V klubu jste skončil v dubnu. Jak se od příchodu trenéra Miloše Říhy mladšího a tehdejšího GM Roberta Hamrly řešila vaše budoucnost?
Byl jsem pod smlouvou, budoucnost jsem tehdy neřešil. S trenérem jsme se o tom bavili až v polovině února, kdy se mi úplně nedařilo, měl jsem horší výkonnost. Situaci jsme rozebrali, v té době mi řekl, že se mnou počítá i na další sezonu, ať nemám strach. Pak jsem 25. dubna dostal výpověď. Klub mi ještě nabídl nespecifikovanou nabídku, chtěl jsem však ještě hrát.

Vycítil jste od trenéra nedůvěru?
Trenér se mnou hodně komunikoval, řešil se mnou některé věci. Několikrát jsem mu řekl, že v sezoně beru jakoukoliv roli, hlavně jsem chtěl týmový úspěch. Když někdo měl lepší formu, tak jsem to plně respektoval. Nevidím problém, když někdo hraje víc, nebo míň, trenér za nás nese odpovědnost.

Jak jste váš předčasný konec přijal?
Asi tak, jako když dostanete výpověď. (hořký úsměv) Hlavně jsem nerozuměl a nepochopil jedno odůvodnění, které mi bylo řečeno.

Můžete ho přiblížit?
Nebylo tolik směřováno k mým výkonům na ledě, ale mé absenci ve finále proti Vsetínu. Podle lidí, kteří o mně rozhodli, jsem mohl nastoupit. Bylo mi to tak naznačeno. Ve skutečnosti to nešlo, měl jsem trhlinu v tříslu, kterou mi doktoři později našli.

Jak na to v klubu reagovali?
Nijak zvlášť. Před finále mi tam nenašli žádnou trhlinu, mikroruptura nešla vidět. Pak jsem hrál tři zápasy s Kladnem, po nich jsem v podstatě ani nezvedl nohu. Na další vyšetření jsem šel až po baráži, týden po ukončení spolupráce. Důvodů mého konce však asi bylo víc.

Osudové zranění
Byl to jeden z momentů play-off. Berani ve třetí třetině třetího semifinále proti Třebíči herně tahali za kratší konec, i v hledišti to vypadalo mdle.
Vše znovu nastartoval Pavel Kubiš. Jako správný kapitán během jediné minuty dvakrát v útočném pásmu u mantinelu předvedl ukázkový bodyček, čímž opětovně nakopl hráče i téměř zaplněný stadion.
„Byli jsme trochu v útlumu, pak jsme to pár vteřin před koncem zápasu rozhodli,“ připomněl Kubiš vítěznou trefu Langa, která domácí poslala do vedení 2:1 na zápasy.
Svoji aktivitu však patrně odnesl zraněním.
„Během jednoho střídání jsem to tam dvakrát dohrál, pak jsem ucítil pálení v břichu. O tři střídání později mě bolelo tříslo, byla to taková křeč. Pak to začalo píchat, už to nešlo,“ ohlédl se zkušený útočník za svým předposledním domácím utkání v dresu ševců.
„Nedokážu však posoudit, zda se to stalo přímo při těch soubojích, klidně to mohlo být při jiné situaci. Na druhou stranu je pravda, že jsem poté ucítil to pálení.“
Zranění si přivodil před více než čtvrt rokem. V posledních týdnech se už věnuje tréninku.
„Měsíc už trénuju naplno, bez jakéhokoliv omezení. Uvidíme, co to udělá na ledě,“ dodal extraligový šampion ze sezony 2013/2014, jež by se poprvé v dresu Valachů měl sklouznout 27. července, kdy loňskému finalistovi Chance ligy začíná příprava na ledě.

Jaké mohly být ony důvody?
O tom jsme se nebavili, řečeno mi to nebylo. Zda se jednalo o herní důvody nebo něco jiného už musí posoudit vedení. Absolutně si však nemyslím, že bych s někým měl problém.

U A-týmu Beranů jste strávil téměř dvě dekády. Po předchozích peripetiích by i pro vás osobně muselo být finále se Vsetínem určitým vrcholem kariéry, ne?
Vezměte si domácí zápas se Slavií – přišlo snad 800 lidí, ti jí navíc fandili. V kontextu toho jsme pak na konci sezony měli plný stadion, město žilo hokejem. Neznám sportovce, který by takové zápasy nechtěl hrát.

Po finále se Vsetínem jste odehrál ještě jedno domácí utkání, to závěrečné v baráži proti Kladnu. O konci jste se dozvěděl až po sezoně, neměl jste šanci se rozloučit s fanoušky. Jak jste to vzal?
Dost mě mrzí, že k tomu nedošlo. Trápilo mě však už i to, že jsem nemohl být na ledě při předávání poháru Chance ligy, ta atmosféra byla fantastická! Klubu jsem to samozřejmě hodně přál, sledovat to z tribuny je však náročný.

