říct. Uvidíme, nevíme, co se momentálně bude dít. Ale sezona je pořád dlouhá. Lidi to za nás nevyhrají, v této chvíli nám nikdo ani nepomůže. My si musíme pomoct sami. V této fázi poznáme, jaký jsme mančaft. Projeví se to třeba za jeden nebo za dva zápasy. Ale jestli se na to vyprdneme, prohrajeme patnáct zápasů a dostaneme to sežrat všichni.

V neděli jste už viděli nějaké zlepšení?

To jsem si myslel, mohli jsme uhrát minimálně bod. Ale my nemáme tlak do brány a pomalu ani šance. V přesilovkách nejsme schopní dát gól a pět proti pěti také ne. Ničím si nepomůžeme. Kdybychom si pomohli dvěma přesilovkami v zápase, třeba by se to zlomilo. V tuto chvíli ale nevím, od čeho se odrazit. Gólmany necháváme ve štychu, soupeři si jezdí sami na bránu. Co Kaša třeba v Třinci mohl dělat? To tam může stát klidně Brodeur. A já mám šanci do prázdné a pošlu si to do rohu. Teď musíme hrát jako mančaft a jeden za druhého. To tam nyní není.

Zákrok na Ordoše, po kterém se liberečtí hráči v první třetině na vás sesypali, byla spíš smůla?

Abych se přiznal, myslel jsem, že se postaví a bude hrát. Pak na mě ale začali řvát. Přitom nejsem typ hráče, který by chtěl někoho likvidovat. On se u mantinelu ohnul, dodřel se tam o plexisklo. Ale pak jsem viděl, že hrál. Nechci být samozřejmě zákeřný, stejně jako nechci, aby mě někdo zranil. Musím takové souboje ale dohrávat.

Je to o trenérech?

My trenérům věříme, oni věří nám. I vedení nám věří. Musíme zabrat. Není to tak, že tady přijde nový trenér a začneme hrát všichni hokej. My se potřebujeme odrazit. Jestli někdo čeká, že přijde nový trenér, změní se vedení, tak to můžeme čekat do února, ale budeme hrát play-out.

Vedení ale tvrdilo, že k tomu něco řekne. Už se stalo?

Něco jsme si k tomu řekli, ale nevím, jestli to můžu říct, nebo ne. Počkám, až se k tomu vyjádří vedení. Už jsme v podobné situaci byli, i když nyní je to horší. Věříme ale v sílu mančaftu. Není možné, abychom si první tři kola mysleli, že hrajeme o šestku. A dalších patnáct kol nemáme nic.

Dnes přišlo jen něco přes tři tisíce diváků. Nedivíte se lidem?

Upřímně, nedivím se. A nedivím se ani lidem, co pískají. Když nám to tam skáče, lidi začnou pískat, dolehne to na každého. I když máme dost zkušených hráčů a nemělo by se to stávat. Lidi něčím musíme nalákat. Nepřijdou, když budeme prohrávat 0:5 a nemůžeme čekat, že přijde plný dům. Ti, co přišli, za ně jsme rádi. Byl jsem až překvapený, že fandili do konce i za takového stavu. Za to jim patří velký dík. I za to, že s námi jezdí ven na zápasy.