„Nikdy bych tomu nevěřil. Je to pro mě velký zážitek. Ale jsem rád, že to tak je a můžu si to s ním zkusit," vykládá Pavel Sedláček, 19letý útočník zlínských extraligových hokejistů.

Po Honejskovi, Holíkovi a Okálovi se stal nedávno čtvrtým vyvoleným mladým útočníkem, který si může vyzkoušet souhru s hvězdným forvardem. Až po jeho návratu ze zahraničí se kolem něj točí mladá krev. Na přelomu století nebo v roce 2004 během výluky NHL hrával se zkušenými borci.

Už tenkrát se ale stal zdejším fenoménem. Hrát si na Čajánka byla módní záležitost. Byť jste třískali holí do tenisáku před barákem. Poté, co zlínský dravec s andělskou tváří v sezoně 1997/98 šesti góly a jednou přihrávkou zničil Opavu (10:2), jeho hvězda definitivně získala na intenzitě. „Tenkrát jsme byli na mistrovství republiky ve Vítkovicích. Mezi kluky jsme se o tom bavili a říkali jsme si, že pro nás šest gólů v naší kategorii není takový problém," směje se Sedláček.

„Určitě se o tom ale hodně psalo a všichni ho obdivovali. Plakáty nad postelí jsem sice neměl, zato jeho kartičky ano. A říkali jsme si, že bychom jich také někdy tolik v mužích dali nebo si s ním zahráli," vzpomíná na své dětské přání zlínská hokejová naděje.

Nyní je realitou. „Konečně. Je to splněný sen. Nejslavnější hráč, se kterým jsem hrál," přiznal rodák z Luhačovic.

Baťovo město Čajánka miluje, jeho úsměv dostane do kolen nejednu fanynku. Jinde respektují a uznávají jako velkou osobnost. „Vždycky jsem ho obdivoval. Byl to jeden z mých nejoblíbenějších hráčů," přiznává Sedláček.

Věřte mu.

Samotný Čajánek ale obdiv a uznání své osoby tolik neřeší. „Myslím, že je to fráze do novin. Když se jich na to vy novináři zeptáte, co chudáci na to mají odpovědět. Já to takhle nevnímám. Pro mě jsou to spoluhráči. Chci po nich co nejlepší výkon pro mužstvo. Někdy je jim to i nepříjemné," přiznává Čajánek svou náročnost a mnohdy vznětlivou a výbušnou povahu.

„Na mě ale nekřičí, spíš mi pořád radí. Hodně mi tím pomáhá. Bavíme se o tom hodně v kabině i na ledě. Před zápasem i během něj," vysvětluje komunikaci s kapitánem a lídrem mančaftu.

„Bavíme se o pohybu na ledě, ale je to stejné jako v každé jiné lajně. Každý centr vyžaduje něco jiného. Vysvětlujeme si to a říkáme, co budeme hrát. Některé věci jsou pro něj nové, ale mně se s ním hraje výborně," vzkazuje Čajánek.

Sedláček dosud ve 26 extraligových zápasech neskóroval, připsal si dvě asistence a svou poctivostí a přístupem se propracoval až do druhé formace. „Nevyniká technikou ani góly, ale je to poctivý dříč do obrany. Je silný na puku, v soubojích se nenechá odstavit. Plní roli defenzivního hráče, pomáhá obráncům před brankovým prostorem. Zatím je to z jeho strany celkem slušné," chválí benjamínka kabiny hlavní kouč Rostislav Vlach.

„K tomu má dobrou střelu, kterou ale bohužel moc nevyužívá. Časem si ale začne víc věřit a začne dávat i góly," přidal se do hodnocení i Čajánek.

„Víc střílet? To mi Čája říká furt. A je to pravda. Moc se do toho netlačím," dává za pravdu zkušenějšímu juniorský reprezentant do 20 let, který podle statistik vystřelil na branku jen dvakrát.

Na přelomu roku stihl Sedláček absolvovat i šampionát své věkové kategorie ve švédském Malmö. „Tím, že se tam dostal a jak tady hraje, dokazuje, že si místo zaslouží," myslí si Čajánek.

I doma se dočkal pochvaly. Přece jen ne každé z vašich ratolestí má tu možnost válet s Čajánkem extraligu. „Také říkali, ať se dál snažím, abych tam vydržel," pousmál se.

„Pokud se bude dařit, mohl bych se tam udržet. Ale jsou tady jiní hráči na vyšší úrovni, kteří by měli hrát druhou lajnu," uznává Sedláček.

Ten, který si plní dětský sen.