„Chvíli jsem měl i slzy v očích,“ přiznává na rovinu 24letý gólman. „Chtěl jsem to letos dokázat, vrátit do Zlína extraligu. Všichni jsme pro to dělali všechno. Když jsem pak viděl, jak nám plný zimák fandí, děkuje, stojí při nás, tak to byl silný moment,“ vrací se k pátečnímu večeru.

„Celý Zlín jsme dostali zpátky k hokeji. Pevně věřím, že jsme neřekli poslední slovo. Příští sezonu chceme být ještě úspěšnější!“ burcuje v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Poslední zápas baráže skončil několik dní nazpět. Je to pořád hodně čerstvé?
Pořád nás hodně mrzí, že jsme baráž nezvládli. Na druhou stranu jsme měli velmi úspěšnou sezonu. Ještě v polovině ledna jsme byli dvanáctí, v tu dobu by nás vůbec nenapadlo, že vyhrajeme Chance ligu. Začali jsme však šlapat a došli takto daleko. Sezonu s odstupem několika dní hodnotím velice pozitivně.

Kladno mělo v baráži převahu. Za čtyři zápasy jste vstřelili jen dva góly. Jak vám bylo jako brankáři, na kterého letělo téměř 140 střel?
Hodně zákroků jsem měl už v celé sezoně Chance ligy, včetně play-off s Porubou, Třebíčí a Vsetínem. Byly to náročné série. Vždy jsem se soustředil na každou situaci, abych ji nejlépe vyřešil a dával nám šanci na vítězství. Zbytek je na spoluhráčích, kterým věřím. Po posledním zápase šlo vidět, jak jsme všichni byli vyřízení, síly rychle ubývaly. Sáhli jsme si na dno. S čistým svědomím můžu říct, že jsme pro to udělali všechno.

Třetí zápas Zlínu nevyšel, prohráli jste vysoko 1:7. Na začátku druhé třetiny jste po pátém gólu Kladna okamžitě zmizel do šaten…
Viděl jsem, jak pan trenér Říha (Miloš Říha mladší – pozn. red.) něco říká Kořenovi. (Michal Kořének – pozn. red.). Věděl jsem, že nastal čas. Sebral jsem se a šel z ledu. Do šatny jsem se akorát šel převléci, abych neseděl v mokrém. Nebylo to tak, že bych v šatně křičel a házel věcmi. (úsměv)

Cítil jste v tomto utkání bezmoc?
V tomto zápase se všechno sešlo proti nám. Dolehla na nás únava z celé sezony, od ledna byl pro nás každý zápas jako play-off. Doháněli jsme velkou ztrátu. Tři měsíce jsme jeli úplně naplno. Prostě se to seskupilo. Ruce ani nohy nepracovaly, jak by měly. Pak už stačí maličkost a vše se sesype. Bohužel se to sešlo. Před dalším zápasem jsme za tím udělali tlustou čáru, chtěli jsme do toho vstoupit lépe. To se povedlo, odehráli jsme to se ctí.

Sezona je za námi. Jak ji hodnotíte osobně?
Byla to pro mě klíčová sezona, vždy si ji budu pamatovat. Poprvé jsem za A-tým Zlína odchytal většinu zápasů, nasbíral jsem strašně moc zkušeností, které jsou pro mě cenné, které využiji v dalších sezonách. Jsem za ni hodně vděčný.

Na začátku sezony měl být jasnou jedničkou zkušenější Libor Kašík…
Před začátkem sezony mi bylo řečeno, že tolik prostoru nedostanu. Trenérům i panu Hamrlovi (Robert Hamrla – pozn. red.) tak musím poděkovat za tuto příležitost. Po odchodu Davida Honzíka do Trenčína a setrvání Libora (Libor Kašík – pozn. red.) v Nitře si mě zavolal právě pan Hamrla, který mi řekl, že mi věří. Za tuto šanci jsem mu hodně vděčný. Snažil jsem se potvrzovat své výkony, že si své místo zasloužím. Po vítězství v Chance lize pak přišel silný moment. Na své nástěnce cílů mám upravenou fotku se svým jménem a pohárem. K ní jsem pak přiložil, jak zvedám pohár nad hlavu. Doma jsme se na to dívali, šel z toho mráz po zádech.

Věřil jste si na pozici jedničky ve Zlíně?
Už od přípravy jsem si věřil, že na to mám. Třikrát v sezoně jsem musel dokazovat, že do branky patřím. Bylo na mně, abych chlapům pomáhal, abych je podržel. Toto rozhodnutí pro mě bylo zlomové, měl jsem čistší hlavu na svoji práci a své výkony.

