Vysokoškolský diplom získal před čtyřmi lety. I po této době však Tomáš Mikúš stále vzpomíná na nelehké chvíle, během kterých kombinoval profesionální hokej a studium. „Vyskytly se okamžiky, kdy toho bylo vážně hodně," přiznává rodák ze Skalice.

„Dokonce jsem přemýšlel, zda školu nepřeruším nebo zda ji vůbec dokončím. Rodina a tehdejší přítelkyně (dnešní manželka – pozn. red.) mě však podpořili a nějak se mi přes to podařilo probojovat. Jsem rád, že jsem toho nenechal. Byla by škoda zahodit tolik roků studia. Když člověk má cíl, tak stejně jako v hokeji musí tvrdě makat," přibližuje účastník šampionátů do 18 a 20 let.

Máte v plánu se právům věnovat i po konci hokejové kariéry?
Vzhledem k novému angažmá ve Zlíně mám plnou hlavu nového klubu, abych tady odvedl co nejlepší práci. O věcech po kariéře přesto občas přemýšlím. Školu jsem bral jako výzvu a abych měl základ do života. Konkrétní plány však nemám. Uvidím, jak ji poté využiji.

Když vyjednáváte o nových smlouvách, tak si tyto záležitosti řešíte sám, nebo to necháváte přímo na agentovi?
Vždy je lepší to řešit s agentem. A to nejen co se týče právních záležitostí, ale hlavně prvního kontaktu s klubem. Když přijde nabídka kontraktu, nebo v civilním životě řeším smlouvy, tak si to pročítám a vyřizuji trochu sám. Vím, co a jak.

Smlouvu jste řešil také před příchodem do Zlína. Proč jste si vybral právě Berany?
Jednak jsem cítil, že potřebuji změnu, především se nám ale narodila dvojčata. Jsem ze Skalice a chtěl jsem být co nejblíže rodině. Bylo i ve hře, že zůstanu v Karlových Varech, dokonce mi nabídli smlouvu. Líbilo se mi však, že Zlín přišel s konkrétní nabídkou, měl o mě zájem. Jednání byla korektní, férová. Velmi mě to potěšilo. Byl jsem rád, že do Zlína můžu přijít.

Mluvili jste s hlavním trenérem Robertem Svobodou o tom, jaká bude vaše pozice v týmu? Měl byste být jedním z tahounů?
Rád bych se zařadil mezi tahouny, udělám pro to maximum. Co se týče konkrétní role, tak na to je ještě brzy. Jakoukoliv však dostanu, tak tu přijmu. Je to na trenérech. Nyní je nejdůležitější poctivě odmakat letní přípravu, být výborně fyzicky připravený.

Včetně působení v Olomouci máte za sebou pět sezon v české extralize. Jak Zlín vnímáte?
Za tu dobu se mi na zlínském hokeji vždy líbilo, že byl poctivý. Každý makal, jeden hrál za druhého, vypadalo to na skvělou partu. Doufám, že i já přispěji do tohoto týmového výkonu. Hodlám odevzdat maximum, aby všichni včetně fanoušků byli spokojeni.

„S agentem jsme tehdy řešili nabídky z nejvyšší finské soutěže, měl jsem možnost zůstat ve stejné lize. Po dohodě s více lidmi jsem však dospěl k závěru, že by bylo dobré zkusit českou extraligu."

Do Zlína ve stejnou chvíli přišel také Peter Trška, se kterým jste hrál ve Skalici…
Známe se ještě z doby, kdy jsem byl ve Slovanu Bratislava. V uplynulých letech jsme proti sobě hrávali, věděli jsme o sobě. Vždy jsme prohodili pár slov. Než jsme šli do Zlína, tak jsme spolu komunikovali. Když jdete do nového kolektivu, tak je vždy lepší být s někým, koho znáte. Několik hráčů však tady poznám. Doufám, že mě mezi sebe v pohodě vezmou.

Na začátku profesionální kariéry jste nastoupil v KHL. Tehdy jste měl devatenáct let. Nebylo to na vás příliš brzy?
Byla to pro mě terapie šokem. (s úsměvem) Tehdy jsem ve Skalici hrával juniorku a za „A-tým“. Měl jsem za sebou dobrou sezonu, díky čemuž si mě vytáhli do Slovanu, kde potřebovali mladé hráče. Jsem rád, že jsem se mezi ně dostal.
Do dalšího hokejového života to byla obrovská škola. Musím přiznat, že první zápasy jsem se déle aklimatizoval. Dostal jsem však šanci a velmi rád na tuto výbornou zkušenost vzpomínám.

Máte za sebou také angažmá ve druhé finské lize, kde se vám velmi dařilo. Po roce jste odešel do Olomouce. Otevřela se vám však tehdy dvířka do elitních soutěží?
Rovněž na finské období vzpomínám rád. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, bral jsem to jako novou výzvu. Byl to menší klub ve finském městečku, hokejově se mi velmi dařilo (51 zápasů – 24 branek, 19 asistencí – pozn. red.).
S agentem jsme tehdy řešili nabídky z nejvyšší finské soutěže, měl jsem možnost zůstat ve stejné lize. Po dohodě s více lidmi jsem však dospěl k závěru, že by bylo dobré zkusit českou extraligu.

Proč jste se tehdy rozhodl odejít do České republiky?
Těžko uvádět jeden přesný důvod. V dané situaci jsem to tak cítil. Chtěl jsem si zkusit českou soutěž, protože vím, že patří k top evropským ligám. Věděl jsem, že prosadit se tady též něco znamená.