„Rád pojedu. Doufám, že se tam ukážu,“ přeje si Holík, který v neděli třemi body za góly a dvě asistence režíroval nedělní výhru proti Mladé Boleslavi a bodoval po Novém roce v sedmi z posledních osmi zápasů.

Kde se ve vás vzala lednová pohoda?

Těžko říct. I v minulé sezoně jsem začal bodovat až později. Asi se ke mně přiklonilo štěstíčko.

Jen tím to zřejmě nebude…

Začalo se dařit týmu. Když jsme se pomalu zvedali, udělali jsme si tady větší pohodu. Pak vám vyskočí i individuální body. Cítím, že forma jde ve srovnání se začátkem sezony nahoru. Doufám, že to vydrží.

Co vás brzdilo, když jste v prosinci musel odmítnout reprezentační pozvánku?

Měl jsem problémy se zády a páteří. Bolest se stupňovala, až mi to střílelo do kyčlí. Po reprezentační přestávce jsem nehrál ani zápasy, nemohl jsem ani bruslit. Limitovalo mě to, už před reprezentační pozvánkou jsem tři čtyři zápasy odehrál na šedesát procent. A myslím, že to na mně šlo vidět.

Neměl jste obavy, aby se s vámi zranění netáhla?

Měl, byl jsem i na vyšetření a rezonanci. Bál jsem se, aby to nebylo něco vážného. Nakonec to tolik vážné není, ale i tak mě to limitovalo. Měl jsem skřípnutý nerv, musel jsem k neurologovi na rehabilitace a cvičení. Nyní se zádům musím věnovat každý den, abych byl v pohodě.

Opět jste dostal pozvánku do národního týmu. Už vám nic nebrání, abyste jel?

Rád pojedu a budu doufat, že se tam ukážu. Neodmítl bych ani předtím. Kdybych jel, vypadal bych, že tam nemám co dělat. Nároďáku bych v té době nic nedal. Skoro jsem nepomohl ani klukům tady ve Zlíně.

Reprezentační trenér Josef Jandač tehdy prohlásil, že bylo zvláštní, že někteří hráči v posledním kole před reprezentační pauzou hráli a přitom posílali omluvenky. Vysvětlili jste si to?

Ano, volali jsme si osobně. Vysvětlil jsem mu to. A že jsem se omluvil a nastoupil jsem? Hrál jsem jen minimum, snad šest minut, a to jen díky tomu, že jsem naskočil do dvou přesilovek. Celkově jsem odehrál jen pár střídání v první třetině, pak už to ale nešlo. Pak jsem si říkal, že jsem raději neměl hrát vůbec. S trenéry jsme ale byli domluvení na pár střídání a na přesilovky s tím, že se po první třetině vysvléknu z výstroje.

Zatímco vám body naskakují, trápí se váš parťák Roberts Bukarts, který s vámi vloni začínal a docela jste se sblížili. Mrzí vás to?

Muselo přijít, že nás trenér rozdělil. Nedařilo se nám oběma, musel přijít nějaký impulz. Když jsme byli od sebe, nedařilo se mně, zato Bukymu ano. Teď se to otáčí. Jen ale čekám na moment, kdy to zase půjde oběma a pomůžeme oba týmu sbírat body.

Projevuje se na něm nějak, že se trápí?

Myslím, že ne. Pořád na sobě pracuje a třeba zrovna naposledy v neděli proti Mladé Boleslavi nastřelil tyč. Nehraje špatně, ale prostě mu to tam nepadá. Je jen otázka času, kdy vstřelí gól, zase smůlu protrhne a bude dávat branky jako dřív.

Čím si vysvětlujete, že vám spolupráce v jedné formaci přestala fungovat? Už vás soupeři přečetli?

Je to možné. Ale ani jsem to neřešil. Když se nedaří, nepátrám proč. Vždy se musí hra zjednodušit a my se do toho zpět dostat. Když bodujete, už se zase dá vymýšlet nadstavba. Ale to jen, když je pohoda. Nyní ji mám a sami vidíte, že to zatím jde.

Nyní v útoku máte typologicky podobné hráče Roberta Říčku a Davida Šťastného. Oba jsou důraznější a silovější. Je to rozdíl?