Odchytal jste 58 zápasů…
Skutečně tolik?

Ano, 54 v Chance lize a 4 v baráži.
To je docela dost. (úsměv)

Jak se po takové náloži cítíte po fyzické a mentální stránce?
Na sezonu jsem byl skvěle kondičně připravený, v průběhu sezony jsem v tomto ohledu nepociťoval žádné problémy, žádnou únavu. Samozřejmě to bylo náročné, někdy jsem si sáhl na dno, vždy jsem ale dokázal rychle zregenerovat. Dostal jsem se do módu, kdy jsem byl připravený na určitý výkon. V sezoně jsem pouze dva týdny marodil s kotníkem, jinak jsem žádná omezení neměl.

A co mentální stránka?
Od ledna to byla má první sezona v pozici jedničky. Jsem hodně rád, jak jsem to ustál. Pan Hamrla mi pak před play-off říkal, že to není žádná sranda, ať se na něj pořádně nachystám. Mé první zkušenosti a zážitky jsou velmi pozitivní.

Máte osobně nějaký TOP zápas, na který si z letošní sezony hned vzpomenete?
Rozhodně mi naskočí zápasy play-off s Porubou, byla to hodně vyrovnaná série, rozhodovaly v ní maličkosti. Zápasů je ale více, mimo jiné druhé finále na Vsetíně, které bylo pro zbytek série zlomové. Úplný TOP byl asi poslední zápas se Vsetínem, který jsem urvali v prodloužení. Byl to neskutečný pocit extáze, radoval se celý zimák! Hned jsem sprintoval do hloučku hráčů. Ten pocit extáze si budu pamatovat i v 90 letech. (se smíchem)

Před loňskou sezonou přišel k A-týmu nový trenér brankářů Luboš Horčička. Jak vnímáte jeho přínos?
Když mě v 16 letech poslali do Přerova, tak to byl první gólman v dospělém hokeji, se kterým jsem se potkal. Měl jsem radost, že bude náš trenér brankářů. Spolupráci s Lubou si moc pochvaluji. Trénovali jsme kvalitně, měli jsme dobrou přípravu. Máme videorozbory. Hodně se mi věnoval, hokejem žije na sto procent. Na mé sezoně má svoji zásluhu. Podporoval mě i mentálně.

Cítíte, že i díky němu jste udělal progres?
Rozhodně ano! Gólmani jsou bezpochyby oraz trenéra brankářů. Kus práce už udělal pan Hrazdira (Richard Hrazdira – pozn. red.), předtím dva roky v Prostějově pan Žigárdy. (Štefan Žigárdy – pozn. red.) Teď mě hodně posunul Luba, zapracovali jsme na nedostatcích.

Máte za sebou fantastickou osobní sezonu. Registrujete zájem klubů z extraligy?
V průběhu sezony mě nikdo nekontaktoval, o žádném konkrétním zájmu nevím. Čistě se soustředím na Zlín. Mám s ním cíl, který chci dokázat. Uděláme pro to vše. Budu pracovat na tom, abych byl co nejlépe připravený, a abychom se jako Berani dostali co nejdále.

Zůstáváte tedy ve Zlíně stoprocentně i pro příští sezonu Chance ligy?
Vždy se může stát cokoliv. Klub však na mě uplatnil opci na sezonu 2023/2024, pak je tam ještě jedna opce, bude tedy záležet, zda ji znovu uplatní. Jak tedy pan Hamrla řekl, budu tady i příští ročník. Časem se případně uvidí, kam povedou další kroky.

Bakalář Daniel Huf?
Hokejové povinnosti mu skončily, volno však v těchto dnech rozhodně nemá. Hokejový brankář Beranů Daniel Huf se intenzivně připravuje na státní závěrečné zkoušky. Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně dokončuje bakalářské studium v oboru Sociální pedagogika.
„Rodiče mě odmalička vychovávali k tomu, že vzdělání je základ, vždy je dobré mít nějakou jistotu. Nejprve jsem si řekl, že to zkusím. Uběhl rok, dva. Teď by byla škoda to nedokončit,“ uvědomuje si opora Zlína, kterou důležité zkoušky čekají ve druhé polovině května.
„Na přípravu mám více než tři týdny. Díky učení nyní tolik nemusím myslet na hokej. Filtruju to,“ přibližuje Huf.
A jaké téma si vybral pro obhajobu své bakalářské práce? „Je to Analýzu sociálních vztahů ve sportovním týmu. Sport je součástí mého života, chtěl jsem zůstat u toho. Jen jsem to nějak musel vymyslet a zformulovat,“ usmívá se Daniel Huf.