Oficiální trénink skončil, Lang společně s několika dalšími parťáky ještě zůstal na ledě. A piloval dovednostní věci. I díky nim se ve Zlíně aklimatizuje čím dál lépe. Trenérský štáb Beranů věří, že by hlavní formu mohl načasovat na blížící se play-off.

Martine, v Praze jste vyválčili jste důležité vítězství 5:3. Jak vypadalo?
První třetina nebyla z naší strany špatná, měli jsme převahu, ze které jsme bohužel nedali gól. Ve druhé pak bylo důležité, že po inkasované brance jsme se rychle vrátili zpátky do zápasu. Do třetí jsme šli s tím, že to musíme urvat. To se povedlo.

Klíčovou branku na 3:2 jste po individuální akci vstřelil právě vy. Můžete popsat situaci před gólem?
Předvedli jsme dobrou práci, udrželi jsme se na puku, dokázali jsme si předat pásmo. Dařilo se nám shazovat puky dolů. Můj gól pak už jen vyplynul ze situace, nebylo to ani nějak zamýšlený. Pouze jsem se snažil udělat to nejlepší pro tým.

Jak vás napadlo toto sólo?
Zbytečně jsem se nechtěl zbavovat kotouče, nějak to obehrávat. Naopak udržet puk. Že jsem prošel tyto osobní souboje? Jsou zápasy, kdy to vyjde, kdy to nevyjde. Proti Slavii to naštěstí vyšlo. Doufám, že to takto půjde i dále.

Tři a půl minuty před koncem jste vstřelil vítěznou branku na 4:2. Ukázala se dobrá práce na brankovišti?
Spíše to bylo tou střelou od modré. Kdyby šla někam nahoru do lapačky nebo do břicha, tak by to takto nedopadlo. Jelikož to mířilo na beton, tak jsem měl možnost dorážky. Pak už to byl pouze bonus.

Byly to vaše premiérové góly ve Zlíně. Už vás v kabině zvládli zkasírovat?
Zatím jsem pocítil pouze zápisný. (úsměv) Když kluci po mně něco budou chtít, tak určitě nebudu proti. Rád to dám do kabiny.

Darek Hejcman vám po vašem prvním gólu dovezl puk, že?
Ano, byl to právě Darek. Trochu jsme se tomu zasmáli. Puk jsem však zatím ještě nedostal, doufám, že nezůstal někde na Slavii. (se smíchem) Hlavně jsem rád, že už to ze mě spadlo, a že jsme dovedli zápas do vítězného konce.

Jste jediný bod od přímého postupu do čtvrtfinále play-off. Co bude klíčové ve zbývajících třech zápasech?
Už se blíží konec základní části, ztráty jsou nižší, všichni se v těchto bojích chtějí udržet. Zápasy tak mají náboj play-off. V každém utkání teď budeme muset odevzdat maximum. Když budeme bojovat a neuhneme ze soubojů, tak věřím, že bychom přímý postup do čtvrtfinále mohli zvládnout.

Do Zlína jste přišel v závěru přestupového období, do Plzně naopak zamířil Antonín Honejsek. Jak jste viděl celý trejd?
Sezona nebyla vůbec dobrá, chtěl jsem ji zakončit lépe. V mých očích to tak hlavně bylo o tom, že bych měl dostat prostor a možnost častěji hrát. Jsem za to hodně rád. Týmu i trenérům se to snažím vrátit. Snad budeme vyhrávat i nadále.

Proč to v Plzni nevycházelo podle představ?
Nevydařil se nám začátek sezony, stejné to bylo s mými výkony. Pak už se to se mnou táhlo celou sezonu, nemohl jsem se z toho dostat. I když jsem měl nějaké šance, tak to nebylo ideální. Trochu mě to semlelo, upřímně to nebylo příjemný. Už je to za mnou, soustředím se pouze na Zlín.

Ze začátku zlínského angažmá vám trochu chybělo herní sebevědomí, že?
Určitě ano. Sezona předtím nebyla vůbec špatná, myslel jsem si, že všechno bude zalité sluncem. Bohužel jsem se zmýlil, rychle jsem spadl na dno. Každý den jsem se postupně snažil škrábat nahoru.

Byl jste tzv. trochu na hrušce?
To bych úplně neřekl, spíše jsem očekával, že bych mohl zopakovat sezonu předtím. Takový byl i můj cíl. Čím více jsem chtěl, tím více to nešlo. Je to ale minulost, nezměním to. Snažím se na to zapomenout.

Ve Zlíně vás trénuje Miloš Říha mladší, kterého znáte už z minulého působiště v Plzni…
Může to být lehká výhoda. Pokud ale nebudu vynikat, nebo nebudu odvádět určitou práci, tak se také může stát, že hrát nebudu. Je to tak přímo o výkonech na ledě. Trenér to pak vidí, dle toho také reaguje.

Potkal jste se také se Zdeňkem Sedlákem mladším. Pomohl vám v aklimatizaci ve Zlíně?
Zdenda mi hodně pomohl, jsem rád, že jsem zde někoho znal. Jsem mu za to dost vděčný. Přišel jsem do nového města, ve kterém jsem téměř nikoho neznal. Potřeboval jsem se zeptat na pár věcí, jak to tady chodí. 

Je velký rozdíl mezi Plzní a Zlínem?
Abych řekl pravdu, tak jsem byl při příchodu mile překvapený. Trošičku mi to tady připomíná Plzeň – jak zimák, tak i samotné město. Užívám si to.

Fotogalerie: Hokejová Chance liga: Slavia - Zlín

Máte zkušenost ze zámoří, dvě sezony jste nastupval v juniorské WHL. Jak se to tehdy seběhlo?
Seběhlo se to na turnaji „U-17“ v Kanadě. Když byla možnost si splnit tento sen, tak jsem určitě neváhal. Dodnes tohoto rozhodnutí nelituji, bylo nejlepší, jaké jsem mohl udělat. Na vše vzpomínám příjemně, byla to super zkušenost, všem bych ji doporučil. Celou dobu jsem si to užíval. Jen mě mrzí, že tam ještě není liga mezi farmou a juniorkou, aby se z toho dalo odpíchnout. 

Co vám tyto dva roky daly?
Určitě to byl jazyk. Mohl jsem nakouknout, co se tam vše dělá, jak se tam trénuje. Tréninky ale nebyly oproti Česku nějak zvlášť jiné. Hrálo se docela dost zápasů, spíše se tak zaměřovaly na konkrétní zlepšení nebo udržení se v kondici.

Proč jste se vrátil zpátky do České republiky?
Vše zhatil covid. Nehrálo se tam celý rok, jediná varianta tak bylo Česko. S klubem jsem vycházel, měli jsme plány do budoucna. Přišlo něco, co nikdo nečekal. Na jednu stranu jsem byl smutný, na druhou jsem dostal šanci v „A“ v Plzni, kde jsem celé mládí trénoval. Bylo to štěstí v neštěstí – jedna liga nevyšla, naopak jsem si splnil něco jiného.