Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pro kustoda Sedláka je zimák druhý domov

Zlín - Patří mezi vyvolené, kteří mají tu čest se starat o novodobé gladiátory na ledové ploše. Mnohé fanynky by mohly jen tiše závidět.

2.8.2009
SDÍLEJ:

Zlínský hokejový kustod Miloslav Sedlák.Foto: DENÍK/Daniel Ostrčilík

Jenže ono není co, jelikož je s tím úzce spojena i kupa starostí. Máte jedinečnou možnost se podívat pod pokličku, která nabízí jindy velká tajemství.

Kabina hokejistů je tajuplné místo, kde se rodí velká vítězství. Miloslav Sedlák již přes dvě desetiletí pracuje jako správce Zimního stadionu Luďka Čajky, a neodmyslitelně je tak spjat se zlínským hokejem.

Stará se o hráče a dopřává jim veškerý servis. Fanoušci si jej na střídačce mnohdy ani nevšimnou, jelikož pohledy směřují na své idoly. Jenže právě jeho každodenní mravenčí práce usnadňuje hráčům podávat velké výkony, které fanoušky přitahují jako magnet.

„Sotva jsem skončil s aktivní kariérou, už jsem po panu Svobodníkovi přebíral funkci kustoda. Ano, máte pravdu, je to více než dvacet let,“ začíná dlouhé vyprávění. Stejně jako hráči a celý realizační tým, i kustod musí snést obrovské pracovní vytížení. Na stadionu tráví celé dny. V průběhu sezony je v zápřahu již od pěti hodin ráno. Musí zkontrolovat a nabrousit nože bruslí, nechat spravit i nachystat dresy a výstroj.

„Vždycky říkám, že ať už je 12. září, kdy už je vše připravené, všichni všechno mají a dolaďují se pouze detaily. Nikomu nic nesmí chybět. Během extraligového ročníku volné víkendy neznáme, jedeme v kuse třeba tři týdny. Po skončení sezony si pak vybíráme náhradní volno,“ líčí Sedlák, jenž má na starosti i mládežnické celky od druhé třídy.

V letním období je pracovní doba uzpůsobena trochu jinak. V případě dvoufázového tréninkového cyklu se s kolegou masérem Lubošem Pálkou střídá na směny.

„I v létě je spousta práce. Stane se, že jsem tady až do večerního tréninku. Hráči například spotřebují ohromné množství prádla. Dresy jim pereme pravidelně třikrát týdně. Za den spotřebují i tři sady oblečení. Kolikrát jim to nestíháme ani prát. Jestliže se trénuje na dvě skupiny, za jedno dopoledne máme hromadu zpoceného a špinavého prádla,“ vypráví zlínský kustod.

Vyhlášeným lamačem holí je Čajánek

Jeho povinností je také zařizování hokejek. Podle něj hokejista zlomí v průměru osm holí za měsíc. Hráč, který nemá kvalitní techniku střelby, ji obvykle zlomí úderem o led. „Například v ročníku 2000/2001 přišel do Zlína z Českých Budějovic obránce Lukáš Zíb. Už v té době měl precizně vypracovanou střelu. Hokejky prakticky nelámal, což bylo unikátní. Dodnes to nemůžu pochopit, jak se mu to podařilo,“ nechápavě kroutí hlavou.

Hole jsou velmi citlivé a křehké. Rády se lámou třeba při vhazování. „Když tu působil Petr Čajánek, ten je lámal neustále. Bully vyhrával na sílu, takže spotřeba hokejek byla velká. V jeho případě hole velmi trpěly, ale při střelbě vydržely. Dřív je také rád lámal Martin Hamrlík, ten se však s věkem zlepšil,“ pochválil Sedlák oporu zadních řad Beranů.

Leška a Rachůnek? Puntičkáři!

Nezbytnou součástí profesionálního sportovce jsou i pravidelné masáže, které má ve Zlíně na starost také dlouholetý člen realizačního týmu Lubomír Pálka. Každou středu po tréninku následuje povinná rehabilitace. V šatně je k dispozici sauna i vířivka.

„Jsou to obvykle starší hráči, kteří již na regeneraci dbají výrazněji více než mladí. Často tam vidím Jardu Balaštíka, Martina Hamrlíka nebo Petra Lešku,“ loví v paměti pravidelné hosty masážního stolu.

