Moravák to je, o tom žádná. Kořeny někdejšího výborného obránce však sahají do druhého největší města republiky Brna, odkud se ve 22 letech vydal do Vsetína. I přesto ho derby dokázalo vtáhnout do hry. „Sice jsem se nenarodil ani v jednom z měst, dokázal jsem však vycítit, že pro diváky je to velice atraktivní zápas. I pro samotné hráče to bylo něco neobyčejného, vždyť někteří prošlí mládeží jednoho týmu a pak v budoucnu hráli za druhé mužstvo. Rivalita obou klubů byla po celou dobu velká,“ vzpomíná Pavel Zubíček.

Jak jste derby vnímal osobně?
Když se derby vždy blížilo, tak v kabině už bylo cítit větší napětí než před ostatními zápasy. Byla tam odlišná atmosféra, šlo poznat, že je před námi důležitější utkání. Postupně mě to vtáhlo do děje, dobře jsem poznal specifičnost utkání. Navíc jsem prošel oběma mužstvy, derby jsem tak hrál proti bývalým spoluhráčům. Za oba kluby jsem absolvoval více než 10 sezon.

Máte z derby nějaký silný zážitek?
Osobně nikoliv. Navíc je to už nějaká doba, co jsem v jednom nebo druhém klubu skončil. Co si však vybavuji, tak se několikrát vzpomínalo na dobu, kdy Vsetín vyhrál ve Zlíně úplně první finále.

Zažil jste fanoušky Vsetína i Zlína. Jací byli?
Ve Vsetíně i Zlíně jsem působil v době, když se jim dařilo, v tomto ohledu jsem měl štěstí. Fanoušci obou táborů mně přišli výborní – na Lapači to je menší, atmosféra tam zato byla o to bouřlivější. Výbornou až neuvěřitelnou atmosféru však rovněž dokázali vytvořit fandové ve Zlíně. Základny obou táborů vytvářely pro soupeře nepříjemné prostředí.

Horst Valášek.
Horst Valášek: Rivalita mezi kluby otupěla

Prozradíte, kteří fanoušci vám přeci jen přirostli více k srdci?
Měl jsem rád oba tábory! Nejde tak říct, že by mi byli bližší fanoušci Vsetína nebo Zlína. Jako domácí hráč jsem si užíval zápasy v obou domácích prostředí, bylo to skvělé.

Ve Vsetíně jste vybojoval čtyři mistrovské tituly. Jaká to pro vás byla éra?
Zažil jsem tam moc krásné roky, byl jsem součástí něčeho opravdu výjimečného. Kromě kvalitního týmu jsme měli i výbornou partu lidí, hokej mě hodně bavil. Na čtyři tituly pochopitelně zapomenout nejde, je to moc hezká. vzpomínka. Velmi rád ale vzpomínám i na titul se Zlínem. Obojí bylo nádherné. Na druhou stranu je to už docela dávno. (úsměv)

Po odchodu ze Vsetína jste se oklikou přes Šumperk a České Budějovice dostal do Zlína. Váhal jste, zda kvůli rivalitě k Beranům odejít?
Do Zlína jsem byl tehdy vyměněný…Upřímně mě ale potěšilo, že se vracím zpátky na Moravu. Užíval jsem si zdejší prostředí, kraj, lidi. Ve Vsetíně se mi hodně líbilo, občas jsem jezdil právě i do Zlína. Měl jsem tu kamarády.

Vyčetli vám to někdy fanoušci Vsetína?
Vůbec ne! Nemyslím si, že bych byl taková osobnost, abych fanouškům stál za zmínku. (úsměv)

Brankář Beranů Daniel Huf.
Nejhorších bylo posledních deset minut, přiznává Huf. Radost byla obrovská

Ve Zlíně jste odehrál přes 300 zápasů, v sezoně 2003/2004 slavil váš pátý extraligový titul…
Pátý titul byl pro mě velmi silný zážitek. Přeci jen jsem už byl zase o něco starší, měl jsem trochu jinou a větší roli v mužstvu. Klub navíc vybojoval premiérovou trofej. Hodně jsem to prožíval. Rozhodně tím ale nechci říct, že by tituly se Vsetínem byly méněcennější. Získal jsem je s oběma kluby a jsem za to moc rád.

Vsetín i Zlín momentálně působí ve druhé nejvyšší soutěži, v sobotu (17.30 hodin, Zimní stadion Luďka Čajky) se po patnácti letech proti sobě postaví v soutěžním zápasem. Jak vám je při pohledu na oba kluby?
Sestup Zlína byl trochu šok, Vsetín delší dobu hraje na špici soutěže. Oběma klubům přeji, aby se co nejdříve dostaly do extraligy. A to nejen díky skvělým fanouškům! Pochopitelně však ne na úkor Komety. (se smíchem)