Jsou důrazní a můžu se na ně spolehnout jak v obraně, tak i v útoku po rozích, kde jsou silní a hodně puků vybojují. Po rozích je nechávám a pak je na mně, co s tím vymyslím.

V čem je spolupráce s Davidem Šťastným jiná než s Robertsem Bukartsem?

Nevím, jak bych to popsal. Jsou to jiní hráči. Nebudu tady říkat, s kým se mi hraje lépe. Je mi jedno s kým hraji. Ale je pravda, že je to jiné. Šťáva je silovější a nepotřebuje tolik puků jako Buky. Zase hodně puků vybojuje a nechá si dát ránu, obětuje se pro mě i Říču (Roberta Říčku – pozn. aut.). Pak z toho máme šance.

Jak vidíte vaše vyhlídky na předkolo play-off po nedělní výhře s Mladou Boleslaví? Bude to drama do posledního kola?

Bude. Týmy kolem nás bodují také, bude to ještě hodně těžké. Nyní bychom neměli moc řešit, kolik ztrácíme bodů a kolik máme náskok. Prostě musíme sbírat každý bod a až na konci se na tabulku podívat. Budeme doufat a dělat všechno pro účast v desítce.

V Liberci jste přerušil svou sedmizápasovou sérii, ve které jste bodoval. Mrzí vás to?

Spíš fakt, že jsme prohráli. Bod se tam dal udělat. Mohli jsme hrát jinak, když jsme snížili na 2:3 ve třetí třetině. Mohli jsme o body bojovat, ale Liberec byl fakt dobrý. Oni si to svou zkušeností pohlídali. To, že jsem já nebodoval, je mi celkem jedno.

Takže nesledujete nějaké gólové nebo bodové série?

Ne, vůbec. (přesvědčivě) To fakt ne. Nejdu do zápasu s tím, že si řeknu: teď jsem bodoval šest zápasů v řadě a musím zase. Opravdu ne.
Ale svými body pomáháte týmu.
To každý, kdo dá gól nebo asistencí mužstvu pomůže. Je ale větší radost, když se ještě vyhraje. Pak potěší i osobní body. Ale kdyby se prohrávalo a já měl každý zápas bod, nevím, jestli bych byl v pohodě jak nyní, když jako tým sbíráme body.

Dá se vůbec rekordní patnáctizápasová bodová série Petra Čajánka ze sezony 2001/2002 při dnešním stylu hokeje překonat?

Vidíte, to jsem taky nevěděl. Ale asi dá. Ale je to těžké. Každý zápas je jiný. Může se někomu poštěstit a překonat ho. Ale to myslím, že spoustu hráčů v kabině ani neví, že tady Čája drží nějaký rekord v počtu bodů. Nemyslím si, že do sezony někdo jde s tím, že překoná rekord. Kdyby se to někomu povedlo, asi by se o tom mluvilo. Ale jinak to já ani nikdo jiný neřešíme.

Holíkovy bodové série
2014/2015 Bodoval 8 zápasů (12. – 19. kolo) v řadě (3+5)
2015/2016 Bodoval 8 zápasů (32. – 39. kolo) v řadě (4+6)
2016/2017 Bodoval 7 zápasů (35. – 41. kolo) v řadě (3+7)

31 - Tolik kanadských bodů dosud v odehraných 41 zápasech nasbíral nejproduktivnější hráč Zlína Petr Holík. Ke 14 gólům přidal 17 asistencí. V hodnocení +/- má +1 a má deset trestných minut.

Nejvíce kanadských bodů v řadě za Zlín
15 ZÁPASŮ – PETR ČAJÁNEK (2001/2002) 25 BODŮ (5+20)
12 zápasů – Roberts Bukarts (2015/2016) 19 bodů (10+9)
11 zápasů – Petr Leška (2001/2002) 17 bodů (7+10)
11 zápasů – Antonín Honejsek (2012/2013) 15 bodů (8+7)
11 zápasů – Miroslav Okál (1998/1999) 13 bodů (5+8)
11 zápasů – Petr Leška (2010/2011) 18 bodů (7+11)
11 zápasů – Miroslav Okál (2000/2001) 13 bodů (7+6)
10 zápasů – Pavel Janků (1994/1995) 19 bodů (12+7)
10 zápasů – Petr Čajánek 2012/2013 17 bodů (5+12)
8 zápasů – Karel Heim (1968/1969) 11 bodů (6+5)