„Šel jsem zkusit, co udělá jizva v brusli. Chtěl jsem pocitově vědět, jaké to je,“ vysvětloval svůj úmysl útočník Jiří Ondráček, který deset týdnů od zranění achilovky dal fanouškům naději, že by úvod extraligy mohl stihnout. Sám ale optimismus brzdí.

„Buď se nachystám, nebo bohužel začnu později. Svět se nezboří,“ ví Ondráček, s 12 brankami 24 přihrávkami společně s parťákem Fořtem nejproduktivnější hráč Zlína uplynulé sezony.

Co jste při pobytu na ledě zjistil?
Že mě jizva mě v brusli netlačí. Když jsem se odrážel lehce, nic jsem necítil ani při obratech. Ale naplno by to nešlo a nechci nic zbytečně uspěchat. Takže rozhýbu achilovku na kole. Pak do toho vletím.

Na jak dlouho ještě hokejovou výstroj odložíte?
Těžko říct. Jeden den je to pecka, kdy si říkám, že je to perfektní. Druhý den je to ale horší. Můj vlastní termín je, že bych to mohl zkusit za dva tři týdny. Ale jestli to půjde, to nedokážu říct. Buď se nachystám na start extraligy, nebo bohužel začnu později. Svět se nezboří.

Jaké jsou prognózy lékařů?
Po nějakých deseti týdnech je možná nějaká zátěž. Aspoň podle toho, co jsem se bavil s kluky, kteří si tím prošli. Šlapání mi nevadí, takže budu fyzičku dohánět hodně na kole. Pak je to individuální. Každý snese něco jiného, každému se achilovka rozhýbává jinak. Kdyby to šlo po dvanácti týdnech, bylo by to super.

Je to vaše nejtěžší zranění v kariéře?
Nejtěžší ve smyslu toho, že má nejdelší dobu léčení. Ale třeba rameno a jeho rozhýbávání bylo pro mě horší. Tohle mě nijak nebolí a ani nebolelo, když mi achilovka praskla. Nic jsem necítil ani po operaci. Akorát proces rozhýbávání je dlouhý, což je jediná nepříjemná věc. Doufám, že mě to pak nebude nijak omezovat.

Když jste ke zranění v tréninku přišel, muselo to být psychicky náročné, protože co jste do té doby natrénoval, je pryč…
Jasně. Nikdy jsem nezažil, že bych vynechal letní přípravu. Ve Zlíně mi řekli, že návrat může trvat až pět, šest měsíců. V Olomouci jsem se dozvěděl, že je to pravda, ale samozřejmě jde proces léčení urychlit na tři měsíce. To mě povzbudilo. Tímto jsem získal naději, že bych mohl začátek sezony stihnout. Když už to přišlo, bylo pro mě lepší, že jsem se zranil na začátku letní přípravy. Horší by bylo, kdybych odtrénoval celou letní přípravu a zranil se poslední týden. To by bylo na palici ještě náročnější.

Rád hráváte i fotbal. Budete s ním muset skončit?
Pořád si myslím, že člověk by měl dělat věci jako předtím. Jestli mi doktor řekl, abych fotbal nehrál, přestanu. Ale rád bych dělal věci jako doteď. Nebude to po půl roce na nějaké přeskakování překážek, ale jak budu běhat a věnovat se dalším věcem, chci hrát i fotbal, tenis, jezdit na kole. Nemyslím, že by to měl být problém.

Víte, z čeho vzniklo zranění?
Přihodilo se mi to, když jsem skákal přes překážky. Většinou je to z přetížení a únavy. Ale tím, že jsem předtím nic necítil, tak jsem netušil, že se může něco stát. Kdybych měl nějaké náznaky, tak bych si řekl, že jsem blb, že jsem to přepálil. Achilovka praskla z ničeho nic.

A bolest jste tedy necítil?
Při překážkovém běhu jsem doskočil a myslel si, že mě Kuba Herman skočil zezadu na nohu. Otočil jsem se a viděl, že za mnou nikdo není. Při došlapu jsem měl zvláštní pocit. Věděl jsem, že je něco špatně, ale myslel si, že s lýtkem. Až po sonu mi řekli, že jsem si urval celou achilovku.

Uplynulou sezonu jste měl bodově plodnou, na druhou stranu jste ji kvůli zranění ramene nedohrál a nyní léčíte achilovku. Nekazí vám to trochu náladu?
Zranění k hokeji patří. Kdybychom nehráli o play-off, už bych nehrál. Ale chtěl jsem ještě naskočit. Zkusil jsem dva zápasy, ale bolelo mě to. Necítil jsem se na sto procent a je lepší, ať hrají kluci, co se o to porvou, než abych se tam někde motal. Z tohoto hlediska to bylo zvláštní, ale většinu sezony jsem odehrál. Jsou hráči, kteří by za to byli rádi. Nedávno jsem četl něco s Václavem Nedorostem, který prožil snad osmnáct operací. Takže si říkám, že sice nejsem nejmladší, ale ke sportu to patří.

Bude složitější na výborné výkony navázat?
Samozřejmě že bez letní přípravy to bude těžké. Ale na druhou stranu je měsíc a půl do startu soutěže a na kole můžu hodně věcí dohnat. Pak hodně pracuje hlava. Když se člověku daří, dá nějaký gól, tak přestane myslet, že je bez letní přípravy. Ale zase když nedáte deset zápasů gól, tak to házíte na to, že jste neměl přípravu. Chci se s tím poprat. Věřím, že nebudu do počtu a že budeme vyhrávat.

Stihl jste si aspoň užít dovolenou?
Ne. Když mi sundali sádru, tak bylo po letní přípravě. Mohl jsem vyrazit k moři, ale měl jsem strach z cestování, že mi noha oteče a nebudu vědět, co s tím. Raději jsem zůstal doma s rodinou. Nějak mi to nechybělo. Tím, že jsem měl šest týdnů sádru, o nic jsem nepřišel.