VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rajnoha měl za spolužáka Romana Hamrlíka

Zlín – Dva rozdílné osudy, dva životní i sportovní příběhy, které už těžko mohou být odlišnější. Romana Hamrlíka zná od dětství. Vyrůstali spolu i chodili do jedné třídy zlínské sportovní školy.

26.1.2014
SDÍLEJ:

Zkušený 39letý hokejový obránce Kroměříže Pavel RajnohaFoto: DENÍK/archiv

„Potkávali jsme se dennodenně odmalička. Znali jsme se od šesti let," vzpomíná někdejší extraligový hokejový obránce Zlína Pavel Rajnoha na slavného spolužáka, který se stal v roce 1998 olympijským vítězem v Naganu a odehrál přes tisíc zápasů na nasvíceném jevišti nejprestižnější hokejové soutěže světa – NHL.

Zatímco Hamrlík během bohaté kariéry žil v přepychu a luxusu a zřejmě se zabezpečil do konce života, Rajnoha už rok po slavném triumfu zmizel z očí. Potuloval se jen po nižších ligách v Česku nebo zahraničí. A dnes i po skončení profesionální kariéry musí chodit do práce. Je finančním a energetickým poradcem.

„Kariéra se někomu povede, jinému zase ne. On předpoklady měl," poznamenal Rajnoha, který momentálně už druhou sezonu hraje krajský přebor za Kroměříž.

Hokejové dovednosti se prý obecně začínají projevovat až v pozdějším věku, nikoliv už v přípravce. „Na začátku ani nepřemýšlíte, jestli jste lepší nebo horší. Až od šesté nebo sedmé třídy jde vidět, že někomu jde hokej lépe. A u něj šlo vidět, že bude patřit mezi lepší hráče," uznává Rajnoha.

Společně s nimi tenkrát váleli také Pavel Kowalczyk, Martin Kotásek, v 15 letech se k nim přidal i Radim Tesařík, který přišel ze Vsetína. „Měli jsme hodně silný ročník, všechny jsme poráželi a tím pádem vládla pohoda pořád. Tam to nějak fungovalo samo," vybavuje si atmosféru a pohodu Rajnoha.

Jako šestnáctiletý prožil v listopadu 1989 sametovou revoluci po návratu z turnaje v Rusku. „Když jsme přiletěli zpět do Prahy, chodilo se s vlajkami, zvonilo se, troubilo se," vzpomíná někdejší zlínský obránce.

Hvězdám nadosah

V dubnu 1992 pro změnu společně se dvěma parťáky ze Zlína Hamrlíkem a Kowalczykem odcestovali na evropský šampionát osmnáctiletých do norského Lillehammeru.

Kromě nich byla v týmu taková esa jako David Výborný či Pavol Demitra, kteří ovládli kanadské bodování. Šampionátu se zúčastnili například i finský forvard Saku Koivu nebo ruský bek Sergej Gončar. Čechoslováci však ve finálové skupině přehráli všechny velmoci a bez porážky se stali mistry starého kontinentu.

„Bylo to hezké. Jeden z největších úspěchů kariéry. Možná by se to dalo porovnat s o rok pozdějším šampionátem dvacetiletých a třetím místem," uvažuje Rajnoha, který si na turnaji osmnáctiletých připsal v 6 zápasech 1 branku a 4 asistence.

NHL neprožíval

Ještě před tím si jej v draftu 1992 v 6. kole jako 150. hráče v pořadí vybralo Calgary Flames. Dodnes je jeho profil se základními údaji součástí oficiálních internetových stránek klubu. Ve stejném roce se jedničkou výběru mladých talentů pro NHL stal Roman Hamrlík, jehož si vybrala Tampa Bay Lightning.

„Bylo to po šampionátu osmnáctek, který se mně vydařil. Nejspíš si mě tam všiml trenér Dave King. Vůbec jsem netušil, že bych měl být draftovaný. Nějak se to prostě sešlo," vysvětluje vyrovnaným hlasem.