V rámci možností se Sedlák také snaží udržovat pořádek, přestože to mezi chlapy není vůbec jednoduché. Navíc hokejisté mají zcela jistě úplně jiné starosti. „To víte, že hráči něco extra uklízet po sobě nebudou. Například izolačku se snaží hodit do koše, ovšem obvykle skončí mimo. Někteří jedinci jsou experti na pořádek ve skříňkách, ale nikoho konkrétně jmenovat nebudu,“ odmítá prozradit jména. Ovšem najdou se mezi nimi i takoví jedinci, kteří si na srovnané věci vyloženě potrpí. „Třeba Petr Leška nebo Ivan Rachůnek jsou puntičkáři. Než odejdou, tak si desetkrát srovnají výstroj, udržují kolem sebe čisto,“ chrlí naopak ze sebe komplimenty.

Hokej je vůbec velmi emotivní hra. Sporné momenty se neustále rozebírají. Soupeři mají na jednu situaci zcela odlišný názor. Stadion bouří, trenér prská vzteky, hráči se sjedou k rozhodčím a živě debatují. Sedlák však milovaný sport sleduje s nadhledem bývalého aktivního sportovce. Emoce nedává najevo. „Snažím se je potlačovat. Kluky spíš sleduji a dívám se, kdo co umí, co na ledě předvede. Soustředím se na herní prvky a situace, které jednotlivý hráč podstoupí a jakým způsobem je vyřeší. Vybírám si hráče, na které je radost pohledět,“ tvrdí.

Do důchodu už vydrží

Při zápase stojí na střídačce. Udílení pokynů a taktiku mají v kompetenci trenéři. Přestože jej kdysi trénování lákalo a chvíli trenéřinu zkoušel u mládeže, dlouho u ní nevydržel. „Je to velmi náročné povolání. Člověk musí dva tři roky někde vydržet, a já jsem spíše domácký typ. Chtěl jsem být blíž rodině, proto jsem se rozhodl pro práci v klubu, kterou dělám dodnes. I tak je to časově velmi náročné povolání, mnoho dalších aktivit nemám,“ vysvětluje své osudové rozhodnutí.

Nikdy ho ani na okamžik nenapadlo, že by se věnoval jiné činnosti. Zlín je navíc pro Sedláka srdeční záležitostí. Ve městě se usadil, zvykl si a nehodlá nic měnit. „Stejně jako na každém pracovišti se občas vyskytnou problémy, ale to máte jako všude jinde. Téměř celou kariéru jsem strávil tady. Se všemi zaměstnanci jsme si na sebe zvykli. S některými jsem tady stejně dlouhou dobu. Známe se dostatečně dobře, navzájem si důvěřujeme, což je ke kvalitní práci potřeba,“ konstatuje někdejší bývalý zadák s tvrdou střelou od modré čáry.

Přestože platové podmínky prozradit nechtěl, je zřejmé, že si špatně nežije. „Vždycky by to mohlo být lepší. Ovšem práce mě baví a v rámci možností si nemám na co stěžovat. Myslím, že do důchodu tady již vydržím,“ plánuje „taťka“ Sedlák, jak mu říkávají hráči. Však jim obvykle slouží jako vrba, které mohou říct své problémy. Hokejisté si za ním chodí i pro radu. Navštěvují ho i zlínští odchovanci, kteří již působí v zahraničí. „Chodí tady Karel Rachůnek s Petrem Čajánkem. Nedávno tady byl Míra Blaťák. I mladí hráči, kteří působí v zámoří, s námi tady teď trénovali. Občas někdo zavolá, kontakty se udržují. Naposledy jsem mluvil s Ičem Murínem, tak se ptal, co je nového,“ oceňuje.

Sedlák zažil velké množství hráčů, kteří se ve zlínské kabině vystřídali. Někteří se jen mihli, jiní zase strávili v Baťově městě kus života. Jiní se zase usadili. „Se všemi se někde potkám. Když mají možnost, tak se zastaví a hodíme řeč. Také nemohu zapomenout na své bývalé spoluhráče Maršíka, Koželu, Králíka, Heima nebo Vodáka a mnoho dalších, kteří se postarali o vývoj a rozkvět zlínského hokeje,“ sype z rukávu další a další hráče.

