Po dvou týdnech přípravy před mistrovstvím světa v Rusku jste v pátek v nároďáku skončil. Nejste zklamaný?

Všichni gólmani jsme věděli, jakou kdo má pozici. Čekal jsem, že buď já, nebo asi Pavel Francouz půjdeme. Vyšlo to na mě, takže jsem to předpokládal. Zklamaný nejsem, naopak jsem rád, že jsem dva týdny mohl s nároďákem být. Byla to dobrá zkušenost.

Co vám čtrnáct dnů tréninků s nároďákem dalo?

Mohl jsem ještě po sezoně potrénovat, protože s Rigou jsme skončili hodně brzy. Potkal jsem se s kluky, které jsem dlouho neviděl. I trenéři mě mohli pozorovat po delší době zblízka.

Chystáte se na dovolenou, nebo strávíte volno doma ve Zlíně?

Sám ještě nevím, uvidíme. Ještě si to musím uspořádat v hlavě. Za měsíc bych chtěl začít trénovat a pokračoval bych až do začátku kempu na ledě.

Pozvánky do nároďáku jste se dočkal po pěti letech. Čekal jste ještě, že by mohla přijít pozvánka?

Jako každý hráč i já se dívám na nominaci, co je tam za kluky. Že jsem se tam objevil, jsem byl rád. To je asi všechno, co k tomu můžu říct.

V národním týmu jste se sešel se zlínskými parťáky Holíkem či Zámorským. Těšil jste se, až dáte řeč?

Samozřejmě. Ale s kluky ze Zlína se potkáváme v létě, jsme v kontaktu. Naopak ostatní jsem dlouho neviděl. Třeba kluky z reprezentační dvacítky kolem ročníku 1990. Všichni se známe. Bylo to jiné než v klubu. Mohli jsme pokecat konečně v češtině. S gólmany byla sranda. Jsem rád, že jsem tam mohl být.

S Rigou jste skončili podruhé za sebou mimo příčky play-off. Co vám chybělo?

Bylo by to na delší povídání. Chyběli tomu především kvalitní hráči. S týmem, co jsme měli, jsme předvedli maximum. Stejně jako Zlín jsme se vyždímali, ale tento rok jsme na play-off neměli. Z tohoto pohledu je to neúspěšná sezona. Teď je to na vedení, jak si to zanalyzuje.

Skončila vám v Rize tříletá smlouva, ale stále na vás vlastní práva. Máte už jasno, kde strávíte následující ročník?

Jasno nemám, nějaké kontakty s jinými kluby probíhají. Asi to však vypadá, že se vrátím do Rigy, ale stoprocentní to ještě není.

Do kdy chcete mít jasno?

Je to na agentovi. Jestli podepíšu za týden, nebo tři, není na mně. Ale jsem v klidu, nijak se nestresuju. Něco jsem odchytal, sezonu jsem neměl špatnou. O svá čísla se můžu opřít. Z tohoto pohledu můžu být spokojený.

Přestože jste neodchytal tolik zápasů, jak jste chtěl, osobně můžete být spokojený, ne?

Přesně tak. V zápasech, kde jsem nastoupil, jsem ostudu neudělal. Ze 60 utkání jsem jich odchytal 31, což pro mě není to pravé ořechové. Ale aspoň něco. (směje se) V prosinci přišlo pro mě perné období, kdy jsem nechytal měsíc v kuse. Pak se vše ale obrátilo, když vyhodili trenéra Heikkilü. Dostal jsem od vedení důvěru a já se vrátil do branky. Z posledních šestnácti zápasů jsem jich patnáct odchytal. Za to jsem rád. Navíc jsme i sbírali body. Konec sezony nebyl špatný.

Od listopadu se ve Zlíně neřeší skoro nic jiného než váš známý z Rigy Roberts Bukarts, kterého jste doporučil. Čekal jste, že se prosadí takhle suverénně?

Čekal a věřil, že Buky na to má. Na ledě nejste první den, takže poznáte a vidíte, že hráč něco v sobě má. Největší problém je, že v KHL si týmy zaplatí první dvě lajny a pro místní kluky nejen z Lotyšska, ale i z Ruska je složitější se prosadit. Buky je typ hráče, na kterém musí hra stát a padat. Musí mít čas na přesilovce, mít kolem sebe šikovné hráče. To mu v Rize chybělo. Byť jeden zápas odehrál ve druhé formaci, po zápase už byl ve čtvrté. A řekl si dost. Proto jsem si říkal, když jsem viděl Zlín dole, že by o podobného hráče mohl mít zájem. Byl to typ, který jim chyběl a potřebovali ho. Jsem rád, že to z obou stran vyšlo.

Říkal jste mu, co ho čeká a doporučoval třeba kde si najít bydlení nebo kam zajít na dobré jídlo?

Víceméně ani ne. Popřál jsem mu jen štěstí. Věděl jsem, že kluci v kabině ho už provedou a pomůžou mu se vším. Když Buky něco nevěděl, napsali jsme si. Byli jsme v kontaktu.

On sám říká, že je ve Zlíně šťastný a spokojený. Neříkal vám, jestli ho něco překvapilo?

Muselo ho překvapit, že dosud žil ve větším městě a najednou přišel do menšího. Že je všude včas a nejsou žádné zácpy a kamkoliv se dostane i pěšky. Což ve větších městech moc nejde. Je to pro něj příjemná změna. Je šťastný a spokojený.

Zajímali se v Rize, jak se mu daří?

Kluci ho sledovali, protože byl dlouhou dobu jejich spoluhráč. Když udělal dva tři body za zápas, tak jsme se tomu zasmáli. Vedení už ale moc nezajímal, už nebyl jejich hráčem.

Další spoluhráči se už nevyptávali na českou extraligu?

Kluci se ptali, jak to vypadá. Myslí si, že česká extraliga je kvalitnější než třeba finská soutěž. Z toho pohledu jsem měl radost.

Bude z vás jednou hokejový agent?

(úsměv) To určitě ne. Chci ještě hodně dlouho hrát, mým snem je do čtyřiceti. Doufám, že se mi to povede. Pak bych si chtěl užívat rodiny a mít klid a jen pro zábavu trénovat nějaké prcky. Momentálně to tak vidím, ale co bude za deset nebo patnáct let, nevím. Je to dlouhá doba.

Byl právě Bukartsův příchod motorem, který Zlín zvedl z posledního místa?

Takový hráč jim chyběl. Nevím, jestli byl hlavním motorem, ale pomohl tomu. Příchodem nastartoval Holase. Tahle dvojice pak dělala bod na zápas, což je úplně parádní. Snad jim to bude pokračovat i v příští sezoně a každý udělají minimálně padesát bodů. To by pro ně bylo nádherné.