Jak je náročné vychovat brankáře pro velký draft NHL?
V první řadě chcete vychovat slušného kluka a pokud možno i dobrého sportovce. U Patrika jsem vůbec nepřemýšlel, že bych ho vychovával pro profi sport. Do 4. třídy byl hráčem v poli a pořád škemral, že chce do brány. Tak jsem po enormním tlaku podlehl a od té doby je tam.

Co je na celém procesu výchovy nejtěžší?
V celém procesu je podle mě nejdůležitější, aby to ten kluk chtěl sám. Pokud tomu nechce obětovat „vše“, je to těžší, ale ne nemožné. Další dost důležitý aspekt je konkurence, pořád někoho dotahovat. To u Patrika platilo pořád.

Musí to být náročné i po ekonomické stránce…
V našem případě, kdy jsme dětem v jeho ročníku 2003 dělali soukromé tréninky i zápasy, to stálo docela dost. Ale v porovnání kolik stojí hokej jako takový, už to nebylo zas až tak velké navýšení. Výstroj jsem koupil novou, protože v tom podnikám, jinak by ji dostal od klubu.

Patrik navíc kromě kempů pro brankáře ČSLH nejezdil na žádné kempy. Když to vezmeme celkově, tak jsou daleko dražší sporty nežli hokej.

Jak se výchova hokejisty dotkne zbytku rodiny?
Jsme hokejová rodina. Druhý syn Adam hraje beka v dorostu, tak jsme pořád na zimáku, nepřijde nám to tak nic nenormálního. Když kluci nehrají hokej, tak inline hokej.

Především nás to ale baví. Manželka poskytuje veškerý servis jak v hokeji, tak i ve škole a neustále dbá na zdravou stravu pro kluky. Děláme to z lásky k tomu sportu a dětem, takže to jako oběť nebereme. Když jsem jel někam s Patrikem, tak žena s Adamem.

Kdy přišel zlomový bod kariéry Patrika?
Jako zlomový bych viděl jeho výkony na mezinárodní úrovni, zejména zápasy proti Rusku, kdy Patrik ukázal, že to může chytat. Pokud máte na této úrovni přes 92% úspěšnost, to mluví za vše. Všimnou si vás skauti. Nemalou měrou tomu pomohly i starty v extralize.

Osobně za sebou máte extraligové působení ve Zlíně a Karlových Varech, později jste rovněž trénoval mladší brankáře. Jak jste se angažoval v trénování Patrika?
Moc jsem ho netrénoval, spíš jsem mu natáčel zápasy na go pro kameru a ukazoval obdržené góly, které jsme doma rozebírali. Patrik už při sednutí do auta po zápase věděl, které góly mohl mít. Byl velmi učenlivý a vnímavý. Trénování jsem nechal na lidech v klubech, kde působil. Je potřeba si uvědomit, že hokej se radikálně změnil od dob, kdy jsem chytal já.

Nastalo u Patrika někdy kritičtější období, kdy za vámi přišel a nechtěl s hokejem pokračovat?
Nikdy. Je to však tím, že si za hokejem šel.

Patrik před rokem a půl odešel do Karlových Varů. Jak to byl klíčový krok v jeho dosavadní kariéře?
Pro nás všechny to byl krok do neznáma. Varská akademie je však vyhlášená. Patří mezi tři top akademie v České republice nejen zázemím, ale i přístupem, skautingem, výchovou – vždyť jen nyní na Hlinkovi v Břeclavi mají 5 hráčů, z toho 3 vlastní odchovance!

V tomto ohledu jsem vážně strach neměl, spíš jak Patrik zvládne změnu prostředí, nátury, školy a podobně. V prvním roce musel přesvědčit ve čtyřech kategoriích – dorostu, juniorech, Áčku a Sokolově. Vůbec to neměl jednoduché. Musím ale před ním smeknout, jak to zvládl. Jako klíčové u něj vidím nastavení hlavy, což je pro gólmana veledůležité.

Do Karlových Varů odešel už v 16 letech. Jak jste to doma zvládli?
Hlavně manželka měla strach, jako každá máma. Vary znám a máme tam spoustu přátel. Takže úplně do neznáma Patrik nešel.

Patrik během posledních dvou měsíců byl draftovaný do juniorských USHL, QMJHL a samotné NHL. Čeho si osobně nejvíce vážíte?
Drafty je potřeba rozlišit. První dva jsou juniorské a ten hlavní je do NHL. Že budu mít kluka draftovaného klubem NHL a ještě ve třetím kole jsem opravdu nečekal. Nicméně všechny tři drafty jsou jakýmsi oceněním dosavadní práce Patrika. Pro spoustu hráčů vede cesta do NHL právě přes juniorku.

Jak jste drafty sledovali?
Juniorské na webu na mobilech a u draftu do NHL jsme měli puštěný oficiální stream, který jsem dal na celou televizi. Když tam skončilo jméno Patrika, tak u nás v obýváku to byla jako výhra v jackpotu. (s úsměvem) Opravdu to byl krásný životní moment. Byli jsme nadšení, že to přišlo tak brzy.

Pokud se nestane nic nepředvídatelného, tak Patrik bude chytat v kanadské juniorské soutěži QMJHL. Je to nyní správná cesta?
Je potřeba si uvědomit, že letos v extralize sestupují dva týmy a v Chance lize dokonce šest. Těžko to někdo postaví na mladých gólmanech. Juniorky v zámoří jsou na úrovni Chance ligy a někdy i výš. Jako krok zpět to v žádném případě nebereme.

V klubu Rimouski Océanic v minulosti nastupovali také Vincent Lecavalier nebo Sidney Crosby. Může být pro Patrika výhodou, že třeba bude více na očích?
Klub Rimouski Oceanic je velmi prestižní adresa, mimo jiné tam ještě například působil Alexis Lafrenière. Myslím, že i draft do tohoto klubu pomohl Patrikovi v tom velkém draftu do NHL.

Patrik si v uplynulé sezoně ve Zlíně od první minuty odbyl debut v nejvyšší soutěži. Co se ve vás tehdy odehrávalo? Zvláště na domácím stadionu?
Na stadion bych se asi i dostal, ale raději jsem byl doma u obrazovky se ženou a druhým synem.

Ihned po zápase jsem jel k autobusu a Patrikovi pogratuloval. Toto je jeden z momentů, kdy ukázal, jak je na tom s psychikou. Nastoupit doma proti „svému“ týmu v řádné extraligové premiéře a ještě vyhrát…no prostě pohádka. (s úsměvem)

Nemísily se ve vás pocity komu fandit?
Víte, já byl tak nervózní, že jsem si jen přál, aby ho ševci nevyhnali z brány. (s úsměvem) Dopadlo to dobře.