„Dostal jsem hokejkou do obličeje, a kdybych na to neupozornil, tak se to neodpíská. Bohužel to dopadlo takhle," lituje zpětně Okál svého zkratu, který rozhodčí v zápase ani disciplinární komise nenechali bez povšimnutí.

Vykopnutí nohou nebyl přirozený pohyb, co?

Chtěl jsem bruslit dopředu, ale jakmile jsem dostal hokejkou do obličeje, nechtělo se mi bruslit dál.

Čekal jste další pokutu?

Teď vyloženě ano. Po první pokutě jsem byl naštvaný, protože na Spartě jsem šel po puku. A pokutu jsem nepřijal. Ale tuhle beru.

Už po zápase jste říkal, že jste měl šrám v obličeji. Byl jste ho reklamovat rozhodčím?

Ukazoval jsem to panu Pešinovi, ale co na to můžou říct.

Není vám ale divné, že vylučovali Kleslu za hákování, nikoliv za vysokou hůl?

To ani nevím. Za úplně stejný moment byl zákrok v prodloužení na Rákose, který se pak svalil v rohu. To je na posouzení jiných.

Vadí vám ten dlouhodobý negativní obraz Zlína u zbytku extraligy, který vás má za simulanty a provokatéry?

O tom se vůbec nebavíme. To jde mimo nás. Je zbytečné to nějak řešit a rozptylovat se. Ať si každý myslí, co chce.

Naopak pozitivní moment jste předvedl v neděli na ledě pražské Slavie, kdy jste před prvním gólem našel parádní přihrávkou od mantinelu u branky Petra Lešku. Věděl jste o něm?

Ano. Viděl jsem, že Béďa (Köhler) šel výborně do těla, puk jim vypadl a jel jsem k němu. Napadal mě sice útočník. Jednoho obránce jsem viděl mezi kruhy, druhého za brankou a Lešouna před ní. Tak jsem mu to tam poslal. Většinou on takhle hledá mě, teď jsme si to vyměnili. Byla to především týmová práce.

Po dvou vstřelených gólech za 11 vteřin jste se ale zatáhli a i trenér Jurík říkal, že jste byli pasivní. Co se stalo?

Vedli jsme o dva góly a nechtěli jsme udělat chybu dozadu. Hlídali jsme si každý svůj prostor, nechtěli jsme jim nic dovolit. Trochu nás zase srážela oslabení. Ale dotáhli jsme zápas do vítězného konce.

Bylo na Slavii poznat, že je v krizi?

Třeba v Brně měli první třetinu famózní. Až když dostali góly, polevili. My jsme na ně chtěli vletět a nedovolit jim podobný nástup jako proti Kometě a naopak jsme si jej chtěli vynutit my. Povedlo se nám to.

Překvapilo vás, kolik přijelo fanoušků?

Už dlouho předem se o tom mluvilo, že se plánuje nějaký výjezd. Byl jsem rád, že přijeli v takovém počtu. Bylo jich tam víc než slávistů. Připadali jsme si ne jako na Slavii, ale spíš jako na neutrální půdě.

Jste pouze o skóre za desátou Olomoucí. Díváte se už i nad sebe?

Pořád pod sebe. Hledáme někoho, kdo by nás na jedenáctém místě vystřídal. Chceme už udržet týmy, co jsou pod námi, tam, kde jsou.

Vy jste nevydařený začátek hodně prožíval. Už se cítíte lépe?

Celý tým se zvedl. Není to už taková beznaděj, jako když jsme prohráli šest nebo sedm zápasů v řadě. Pokud budeme pokračovat a poslední čtvrtina se nám podaří stejně jako uplynulá, doufám, že nám minimálně předkolo neuteče.

V pondělí jste dostali den volna. Přivítal jste to, nebo byste byl raději na ledě?

Aspoň jsem se ráno vyspal. Ale asi stejně ještě půjdu na led s malými dětmi. Máme tam navíc ještě povinné tréninky, půjdu si s nějakou třídou zabruslit.

Na vašem fanouškovském profilu na Facebooku jste sdílel syna Matyáše s hokejkou. Je to jeho nejoblíbenější hračka?

Momentálně u nás ani žádná jiná hračka není. (Směje se.) Jen hokejka a kostka. Balonek mu ani nedávám, za ním bychom museli daleko utíkat. Chodíme hrávat na ulici.

To musí být pro vás radost, co?

Ne jako hokejistu, ale spíš jako tátu. I kdyby se věnoval čemukoliv jinému, hlavně že bude zdravý a má radost ze života.