„Už jsme v trochu jiných pozicích,“ usmívá se David Ostřížek, útočník hokejistů PSG Zlín, při zmínce na svého někdejšího parťáka, se kterým válel ve druhé dorostenecké lize. „Sem tam si napíšeme, ale neotravuju ho často. Vždycky si zanadáváme, jak je to na h…,“ usmál se.

Po výměně z Olomouce za Romana Vlacha byl po osmi zápasech v kolonce bodů na nule. První trefy se dočkal až v neděli v Třinci.

„Ulevilo se mi. Je to i zadostiučinění. Přes ten trejd a všechno, co kolem toho bylo, se mi povedlo zapsat do tabulek,“ oddechl si po včerejším dopoledním tréninku.

Zatímco syn někdejšího zlínského trenéra na Hané v novém prostředí v produktivitě procitl a hned po příchodu se stal jedním z tahounů, dává góly a boduje, Ostřížek je ve Zlíně zatím jen záplatou ve čtvrté formaci s defenzivními úkoly.

„Roman šel za mě na třetího centra, pak se ale Olomouci dva střední útočníci zranili. Je to trochu jiná situace. Já za něj přišel do čtvrté lajny,“ vysvětluje Ostřížek okolnosti.

Jasně, jeho čísla jsou bídná.

Jenže na střídačce vám nenaskakují kanadské body ale maximálně husina z promrznutí.

„Srovnávat to nejde. Byl bych sám proti sobě, kdybych si říkal, že Vlašák je tak dobrý, že přijde a válí. Je rozdíl, jestli hrajete patnáct, nebo osm minut,“ ví někdejší útočník Třince, Brna a Olomouce.

Jenže srovnání statistik mu v Olomouci dávali sežrat. „Ne, tohle neřeším,“ tvrdí však Ostřížek, který se v neděli v Třinci (1:2 v prodl.) zapsal mezi střelce počtvrté v sezoně. Až v devátém zápase v dresu Zlína.

„Něco jsem v Třinci odehrál, ale vždycky jsem tam byl spíš do počtu. Spíš je zajímavé, že se mi tam daří,“ připomněl Ostřížek svůj pátý gól na ledě Třince za poslední dva roky.

Předchozí čtyři ještě dal v dresu Brna a Olomouce. Domů do Frýdku-Místku to má jen dvacet kilometrů.

Navíc se trefil před zraky svého táty a mladšího bratra.

„Akorát mamka nemohla, musí se starat o babičku. Psala mi po zápase zprávu. Viděla to, takže dobré,“ usmíval se Ostřížek, který si svou gólovou tečí Matějíčkovy rány z 23. minuty vůbec nebyl jistý.

„Chvilku jsem nevěděl, že je to v bráně. Až pak jsem to tam viděl, tak si říkám: Ty jo, gól.“

Po svém příchodu do Baťova města si plánoval, jak si najde pronájem, ale sezonu prý už dokončí na jednom ze zlínských hotelů.

„Sehnal jsem si ledničku do auta. Mám ji v koupelně, jelikož tam nejde nahnat teplý vzduch a je tam permanentně strašná kosa. Ale už to tam nějak vydržím,“ mávl rukou Ostřížek.

Ve Zlíně po Vlachovi zdědil číslo osmnáct, jenže k Ostřížkovi patří od juniorky numero 44, které však nyní ve Zlíně nosí mistr světa z roku 2010 a persona Miroslav Blaťák.

Ten s Ostřížkem po včerejším tréninku na ledě dlouze rozmlouval. O změně čísla na dresu to prý nebylo.

„Ne, to bych si nedovolil,“ culil se Ostřížek, který vždy obdivoval hokejové dovednosti lídra „žraloků“ ze San Jose Joa Thorntona.

„Co on dokáže vymyslet za nahrávky. Je úžasné ho sledovat.“

Zato sledování „highlightů“ starého známého z gymplu Paláta v NHL trochu začal šidit.

„Teď jsem trochu přestal. Ale průběžně jsem ho sledoval celou sezonu. Tampě se moc nedařilo, trápili se.

Psal mi, že mají deku a nemůžou se z toho vyhrabat. Ale už se zase zvedají, šance na play-off mají,“ hlásí.

Jo, ty zatím mají ještě i ve Zlíně. Ovšem se ztrátou čtyř bodů na desátou Plzeň by dnešní ztráta v dohrávce ve Vítkovicích už klidně mohla znamenat sbohem reálných nadějí na play-off.

„Proto musíme vyhrát za tři body. Od toho se bude odvíjet zbytek sezony. Jestliže zítra nevyhrajeme, bude to hodně těžké. Nervozita a zdravé naštvání, že už musíme, přijde před zápasem,“ tuší Ostřížek, který se rád podívá na filmově ztvárněné parodie Bláznivá střela nebo Žhavé výstřely.

„To mě baví,“ vyhrkl se šibalským úsměvem.

Teď ještě, aby to pro zlínské naděje na předkolo play-off nebyl dnes ten legendární Vinnetoův „Poslední výstřel“.