„Věnuji se mu 22 let, posledních 15 let pak samotné historii. Prakticky každý den něco dělám,“ směje se Ostrčilík, majitel několika tisícové sbírky.

Takového fanouška mohou Zlínu extraligové konkurenční kluby závidět. Bezpochyby svým záběrem patří jistě k výjimečným nejen v tuzemsku. „Znám řadu známých a kamarádů, kteří se ale specializují na sběr konkrétních předmětů, většinou se jedná o kartičky nebo dresy, šály a puky. Můj záběr je především na hokejové artefakty s příběhem,“ upřesnil 35letý bývalý kolega, novinář, jenž nyní své žurnalistické síly vrhl na sběr příběhů bývalých i neznámých zlínských hokejistů minulého století.

„Chci oslovit maximum hráčů, pamětníků a ještě více dokreslit hokejovou historii. I proto se tomu věnuji prakticky každý den, volný čas. Pořád mám co dělat, rozhodně se nenudím, naopak mnohdy časově nestíhám vše, jak bych chtěl a potřeboval. Naštěstí jsem s léty přišel na to, jak si vše organizovat. Bohužel to vše přineslo i jisté oběti, že jsem vloni po jedenácti letech opustil redakci Deníku,“ upřesnil.

Samozřejmě kromě hromady času musel při vytváření sbírky sáhnout hluboko de své kapsy a úspor. Kolik přesně. to je nikdy nepočítal. „Stálo mě to všechno za těch více než 20 let určitě v řádech vyšších sta tisíců korun, když kromě dražby předmětů do toho zahrnu i téměř každodenní kupování novin nebo pořizování kronik, které objednávám ze zahraničí. U nás bohužel takhle velké nejsou dostupné,“ posteskl.

Hodnota nasbíraných artefaktů, ale i informací je pro mladého sběratele nevyčíslitelná. Mezi nejcennější přitom patří hrané a podepsané hokejky Luďka Čajky, dres Gottwaldova s „Géčkem“, či starým beranem, nebo originální stříbrná medaile z valašského finále 1995 proti Vsetínu.

„Investoval jsem do nich spoustu peněz i času. Dnes jsou totiž některé věci už téměř nesehnatelné, tím se mezi sběrateli zvyšuje jejich hodnota,“ potvrdil otrokovický hokejový nadšenec. „V posledních letech nás soukromých sběratelů přibývá, cítím čím dál vyšší zájem o suvenýry i samotné informace, což jde mimo jiné poznat i na rostoucích cenách v aukcích. Vysvětluji si to tím, že je spousta pamětníků, kteří zažili osmdesátá léta i divoké devadesátky. Když lidé vidí starý dres s „géčkem“, či starého berana a typické hvězdičky na dresu, jde z nich cítit nostalgie a oživují se v nich vzpomínky. To mě těší,“ přiznal.

Že by svou bohatou sbírku prodal, neuvažuje. I když. „Momentálně je neprodejná, ale abych odpověděl: začnu s případným zájemcem jednat při minimální nabídce milionu korun,“ směje se Ostrčilík, aby pak zvážněl.

„S Liborem Kožíkem, marketingovým manažerem Beranů, se o nějakých možnostech veřejné prezentace mé sbírky průběžně bavíme. Ale vše je údajně závislé na rekonstrukci zimního stadionu. I proto se nyní raději věnuji aktivitám, které mohu přímo ovlivnit,“ dodal Daniel Ostrčilík, který tak svou sbírku zatím zpřístupňuje individuálně po předchozí dohodě.