O zájmu klubu z nejprestižnější soutěže na světě se dozvěděl od spoluhráčů ve zlínské kabině.

„Nikdy jsem ale k NHL moc neinklinoval, nebyla pro mě nejlepší soutěží na světě. Vyznával jsem vždy trochu jiný styl hokeje. Nijak jsem to neprožíval. Bral jsem to jako fakt, kariéru jsem měl na začátku a postupnými kroky se tam dostanu. Proto jsem tam ani nejel. Rozhodl jsem se jít druhou cestou."

O půl roku později se mu kariéra otevřela dokořán. Na mistrovství světa dvacetiletých v roce 1993 nastupoval se svou generací proti Kariyovi, Prongerovi, Valeriji Buremu, Niedemayerovi, Gončarovi, Kovaljovi, Näslundovi a Forsbergovi. Co jméno, to světový pojem.

„Poslední dva jmenovaní tam trhali světové rekordy. Ti tenkrát byli daleko před ostatními. V té době jsem je ale bral jako protihráče. Věděli jsme, že dávají hodně gólů a jsou nebezpeční, ale to je všechno. Chtěli jsme každý zápas vyhrát.

Tenkrát nám jména nic neříkala. Nedalo se tušit, jestli se opravdu stanou špičkovými hokejisty," tvrdí Rajnoha, jemuž tenkrát na krk pověsili bronzovou medaili.

Po dvaceti letech, kdy už na něj dávno nemíří světla reflektorů, nenahánějí jej novináři ani agenti týmu NHL, přiznává určitou dávku nostalgie. Možná z něj byla cítit i špetka lítosti.

„Oni stále ještě hrají, ale moje kariéra je už někde jinde. Když to vezmu zpětně, bylo to příjemné. Doba, kdy šlo všechno hladce a dařilo se, byla pěkná. Úspěchy na mistrovství světa byly odměnou za dřinu, kterou tomu člověk dává," dušuje se Pavel Rajnoha, který si tehdy v 7 zápasech připsal 1 gól a 3 asistence.

Jenže přišlo i první varování. V roce 1995 při cestě do finále proti valašskému Vsetínu neodehrál jediný zápas. Pouze seděl pod dekou na lavičce náhradníků.

„Placku mám, ale když se nedostanete na led, máte z medaile jiný pocit. Druhé místo z extraligy, když na něm nemáte žádnou zásluhu, je oproti mistrovství Evropy nesrovnatelné. Už proto, že jsem tam odehrál celý finálový zápas," bilancuje Rajnoha.

Už tenkrát přitom podle něj šel cítit z valašského rivala respekt. „Už tehdy byl Vsetín velmi silný. Určitě byli favority finále, přesto jsme ve Vsetíně odehráli dobré zápasy. Ale o nějaký kousek byli lepší. Dokud ale nevyhrajete poslední zápas, je ke zlatu daleko," ví z vlastní zkušenosti Rajnoha.

Jičín, špatná volba

Poslední extraligový zápas odehrál v sezoně 1998/1999 v dresu Dukly Jihlava. Praskl mu meniskus v koleni a zároveň si vykloubil kyčel.

„Bylo to nepříjemné, stalo se to někdy před Vánoci. Poté jsme se s klubem domluvili na ukončení spolupráce. Byli jsme poslední a nebyli spokojení s výkony celého týmu, svedlo se to na všechny a o mě jako „cizince" přestali mít zájem," připustil Rajnoha.

Přitom o jiné nabídky z nejvyšší soutěže neměl nouzi. „Nebyl jsem doléčený, nemohl jsem nikam jít. Přesto jsem se rozhodl, že sezonu někde dohraji a šel jsem do Nového Jičína. Zpětně to hodnotím jako špatné rozhodnutí. Tam asi nastal definitivní konec," připustil Rajnoha.