S Berany jste jako kapitán sestoupil, nepovedlo se vám ani vrátit do extraligy. Jak to vnímáte z tohoto pohledu?
V týmu je sice přes 20 hráčů, jako kapitán však za neúspěch nesete větší odpovědnost. Měl jsem prsty právě i v sestupu. O rok později jsem skončil. Třeba je to spravedlivé. Když jako manažer neuspějete ve své funkci, tak za to taky nese odpovědnost.

Vyčítal jste si poslední neúspěchy?
Mám takovou povahu, že prožívám všechno, neúspěch jsem si vnitřně bral. Pokud máte k práci vztah, tak to prožíváte.

Bývalý kapitán hokejových Beranů Pavel Kubiš.
Přestupová bomba! Bývalý kapitán Beranů Kubiš zamířil k rivalovi do Vsetína

Ve Zlíně jste skončil na konci dubna. Jaké byly vaše další kroky?
Jakmile se to dostalo do médií, tak jsem obdržel nabídky. Zvažoval jsem co a jak, v hokeji jsem i přes svůj věk rozhodně chtěl pokračovat. Pak jsem už řešil, co mi bude dávat smysl, k tomu jsem lítal po doktorech, zranění třísla se táhlo docela dlouho. Čekal jsem, než se to zahojí, abych mohl podepsat smlouvu.

Je vám 38 let. Neměl jste pochybnosti o svém pokračování?
Hned jsem chtěl pokračovat, ještě zažít úspěch! Když jsem po onom oznámení přijel domů, tak jsme to řešili s přítelkyní. Ještě mi dala zelenou, že se mnou půjde kamkoliv. (se smíchem) Tato podpora pro mě byla uklidňující.

Bylo ve hře zahraničí?
Tuto možnost jsme řešili. Největší smysl mi dal právě Vsetín.

Příchod na Valašsko byl oznámený na konci června. Proč jste se rozhodl právě pro tuto volbu?
Vsetín je hokejové město, má fanouškovskou základnu, při zápasech skvělou atmosférou na stadionu. V posledních dvou letech byl navíc ve finále první ligy. V mém věku hrály roli i ambice, klub chce navázat na minulé sezony. Je to i kousek od Zlína, navíc čekáme rodinu.

U Beranů jste včetně působení u mládeže strávil přes dvě dekády, byl jste jeho kapitán. Teď přicházíte na Vsetín, velkému rivalovi. Jak jste tyto okolnosti zvažoval i vzhledem k vypjatému závěru loňské sezony?
Abych řekl pravdu, tak vůbec ne, ve Zlíně mi byla ukončena smlouva. Když to povím blbě, tak potřebuju nakrmit rodinu, dopřát jí zázemí. Nemůžu se dívat na lidi okolo mě, ale na to, co je důležité právě pro rodinu.

Útočník Zlína Pavel Kubiš
Šok u Beranů! Končí kapitán Kubiš či Honejsek

Nad reakcemi fanoušků jste tedy nepřemýšlel?
Určitě přemýšlel, věděl jsem, že to bude třaskavé téma. Snažil jsem se však nemyslet na to, že mě někdo bude odsuzovat. Dál jsem chtěl hrát hokej, nejlepší nabídka pak přišla právě od Vsetína.

Vsetín oznámil váš příchod před týdnem. Máte už nějaké reakce?
Kamarádi a známí to věděli dopředu, řekli, že mi to přejí. Setkal jsem se s pozitivními reakcemi. Strašně mě to potěšilo.

Začátkem října se uskuteční první vzájemný zápas sezony mezi Vsetínem a Zlínem…
Ve Zlíně jsem od dorostu strávil přes 23 roků, lhal bych tak, že mi to bude jedno. Bude to hodně zvláštní zápas, speciální nádech, ale to každé derby. Zlínské fanoušky respektuji, teď ale budu chtít odvádět co nejlepší výkony za Vsetín. Pro mě to bude prvořadé.

O měsíc a půl později se bude hrát ve Zlíně. Jak se na to těšíte?
Celý život jsem v dospělé kategorii hrál za jeden klub, něco takového jsem nikdy nezažil. Specifický zápas jsem v loňské sezoně absolvoval v Třebíči, kde jsem strávil většinu mládežnické kariéry. Pocity zažiju až den před zápasem, teď si to nepřipouštím.

Očekáváte od fanoušků Zlína pískání? Jste na to případně připraven?
Nikdy jsem nedával jeden gól za druhým, hru mám založenou na určitém standartu. Je tak možné, že lidé na mě budou pískat nebo i bučet.