Za Berany odehrál 661 soutěžních zápasů, připsal si 165 kanadských bodů (72+93). V sezoně 2013/2014 byl součástí mistrovského titulu. Není divu, že ke Zlínu chová respekt. „Nejsem ten typ hráče, který by to hecoval, žďuchal. Budu se snažit hrát svůj hokej, být platný týmu a od těchto věcí se oprostit. Akorát bych tím odvracel pozornost od hry, což nechci,“ odmítá Jiří Ondráček, že by zítřejší zápas proti někdejšímu zaměstnavateli měl být vyhecovanější.

Očekáváte přesto, že zítra na vás padne nostalgie?
Vzhledem k tomu, že jsem něco podobného nezažil, tak to nyní nedokážu posoudit. Možná to tak skutečně bude, až do Zlína přijedu. Vše totiž bylo super. Něco se mi třeba vybaví. Každopádně bude zvláštní proti klukům nastoupit, s Piškotem (Pavel Kubiš – pozn. red.) jsem hrál patnáct let. Budu však chtít ukázat, že umím hrát hokej a vyhrát.

Za první mužstvo Beranů jste nastoupil k 661 soutěžním zápasům. Očekáváte větší odezvu od zlínských fanoušků?
Nemyslím si, že by od fanoušků měla přijít větší odezva. Za klub jsem odehrál dost sezon, nejlépe, jak jsem mohl. Musí posoudit druzí, zda jsem hrál dobře a byl mužstvu platný. Měli jsme však úspěch a rád na to vzpomínám. I kdyby fanoušci na mě pískali, nebo nadávali, tak jsem zkušený, a případně bych si s tím měl poradit.

Ve Zlíně jste skončil před necelým půl rokem. Předpokládám, že s bývalými spoluhráči jste stále v kontaktu…
V kontaktu jsme pořád, s kluky si píšeme, voláme. Dá se říct, že po každém zápasem si dáme vědět s Piškotem či Tomášem Fořtem – jak to vypadalo, jak se hrálo, jaké to bylo u nás. Věřím, že vztahy nevyprchají. Rád je uvidím, někdy s nimi zajdu na pivo. Ve Zlíně jsem strávil dost roků na to, abych to jen tak ukončil.

Právě Tomáš Fořt se stal novým kapitánem Beranů. Očekával jste to?
Na jednu stranu jsem si myslel, že to bude Piškot. Na té druhé Fořťáka znám, je to pracovitý a poctivý kluk. Když jsme spolu hrávali, tak nic nevypustil. Má ideální věk, dobře ví, co od hokeje očekávat. Určitě to není špatná volba. Stejně jako by to byl Piškot nebo třeba Tonda Honejsek.

Kluci už hrají extraligu dlouho. V kabině jsou také starší hráči jako Tomáš Žižka nebo Ondra Němec, kteří si řeknou své a nemusí mít „C“. Pro Fořťáka je to odměna za to, kdy strávil roky v první lize a čekal na šanci. Vybojoval si ji. Zaslouží si to. Jedině dobře, že si ho kabina zvolila.

Jak vůbec máte čas sledovat Berany?
Když jsme třeba dohráli s Třincem, tak jsem ještě viděl jednu třetinu proti Litvínovu. Pokud můžu, tak se na zápas kluků podívám. Pořád jim fandím. V klubu jsem strávil řadu let, není důvod mu nepřát. Akorát zítra by se jim moc dařilo nemuselo. (se smíchem)

Vypadá to, že ke klubu stále máte obrovský vztah…
Ze Zlína pocházím, mám tam přátelé. Konec by stejně jednou musel přijít, navíc jsem se s nikým nerozešel. Všichni je odepisují, to jsme však už zažívali poslední roky. Věřím, že to zvládnou. Nejprve se ale dívám na nás, určitě chceme být před nimi. Až poté můžeme fandit Zlínu. (s úsměvem)

Jak vypadaly vaše další kroky po konci ve Zlíně?
Když jsem skončil ve Zlíně, tak jsem věděl, že přijde něco nového. Nečekal jsem však, že to bude trvat tak dlouho. Nabídky nebyly takové, aby mě oslovily, musím taky řešit rodinu a některé záležitosti pro ni nebyly. Nechtěl bych to dělat za každou cenu, aby se někde necítila dobře.

Začal jsem trénovat na Vsetíně, kde se mi hodně líbilo, byla tam super parta, perfektní tréninky. Navíc je to blízko domova, znám Romana Vlacha, ještě tam trénoval Kuděl (Tomáš Kudělka – pozn. red.). Pořád to však nevypadalo, že bychom se domluvili. Mezitím zavolali z Českých Budějovicích, za což jsem byl hodně rád. Od prvního tréninku jsem věděl, že po loňské nevydařené sezoně jdou za úspěchem. Hráči zde rozhodně mají kvalitu.

Zatím to vypadá, že jste se skvěle usadil. V přípravě jste zaznamenal 4+1, ve druhém kole extraligy proti Kladnu jste asistoval na dvě branky…
Nastupovat vedle hráčů jako je Gulaš či Pech je skvělé. Jen za včerejšek (neděle proti Kladnu – pozn. red.) jsem měl asi pět šancí. Hodně si to užívám, baví mě každý den trénovat a hrát zápasy, dostávám velký prostor.

Vedle vás nastupuje právě duo Gulaš, Pech. O tom se vám někdy v červnu červenci asi ani nezdálo…
Abych řekl pravdu, tak něco takového jsem už nečekával. Na druhou stranu jsem si říkal, že zkusím počkat do začátku extraligy v případě, že někomu se nepodaří start, někdo se zraní a kluby budou někoho hledat. Nastupovat vedle nich je vážně super. Věřím, že budu mužstvu platný.

České Budějovice před sezonou výrazně posílily, kromě Gulaše s Pechem přišli Jindřich Abdul nebo brankář Dominik Hrachovina…
Jindra před extraligou odehrál snad jen dva zápasy, ještě se do toho dostává. Své velké kvality potvrdil proti Kladnu, jde vidět, že hrál v KHL i nároďáku. Hrášek je výborný brankář, sice teď naposledy dostal pět branek, tři však po nějakých odrazech od bruslí, což se nedalo chytnout. Snad mu pomůžeme dobrým zápasem, aby se odrazil a zvedl sebevědomí. Navíc se nám ještě vrátí Péťa Šenkeřík, který je zraněný.

Už máte za sebou soutěžní zápas před fanoušky Českých Budějovic. Jaké to pro vás bylo?
Bylo to super! Proti Kladnu na nás přišlo šest tisíc lidí. Pamatuji si, když jsem sem přijel v devatenácti letech, tak to bylo peklo. Zdejší fanoušci se dají přirovnat těm zlínským, rovněž tady je výborná atmosféra. Před takovou kulisou se hraje výborně. Oproti loňské sezoně bez lidí se to nedá porovnat, člověk se jinak vyhecuje, zápasy s diváky mají své kouzlo. Bez nich to snad pro mě ani není sport, člověka to tolik nebaví.