„Hrál jsem svou hru, jako celou sezonu, která mě sem dostala,“ popisoval pro Deník 26letý Fořt, který v dresu Beranů posbíral v uplynulé sezoně včetně play-off celkem 36 kanadských bodů (19+17).

Po zápase jste novinářům říkal, že jste před utkáním nezabral. Jak se vám usnout povedlo po zápase?

Byl jsem přetažený a hodně unavený, proto se mi podařilo usnout. Vyspal jsem se po zápase dobře.

Honily se vám hlavou čerstvé zážitky?

Abych řekl pravdu, ani ne. Možná si to ani neuvědomuji, ani mi to nedošlo, co se teď děje. Přijde mi to postupem času, asi až mi úplně skončí sezona. Až pak si to možná uvědomím.

Na zápase byli i rodiče. Viděl jste se s nimi?

Ano, společně i s přítelkyní. Ti si to užívali a dál užívají i za mě. Byli z toho nadšení. Ale ani jsem nevěděl, kde sedí. Ve Zlíně, vím, kde je jejich místo. Občas se na ně podívám, abych načerpal energii a sílu. Ani jsem je nehledal. Věděl jsem, že nemám moc šanci je najít. Bylo narváno. Doufal jsem, že gól viděli.

Při zápase jste se prý necítil dobře. Proč?

V první dvou třech střídání jsem cítil, že jsem se zavařil. V dalších už to nebylo extra náročné. Ale po pauze je zápasové tempo jiné než na tréninku. V první třetině jsem se do toho dostával. Cítil jsem, že to není optimální. Dlouho jsem nehrál zápas. Oproti ostatním klukům jsem na tom byl ještě dobře. Ale čtyři týdny jsem fakt cítil, že jsem nehrál zápas.

Jakou měl zápas s Rakouskem úroveň, když tempo srovnáte s extraligou?

To bych vůbec nechtěl srovnávat. Ani nevím, jak bych to srovnal. Soustředil jsem se na pokyny, co a jak máme hrát. A jakou mám práci já. Měl jsem i úplně nové spoluhráče, na to se člověk musí soustředit. Tolik jsem to nevnímal. Náročné to samozřejmě bylo.

Musel jste hrát jinak než ve Zlíně, nebo naopak jste se snažil o svůj vlastní projev?

Vím, jaký hokej mě sem dostal a vím, kde jsem nejsilnější. Abych teď jezdil a rozdával žabičky a dělal ze sebe plejmejkera, na to takový typ hokejisty nejsem. Chtěl jsem hrát svou hru jako celou sezonu.

I vaše trefa z toho vyplynula, tedy z prostoru mezi kruhy, odkud dáváte góly…

Tam mi to vždycky někdo nachystá nebo se to ke mně odrazí. Teď to bylo obojí, protože mi to kluci nachystali i se to odrazilo. Měl jsem i štěstí. Mířil jsem nad lapačku, ale když jsem to pak viděl, šlo to i od ramena. Roli hrálo i štěstí, klidně to mohlo skončit v rohu. Odrazilo se to do brány, jen to gólmana (Kickerta) škrtlo.

Kam uložíte puk, který vám na památku přivezl Michal Jordán?

Nechtěl jsem si pro něj jet sám, vzpomněl jsem si na něj, až jsme se radovali. Viděl jsem Michala, jak pro něj jede a dovezl mi ho. Hned večer jsem ho předal tátovi, který si ho zarámuje. Už ho má v pracovně vystavený.

Tohle je pěkná vzpomínka a vůbec odměna za celou sezonu, co říkáte?

To je pěkný suvenýr. Budu ho ukazovat dětem. (úsměv)

Jak se vám na znojemském stadionu hrálo?

Snad naposledy v juniorce, když jsme tady hráli play-off jeden zápas. Věděl jsem, jak to tady vypadá. Byli jsme v šatně domácích, kteří to tady mají moc pěkné. Zázemí je super. Hala je velmi příjemná. Hraje se tady dobře.

Na kempu národního týmu jste už čtvrtý týden. Jak si pobyt v reprezentaci užíváte?

Ještě mi to ani nedošlo. Snažím se ale pracovat. Slovo užívat nemám moc rád. Užíváte si na dovolené, na té tady nejsem. Ale nechtěl jsem ani říct, že jsem tady pracovně. To taky není to správné slovo. Jsem tady šťastný. Užívám si to v tom správném slova smyslu.

Snil Tomáš Fořt o nároďáku jako malý kluk?

Když jsem byl malý, tak asi jo. Ale jakmile jsem začal stárnout, všechno se mi zdálo vzdálené. A teď jsem tady. Vždycky jsem na to koukal a říkal jsem si, jak by bylo super ten dres obléct a zahrát si za nároďák. A teď se mi to povedlo. Čekám, kdy mi to konečně dojde.

Co třeba na mistrovství světa v Bratislavě? Je to reálná meta?

Chci tady být co nejdéle. Odvést pro mančaft co nejlepší práci. A zabojovat o místo. Jak to bude dál, se všechno uvidí.

V sobotu v Linci vás čeká odveta s Rakouskem. Čekáte něco podobného?

Vůbec nevím, s jakou sestavou tady byli a s jakou sestavou nastoupí v sobotu. Uvidíme až na místě. Zase to bude něco jiného. Už budu mít ale nějakou hrubou představu, jak by to mohlo vypadat.