Tenkrát si ale ukončení kariéry nepřipouštěl, stále doufal, že by se mohl ještě někde mezi elitou uplatnit. „Přece nic neznamená, když sezonu dohrajete někde jinde. Ještě se dalo vrátit. Ale všechny okolnosti se vyvinuly tak, že jsem působil o soutěž níž," poznamenal někdejší obránce Zlína.

Hrával ve druhé slovenské lize za Žilinu, v Polsku, ve třetí německé soutěži, následně se vrátil a už brázdil kluziště v naší třetí nejvyšší soutěži. Právě návratem se jeho profesionální kariéra definitivně uzavřela. V Přerově ani ve Vsetíně se hokejem uživit nedá.

„Přivydělat možná, ale v jak kterém týmu. Některé kluby nabídnou slušné podmínky," vypozoroval Rajnoha, který hrával i v Brumově a poslední dvě sezony obléká dres Kroměříže v nejnižší české soutěži.

Zároveň postupně si zvyká na civilní zaměstnání v oboru energetického a finančního poradenství.

„Je to zajímavá práce. Je tam velká konkurence, proto je těžké najít zákazníka. Je to práce, kterou se dá uživit zajímavě, ale někdy je to hodně složité. Můžete mít měsíc nádherný a poté tři těžké měsíce. Tohle prostředí je specifické. Zaběhlé kanceláře a lidé mají výhodu," poznamenal Rajnoha.

I on stejně jako ostatní sportovci si musel projít zásadní změnou ve svém životě. Musel přejít do civilního zaměstnání a jsou známy případy sportovců, kteří ukončení aktivní činnosti nezvládli.

„Bylo to hodně těžké. Máte zaběhnutý režim, na který jste odmala zvyklý. Hned ze školy jsem naskočil do extraligy. Měl jsem sportovní profesionální návyky a najednou je musíte měnit," vysvětluje Rajnoha.

Autor: Daniel Ostrčilík

26.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Zleva: z volebních štábů ANO 2011 a SPD.
AKTUALIZOVÁNO
43

Na Zlínsku zvítězilo ANO, druhé SPD a třetí KDU-ČSL

Slavit a otevírat šampaňské mohla základna ODS Zlínského kraje, která se na výsledky voleb přesunula do komunitního Cafe 21 v Uherském Hradišti. Lídr kandidátky Stanislav Blaha se totiž stal poslancem.
14

ODS zapíjela poslanecký mandát Stanislava Blahy šampaňským

Kašík: Na kandidátce jsem zakroužkoval lidi ze Zlína, vždycky jsem byl srdcař

FOTOGALERIE / K volbám zas tak často prý nechodí, vlastně dnes je to podle něj asi podruhé. "Ale chtěl jsem zvolit ty, kteří jsou podle mne důležití," uvedl v sobotu krátce po 13. hodině strážce hokejové svatyně zlínských beranů - brankář Libor Kašík.

Další obrat nestačil. Zlín má z Pardubic bod

2:0, 2:3, 4:3. Ze zápasu zvratů si hokejisté Aukro Berani Zlín uloupli aspoň bod z pardubického perníkového srdce. Ševci nakonec prohráli 3:4 v prodloužení, přestože během pěti minut na přelomu první a druhé třetiny otočili vývoj zápasu z 0:2 na 3:2 dvěma trefami Honejska a Popelky. Žlutomodří ale vedení ztratili a v prodloužení přesilovku čtyři na tři využil francouzský útočník Treille, který pro Zlín připravil třetí porážku v řadě.

Fryšara nevěděl, jak slavit gól. Úžasná euforie, zářil

Ani jsem nevěděl, jak mám slavit. Prostě jsem zvedl ruce a díval se okolo,“ vykládal Štěpán Fryšara, 19letý útočník hokejistů Aukro Berani Zlín, který v nedělním zápase s Plzní svou premiérovou trefou stáhl náskok na 3:4 a zařídil parádní infarktovou koncovkou bod za porážku 4:5 po samostatných nájezdech.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení