„V Olomouci byla velká zima a do utkání jsem naskočil zmrzlý. Krátce po nástupu na led na mě spadli hráči a něco se mi lehce přihodilo. Bylo to nepříjemné, bolestivé. V danou chvíli však zranění šlo stranou, kvůli protihráčům jsem na sobě nic nechtěl dát znát. Zranění vypadalo na dva tři týdny. Do zápasu se Spartou jsem šel s bolestí, klukům jsem chtěl pomoci. Bohužel jsem udělal blbý pohyb a ještě si to zhoršil."

Uplynulý týden jste podepsal novou dlouholetou smlouvu. Jak vše proběhlo?
Zájem klubu mi udělal velkou radost. Vůbec jsem neváhal, setrvání pro mě bylo prioritou. Celkově jsme uskutečnili dvě jednání, nebylo to nic dlouhého, spíše šlo o ladění drobných věcí. Nabídku od Zlína beru jako odměnu za snahu v uplynulé sezoně. Jsem rád, že dostanu příležitost na splnění cílů a plánů, které ve Zlíně mám.

Předpokládám, že jako odchovanec případně nejprve něco chcete ukázat ve Zlíně…
Ano, přesně tak. I pan Hrazdira (Richard Hrazdira, trenér brankářů Beranů – pozn. red.) říkal, že nejdůležitější je něco dokázat tady a odrazit se dále. Rozhodně nemyslím na to, abych někam odcházel. Jsem šťastný, že můžu působit v mateřském klubu, kde jsem vyrostl. Ve Zlíně mám výborné podmínky pro můj další hokejový růst. Už se těším na další zápasy.

Brankářskou jedničkou by však dle předchozích vyjádření měl být o sedm roků starší Libor Kašík. Neobáváte se, že v příští sezoně nedostanete tolik prostoru jako v uplynulém ročníku?
Tak nad tím neuvažuji. Soustředím se na to, abych se jako brankář zlepšoval a byl nejlepší verzí sebe sama. Samozřejmě budu vděčný za každý zápas, který mi trenéři dají. Uvidíme, kolik jich v konečném součtu bude. S Liborem jsme tam od toho, abychom pomohli týmu a vyhrávali. Záležet bude na momentální formě a kdo bude podávat lepší výkony. Doufám, že oba předvedeme maximum a pomůžeme týmu do play-off.

Loni jste odchytal 31 zápasů, stabilně jste předváděl solidní výkony. Registroval jste případný zájem dalších klubů?
Nebudu lhát, žádný další klub mě nekontaktoval. Měl jsem smlouvu platnou ještě na příští rok. Pro mě osobně bylo prioritou zůstat ve Zlíně. Největší radost mi tedy udělalo vedení klubu a trenéři, když mi řekli, že by se mnou chtěli podepsat novou víceletou smlouvu. Za to jim ještě jednou moc děkuji. Je to pro mě příjemné povzbuzení do další práce.

Jaká to pro vás celkově byla sezona? S Berany jste skončili předposlední…
Dokud byla alespoň teoretická šance, tak jsem pořád chtěl postoupit do play-off. Nakonec to bohužel nevyšlo. Samozřejmě bylo více proher než vítězství, někdo to viděl jako negativum, jenže já jsem to bral jako příležitosti ke zlepšení.

Beru to tak, že existují výhry anebo lekce. Právě z lekcí se člověk poučí a posune se dál. Věřím, že nám uplynulá sezona pomůže do těch nadcházejících a budeme lepší.

Osobně jsem v sezoně dostal hodně prostoru, cítil jsem, že se zlepšuji zápas od zápasu. Celou dobu jsem se soustředil na proces, abych se zlepšoval a pracoval na zápasových situacích. Pro mě bylo a je nejdůležitější podávat výkony, které dají týmu šanci na vítězství. Když se to povedlo, tak pro mě osobně to bylo hodně intenzivní. Ať už jde o jakýkoliv sport nebo pouze Člověče nezlob se!, tak musím vyhrát. (s úsměvem)

Co vám sezona kromě zkušeností dala?
Už nejsem ten kluk z juniorky s nulovými zkušenostmi. Je to právě o tom procesu, loňská sezona mi z hlediska zkušeností dala opravdu hodně a umožnila mi se posunout v mojí kariéře zase o krok dopředu. Dokázal jsem si, že pro tým můžu být přínosem, extraligu dokážu chytat s potřebným sebevědomím a tým se o mě může v těžkých chvílích opřít. Jak člověk získá zápasové zkušenosti, tak lépe čte hru, dostane do sebe rozvahu a lépe řeší zápasové situace. Před zápasy mě skvěle připravoval pan Hrazdira.

V závěru sezony jste se zranil proti Spartě Praha. Prolétlo vám hlavou, že to může být vážnější?
O zápas dříve proti Olomouci se zranil Libor Kašík. Byla tam velká zima a do utkání jsem naskočil zmrzlý. Krátce po nástupu na led na mě spadli hráči a něco se mi lehce přihodilo. Bylo to nepříjemné, bolestivé. V danou chvíli však zranění šlo stranou, kvůli protihráčům jsem na sobě nic nechtěl dát znát. Nejdůležitější pro mě bylo dochytat dobře rozehraný zápas, který jsme nakonec vyhráli.

Zranění vypadalo na dva tři týdny. Do zápasu se Spartou jsem šel s bolestí, klukům jsem chtěl pomoci. Bohužel jsem udělal blbý pohyb a ještě si to zhoršil. Měl jsem potřebný klid, dal se do pořádku. Zranění nebylo nijak vážné. Momentálně mě už nic nelimituje.

Osobně si stanovujete cíle. Jak se vám je podařilo splnit?
Určité cíle jsem si splnil, odškrtl na nástěnce cílů. Musím však říct, že stále jich mám hodně před sebou, od příští sezony od sebe znovu chci více. Vždy chci být lepší, mám víc hesel, kterými se řídím. Jedno z nich je: „Nikdy nebýt spokojený“. Samozřejmě člověk má radost, když se něco povede. Pointou je, aby na sobě neustále pracoval.

Fanoušci v průběhu sezony projevili menší spokojenost s umístěním týmu. Jak případnou kritiku vnímáte?
Komentáře a diskuze moc nesleduji, což mi už dříve radil Marek Čiliak. Toho se držím. V sezoně jsem se soustředil hlavně na své výkony. Případnou kritiku jsem tedy nevnímal. Nejdůležitější v těchto chvílích je pro mě rodina a samozřejmě pan Hrazdira, který se nejen stará o můj brankářský vývoj, ale zároveň to je i výborný mentální kouč, jež mně osobně nejednou pomohl.

Musím však zmínit přátele ale i fanoušky a lidi, kteří mi fandí a podporují mě. V průběhu sezony mi psali do soukromých zpráv po zápasech, což člověku vždy udělá radost a povzbudí ho do další práce. Všem za to moc děkuji, hodně si toho vážím.

Chtějí si s vámi někdy přímo povídat?
Většinou jde o povzbuzení. Občas je však těch zpráv tolik, že člověk nedokáže odpovědět na vše a hned. Na velké vypisování to tak není. Chci jen říct, že tihle lidé jsou součástí mé motivace na sobě pracovat. Jejich podporu se vždy snažím přenést do zápasů a splatit jim to svými výkony na ledě.

Vaše výkony vám zákonitě přidávají na pozornosti. Loni jste mimo jiné po vychytané nule proti Plzni vykonával rozhovor pro Českou televizi. Jak novou roli přijímáte?
Hlavně musím říct, že jsem měl obrovskou radost z vítězství proti Plzni, byl to opravdu těžký zápas. Rozhovor po vítězném duelu pro mě byl obrovský zážitek, splněný klukovský sen. Jako malý jsem sledoval brankáře při živém rozhovoru po utkání. Byl to také jeden z mých cílů.

Upřímně, v danou chvíli mi nedocházelo, že se to opravdu děje. Došlo mi to asi tak deset minut po rozhovoru, když jsem byl v šatně a měl jsem doslova husí kůži. (se smíchem) Věřím, že stejně jako tento cíl dokážu splnit další cíle, které mám v sobě.

Mediální povinnosti vám tedy nevadí?
Když někdo za mnou přijde s žádostí o rozhovor, tak si rád pokecám. (se smíchem) Těší mě, když za mnou přijdou děti nebo někdo s prosbou o podpis. Osobně to pro mě hodně znamená. Určitě to ale není tak, že bych například rozhovory vyhledával.

Rád vítězíte, nesnášíte prohry. Po kom tuto vlastnost máte? Potažmo, kde se ve vás bere?
Upřímně netuším, možná je to však tím, že jsem ve znamení Beran. Mám to tak už od malička. Na venek se snažím to nedávat znát, ale vnitřně toužím vyhrávat. Jsem hodně soutěživý.

Je vám někdy předhazováno, že tuto soutěživost až moc prožíváte?
Předhazováno mi to není. Pan Hrazdira se mi však občas zasměje. (se smíchem) Říká mi že jsem zarputilý, nic nevypustím. Chci vychytat úplně každý puk. Nerad se vzdávám, v brance pořád bojuji. Z mého pohledu je to jedině k dobru. Pro mě je soutěživost nejzákladnějším smyslem sportu.

Před dvěma měsíci vám začala příprava na novou sezonu Tipsport extraligy. Jak byste zatím tuto část zhodnotil?
Příprava je super. Trenéry musím pochválit, že to skvěle naplánovali. Pan Hrazdira si nás gólmany bere bokem, děláme s ním speciální tréninky, špičkově to nachystal. Navíc máme k dispozici led, za což jsem hodně šťastný, hráčům v jiných klubech jsem to dříve trochu záviděl.

Jak už tomu je od malička, tak se ještě věnuji inline hokeji. (Daniel Huf je mistrem světa v inline hokeji – pozn. red.) Přes léto vždy patřil, patří a patřit bude k mé přípravě. Z nožů přeskakuji na kolečka. Kdybych mohl, tak inline doporučím každému. Například na inlinu jste jako brankář oblečený stejně jako na ledě, jenže rozdíl je v tom, že vám to neklouže jako na ledě a je vám obrovské horko jako v sauně. V tu chvílí člověk nejvíce získává brankářskou fyzičku a poté je přechod na led mnohem lepší.

Ve Zlíně máte během suché přípravy k dispozici led. Na čem pracujete?
Jeden z tréninků bývá zaměřený na střelbu, vykrývání, najíždění, další tréninky jsou přímo o řešení herních situacích. Pracujeme ale na všem, třeba také na rychlejších reakcích. Řídím tím, že když situaci vyřeším správně, tak nemůžu dostat gól, a na tom právě pracuji.

Trendem poslední doby se u sportovců stává mentální koučink. Jak to z pohledu brankářů máte ve Zlíně?
Pokud vezmeme přímo pana Hrazdiru, tak podle mě člověka dokáže hodně pozitivně ovlivnit – něco prohodí, řekne pár vět a dostane nás do optimální formy, abychom na zápas měli správně nastavenou hlavu. Po povedeném utkání člověka drží při zemi a naopak dokáže velice dobře povzbudit.

A co se týče vás osobně a mentálního koučinku?
Zaměřuji se na to už delší dobu, přibližně od 14 let. Přečetl jsem nějaké knihy, sleduji lidi, kteří se tím zabývají. Hodně mi to pomohlo. Takový Conor McGregor (bývalý šampion UFC – pozn. red.) zmiňoval vizualizaci a představování cílů, jakých chce dosáhnout. Přitahuje si je, přemýšlí o tom dopředu. Hodně na tom pracuji samostatně. Mentální příprava patří do mého každodenního života. Je to opravdu velice zajímavý a příjemný pocit, když si člověk něco vizualizuje v hlavě a potom to zažije ve skutečnosti. Celé je to o víře v sebe sama.

Uplynulý týden jižní Moravu a Luhačovice zasáhlo tornádo. Jak jste to osobně vnímal?
V tu dobu jsem byl zrovna ve Zlíně na stadionu a čekal jsem, až se bouře přežene. Když jsem později viděl, že se v této oblasti přehnalo tornádo a jaké škody napáchalo, tak jsem tomu nemohl uvěřit. Viděl jsem nějaké záběry a člověku běhá mráz po zádech. S lidmi, které to přímo zasáhlo soucítím. Je mi to moc líto.

V klubu jste vybrali 60 000 Kč na podporu zasažených oblastí. Kdo jako první přišel s touto myšlenkou?
Byl to takový společný nápad nás hráčů. Nikdo neváhal a jsem rád, že se podařilo vybrat takovou sumu. Jsme rádi, že můžeme aspoň trochu pomoc lidem zasaženým tímto ničivým přírodním živlem.