S klubem toho zažil skutečně hodně. V sezoně 2013/2014 nechyběl u mistrovského titulu, rovněž však byl součástí neúspěšného předchozího ročníku, ve kterém Berani skončili předposlední. A ani Ondráček nebyl se svými výkony spokojený. „Musím být soudný a podívat se pravdě do očí. Hokejově to byl špatný rok, což hodně zapříčinila měsíční tréninková absence. Hokej mám postavený na bojovnosti a bruslení. Když člověk nemá natrénováno, tak to pak jde těžko. Z mého osobního hlediska tak panovala nespokojenost,“ připouští zkušený forvard, který v 50 zápasech nasbíral 8 kanadských bodů.

Jak vám v pondělí bylo, když Berani zahájili přípravu a vy jste na ni po 14 letech chyběl?
Normálně jako každý jiný den, nic zvláštního jsem nepociťoval. Přípravu si teď dělám sám, šel jsem si zatrénovat – na co jsem byl zvyklý z dřívějška. Vzhledem k dříve urvané achillovce ji budu chtít pošeštřit, méně běhat a o to více využívat kolo.

Jak se odehrál samotný konec ve Zlíně?
Dozvěděl jsem se to přes agenta. O týden později také od Patrika Kamase s Jirkou Marušákem (jednatelé Beranů – pozn red.), se kterými jsem vedl schůzku. Oznámili mi, co a jak. S trenérem jsem ale o konci nemluvil.

Co podle vás za koncem stálo?
Abych řekl pravdu, tak netuším. Je těžké to hodnotit. Musel byste se zeptat pana trenéra, nerad bych o tom spekuloval. Při schůzce s Patrikem a Medunou (Jiří Marušák – pozn.red.) jsme se bavili férově. Je fajn, že jsme se dohodli, rozešli jsme se v dobrém.

Měl jste menší náznaky, že by k vašemu konci mělo dojít?
Upřímně jsem si myslel, že k tomu dojde přímo po sezoně. Na pohovoru však nic takového nepadlo, třeba ani zmínka o výměně, tak jsem to nijak neřešil. Myslel jsem si, že to bude v pohodě a ve Zlíně začnu přípravu. Za měsíc mi bez jakýchkoliv náznaků oznámili konec.

Co se ve vás odehrávalo, když jste se dozvěděl o konci v klubu?
První dva dny mě to samozřejmě hlodalo a štvalo. Když to řeknu špatně, tak kdybych to věděl dříve, tak bych už touto dobou mohl mít domluvené angažmá a nemusel řešit danou situaci. Třeba by se nějaké týmy ozvaly. K 15. či 20. dubnu má totiž většina mužstev v extralize kádr nachystaný. Navíc nejsem takový hráč, na kterého by někde čekali 20. května. Člověku ale nakonec stejně nezbývá nic jiného než se připravit na další sezonu a ukázat, že to třeba byla chyba.

Ve Zlíně jste strávil většinu kariéry. Bude se vám odcházet těžko po tolika letech?
Tak to neberu. Věřím, že najdu angažmá, které mi třeba vyjde a budu v něm spokojený. Hokej je v tom hezký, že nevíte, co se stane. Když vezmu pondělní finále, tak Kacetl (Ondřej Kacetl, mistr extraligy se Třincem – pozn. red.) byl nechtěný a dnes ho nosí na ramenou.

Už jste nějaké nabídky obdržel?
Zatím to nechávám na agentovi. Něco se rýsuje, konkrétně ale zatím mluvit nechci, podrobnější informace nevím. Čekám, až dá vědět. Poté se sejdeme a rozhodneme.

Co by pro vás byla ideální varianta?
Ideálně ještě extraliga. Při tomto datu ale upřímně netuším, kdo projeví zájem a případně do toho půjde. Podle toho bych jednal. Klidně bych ale zvolil zahraničí. Bylo by to krásné.

Vaši bývalí spoluhráči Michal Popelka, Oldřich Horák hráli ve Francii. Na české hokejové poměry tedy menší exotika. Neláká vás to?
Mluvili jsme o tom, s kluky jsem si psal, vesměs si to chválili. Domnívám se ale, že ještě nejsem tak starý a na Francii mám čas. Že ještě můžu něco ukázat a případně udělat nějaký úspěch. Pokud to však bude jediná varianta, tak tam asi půjdu. Zájem zatím nebyl, nabídku jsme neposílali, nechávám to na později. Co tak vím, hráče stejně podepisují až k srpnu.

Z reálnějších variant se může nabízet Vsetín. Sice je to až druhá nejvyšší soutěž, ale ambiciózní celek a vaše zkušenosti by mu mohly pomoci…
Určitě by to byla varianta. I vzhledem k dojíždění. Mluvil jsem s Radimem Tesaříkem. (sportovní manažer Vsetína – pozn. red.) Říkal jsem mu, ať mi dá čas, že si třeba za týden zavoláme. Nechtěl jsem nic slibovat a pak na to hodit vidle. Za Vsetín jsem hrál přibližně ve dvaceti a bylo to super. Možná na to zase navážu.

Až na epizodní role v jiných mužstvech jste hrál pouze ve Zlíně. Jaké pro vás bude přejít do jiné kabiny? Bude to nějaká hokejová, životní výzva?
Z různých kabin znám hodně kluků, v tom bych problém neviděl. Něco jiného by byla nová zahraniční kabina. Byla by to výzva pro rodinu i pro mě. Na druhou stranu by to mohlo být super, změna by si třeba sedla.

Když se ohlédnete za vašim celkovým působením ve Zlíně, tak určitě bude radostné…
Kdyby mi někdo ve dvaceti řekl, že tak dlouho budu hrát extraligu, tak bych mu nevěřil. Nebyl jsem takový, že bych pomýšlel na zahraničí. Byl jsem soudný a věděl, že spíše patřím do třetí čtvrté lajny, ve které budu odvádět černou práci. Než abych vymýšlel akce jako Holas (Petr Holík – pozn. red.) nebo Lešoun (Petr Leška – pozn. red.). Za takovou kariéru jsem rád.

Z osobního hlediska se vám především dařilo v sezoně 2018/2019, kdy jste byl nejproduktivnějším hráčem mužstva…
Osobně tato sezona byla parádní. S Pavlem Kubišem a Tomášem Fořtem jsme si rozuměli a to nejen na ledě. Fungovalo nám to. Škoda, že jsme nedostali další pořádnou šanci. Buď jsem byl zraněný já nebo potom Tomáš.
Když to vezmu z týmového hlediska, tak i když jsme třeba vypadli ve čtvrtfinále, tak jsme měli perfektní základní část. Byly to klidnější sezony, než co jsme zažívali poslední rok.

Co tedy budete považovat za největší týmové okamžiky?
Určitě to bylo finále s Plzní a další rok titul. Jsou to hezké vzpomínky. S kluky jsme si pouštěli videa a je to nějaká doba. (s úsměvem) Pro zlínský hokej to byl úspěch. Teď to chce pouze navázat na to, aby hokej šel nahoru.

Čím to podle vás je, že zlínský hokej v posledních letech není až tak výrazný?
Dříve z juniorů do prvního týmu chodilo hodně talentovaných kluků jako Petr Zámorský nebo Holas. Už byli nachystaní na extraligu. Dnes mládež není taková. Šanci dostali Vojta Dobiáš, Matěj Sebera, kteří jsou šikovní. Pokud budou dobře pracovat, tak hokejově můžou dosáhnout hodně.