Nejslavnější období v dějinách klubu nese rok 2004, který je v kronikách zapsán zlatým písmem. Tehdejší HC Hamé pod slovenským koučem Ernestem Bokrošem vybojovalo historický mistrovský titul. „To už je doba! Pět let zpátky. Akcí, které hoši podnikli po městě, jsem se neúčastnil. Nechyběl jsem na těch oficiálních. Byl to pro všechny obrovský zážitek. Titul je jen jeden, ovšem rád také vzpomínám na vítězné baráže do první ligy, které jsme pro tehdejší Gottwaldov vybojovali. Tehdy to pro nás byl úspěch a meta, které jsme mohli dosáhnout,“ vzpomíná kustod Miloslav Sedlák.

Nová výstroj, nablýskané moderní arény by mohly být dostatečnou motivací, aby se opět postavil na brusle. Jenže věk nezastavíte, což si moc dobře uvědomuje. „Pokud bych měl čtyřicet let, neváhal bych a ohlásil návrat jako Hašek. Hokej je jiný než v naší době. Po všech stránkách se posunul velmi dopředu,“ podotýká.

Rodina si už zvykla a přizpůsobila se

Hokej na nejvyšší úrovni si však vybírá krutou daň. Chybí dostatek času, aby se věnoval svým nejbližším. Nejrychlejší kolektivní hře se vrcholově věnuje od svých 19 let. „To víte, že se jim to kolikrát nelíbí. Za celou aktivní kariéru si už zvykli, že víkendy tráví sami. Snažím se volný čas věnovat výhradně rodině. Manželka se mi časově přizpůsobila a trávíme společně volné chvíle sportem. Jezdíme na kole nebo si rádi zajedeme zalyžovat,“ vyjmenovává činnosti, kterým se věnuje mimo zimní stadion. Navíc manželka vlastní vinotéku. Ve volné chvilce rád pomůže. „Vyrostl jsem ve vinném kraji, takže k vínu a dechové hudbě mám vztah. Nyní už máme i vnoučata, takže je máme jako zálibu. Za mlada jsem chodil na různé plesy nebo společenské akce. Hrával jsem aktivně také fotbal, takže jsem měl víkendy nabité. Přestože se to manželce nelíbilo, měla pro mě pochopení,“ děkuje na dálku své choti za trpělivost.

Vizitka Miloslava Sedláka:

Narodil se 14. 1. 1952 v Hodoníně. Někdejší zlínský kapitán odehrál ve žlutomodrém dresu Gottwaldova celkem 1026 utkání. Během 15 ligových sezon nastoupil k 436 zápasům v nejvyšší soutěži a vstřelil 64 branek. Začínal po boku obránce Josefa Herčka a postupně se vypracoval k oporám týmu. Vždy patřil k ofenzivním obráncům, kteří dokázali střílet branky. Největšího úspěchu se dočkal v sezoně 1984/85, kdy tehdejší mužstvo pod vedením Zdeňka Uhera vybojovalo bronzové medaile. Kariéru uzavíral v jugoslávské první lize, kde nastupoval za mužstvo Vojvodina Novi Sad. Ovšem po svém návratu ještě půl roku vypomáhal při problémech s obránci, poté již svoji kariéru definitivně ukončil a začal se věnovat činnosti kustoda, kterou vykonává ve zlínském klub dodnes.

Autor: Daniel Ostrčilík

2.8.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hokejisté Aukro Berani Zlín. Ilustrační foto

Další obrat nestačil. Zlín má z Pardubic bod

hokej Aukro Berani Zlín - HC LitvínovŠtěpán Fryšara

Fryšara nevěděl, jak slavit gól. Úžasná euforie, zářil

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Zlámala mlha nepřekvapila. Olomouc není na kopci, tohle tady bývá, smál se

Mohl zažít ostřejší premiéru? Těžko! Když pomineme utkání MOL Cupu v Písku, ostrý debut si brankář Zdeněk Zlámal v dresu Zlína připsal až ve čtvrtečním utkání Evropské ligy proti Kodani. A jako jediného přímého aktéra utkání jej nepřekvapila ani hustá mlha, kvůli které se zápas málem nedohrál.

Fotili jste se u voleb? Pošlete nám svoji fotku a my ji zveřejníme

Máte fotku, jak letos volíte? Pošlete nám ji na editori.zlin@denik.cz, rádi vám ji zveřejníme na našem webu a ty nejlepší i tištěném vydání.

AKTUALIZOVÁNO

VIDEO: Policisté rozháněli konflikt fanoušků v centru Olomouce

FOTOGALERIE / Čtvrteční fotbalový zápas evropské ligy mezi Zlínem a Kodaní v Olomouci se neobešel bez problémů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení